Neviditelný čert

V předchozí části bylo naznačeno, kterak se v našem mozku tvoří paměťové stopy a k čemu jsou tyto struktury důležité. Pokud se totiž přestanou vytvářet, začíná mozek podléhat demenci a naše osobnost, duše, se zvolna vytrácí jako pára nad hrncem. Tato část je jakýmsi rozvinutím již zde předložených myšlenek podložených nedávnými vědeckými studiemi. Je cílena na „výchovu“ našich nových nervových buněk, jež se v protikladu k dřívějším představám v našem hipokampu mohou neustále tvořit. Důležitým závěrem z této části je, že pokud své nové nervové buňky, stejně jako ty staré, nechcete nechat odumřít, musíte stále hledat a objevovat nové tvůrčí myšlenkové podněty. Nestačí jen tak mechanicky přežvykovat předchozí vědomosti, doplňovat je biflováním něčeho dalšího z druhé ruky, řešit křížovky, mačkat čudlíky na všelijakých supermoderních digitálních přístrojích, monotónně přehrávat počítačové hry atd.

Lucifer

Slovo demence je odvozeno z latinského de (dole) a mens (duch). Proto můžeme jeho význam takřka doslovně vyjádřit jako duševní pokles. Stejně jako u každého poklesu závisí jeho délka a průběh na tom, odkud klesáme. Kdo se kupříkladu nachází na písečné duně u moře a začne klesat až na úroveň mořské hladiny, nebude mu to trvat příliš dlouho. Kdo však začne na vrcholu Mount Everestu, ten se bude – třebaže neustále klesá – ještě dlouho nacházet hodně vysoko.

Podobně je tomu u demence. Při ní klesá duševní výkonnost v podstatě proto, že odumírají nervové buňky. Proces jejich odumírání zpravidla zpočátku vůbec nelze subjektivně rozpoznat. Funkce neuronálních sítí je možno digitálně simulovat. Tyto simulace objektivně prokazují, že neuronální sítě se při odumírání jednotlivých neuronů chovají zcela jinak než například počítač při poruše některé z jednotlivých součástek. Pokud počítač přestane fungovat, mluvíme o tom, že spadl, přestane fungovat v jediném okamžiku. U digitálně simulovaných neuronálních sítí je tomu jinak. Většinou ještě zcela nenápadně fungují i poté, co je narušeno už 70 % nervových buněk. Od tohoto bodu pak fungování markantně ustává, ale ještě při 85 procentech defektních nervových buněk se stále jakžtakž projevuje. Teprve když je zničeno 90 % nervových buněk, síť funguje už jen trochu a občas vůbec ne.

Při Parkinsonově chorobě (morbus Parkinson), onemocnění jistých nervových buněk zodpovídajících za kontrolu tělesných pohybů, se první symptomy jako třas, strnulost a svalová ztuhlost projeví zpravidla teprve tehdy, když už odumřela mnohem více než polovina nervových buněk specifických pro tuto nemoc. Při Alzheimerově chorobě je zpočátku zasažena jen malá část mozku (hipokampus), teprve později onemocnění postihne celý mozek (viz závěr Digitální demence – Orientace v prostoru a hipokampus). V této souvislosti se mluví o kognitivní rezervní kapacitě, kterou člověk má a ke které může sáhnout, když dochází k úbytku kognitivních schopností. Čím je tato rezervní kapacita vyšší, tím později lze duševní pokles zaznamenat. To závisí především na tom, jak dobře byl mozek před poklesem utvářen. V našem mozku však není vše zpracováno všude, nýbrž jisté oblasti se specializují na určité funkce. Jak už bylo v této sérii řečeno, při tvoření nových paměťových obsahů má klíčovou funkci hipokampus. Další zvláštnost hipokampu spočívá v tom, že na rozdíl od takřka všech ostatních oblastí mozku v něm nervové buňky dorůstají po celý život.

V neurovědě dlouho platilo dogma, že lidské nervové buňky jsou plně vyvinutu již při narození a později se už žádné nervové buňky netvoří. Během devadesátých let minulého století vycházelo stále jasněji najevo, že nervové buňky u myší a krys dorůstají; ještě předtím to bylo dokázáno u zpěvných ptáků. Jak je to ale u lidí? Ukázalo se, že v kůře velkého mozku u dospělých lidí téměř jistě žádné nervové buňky nedorůstají. Naproti tomu v hipokampu, jak už bylo řečeno, nervové buňky sice velmi snadno odumírají, avšak zároveň zde také dorůstají. Přesto však dochází k růstu buněk v mozku na zcela rozdílných místech, nejen v hipokampu. Je tomu tak proto, že růst mozku a dorůstání neuronů není totéž. Pokud nějaké oblasti mozkové kůry při příslušném tréninku rostou, nevznikají přitom žádné nové neurony. Již existující neurony se zvětšují, neboť místa jejich spojení zesilují, tak jako se u stromů objevují nové výhonky, jež se nadále větví.

Nedávno se podařilo dokázat, že nově tvořené nervové buňky v hipokampu mají obzvláštní schopnost se učit, aby se mohly propojit s již existujícími strukturami. Toto začlenění do neuronálních sítí je dokonce podmínkou toho, aby nově utvořené neurony přežily. Pokud by se nezačlenily, pak by během pár týdnů odumřely. Jak ovšem toto začleňování probíhá? Velmi obratně provedenými experimenty se podařilo dokázat, že síťové propojení nově vytvořených nervových buněk se děje prostřednictvím právě té činnosti, pro kterou byly tak jako tak vytvořeny: učením. Rozhodující skutečnost je, že nestačí prostě se učit jen něčemu jednoduchému, nýbrž že nově vytvořeným nervovým buňkám musí být předkládány vskutku obtížné úkoly. Už několik let je známo, že u krys dorůstají nervové buňky ve větším množství tehdy, když zvířata mají možnost – například pomocí běhacího kolečka v kleci – se pohybovat. Zapomeňte tedy na křížovky a sudoku, natožpak počítačové hry; jděte běhat! Neboť moderní výzkum mozku ukazuje: nejlepší mozkový jogging je prostě a jednoduše jogging.

Když se tvoří nové nervové buňky, k tomu, abychom je udrželi naživu, už nestačí jen přežvykovat stávající vědomosti. Je třeba se navíc učit něco opravdu obtížného. K tomu je zapotřebí takových úkolů, při nichž je nutné správně jednat v určitém kontextu na základě aktuálně přicházejících signálů a v kombinaci s vědomostmi, které jsme získali v minulosti. Také je třeba komunikovat s druhými lidmi, ne uzavírat se do nějaké digitální či jinak novodobými technickými možnostmi generované paranoidní klece.

Zdroj: Manfred Spitzer, Digitální demence – Jak připravujeme sami sebe a naše děti o rozum

14.05.2014, 00:00:18   Publikoval Luciferkomentářů: 23