Neviditelný čert

Je pátek, blázni jako obvykle mají svátek, i když nadměrní konzumenti ohromných porcí téměř bezobsažných potravin ho mají každý den. Někdy si připadám jako ve velkovýkrmně. Když chodím s kolegy do nedaleké restaurace na oběd, mám občas takový problém, že to, co mi tam jako štamgastovi s bezpochyby dobráckým úmyslem dají na talíř, je skoro větší než obsah mého trávicího traktu, a někdy mi z toho ani není dobře. Podobně to dopadlo včera, zatímco předevčírem jsem si v Albertovi koupil dva menší sendviče s rybím obsahem, jedno nádherné jablko a k tomu rybí konzervu, a bylo mi mnohem líp. Jenže situace je mnohem horší. Budu se muset nad svými stravovacími návyky hluboce zamyslet, i přesto, že už teď jsou velmi vzdálené od „lukulských hodů“ oněch těžkotonážních konzumentů životodárně bezprizorních potravin. Pro tento pátek jsem vám připravil jeden z dalších výtažků z Doby jedové 4 (poslední byl o lécích z kohoutku), jenž se týká právě této problematiky.

Lucifer

Ve světě zamořeném stále větším počtem chronických onemocnění je možná načase začít pátrat v minulosti po odpovědích a poučit se z moudrosti starých léčitelů. Jednu z velmi dobrých zásad zastával před více než 2500 lety otec medicíny Hippokrates: „Nechť je tvá strava tvým lékem, a tvůj lék tvou stravou.“ Toto zlaté pravidlo zdůrazňovalo význam dobré výživy jakožto základu optimální celkové kvality života. Je možné, že elixír dobrého zdraví se ve skutečnosti nenachází v lékárně, kterou se nám horem dolem snaží přezásobovat farmaceutické firmy, ale ve zdravé výživě z potravin bohatých na skutečné živiny?

Takové zdravé potraviny je v současnosti naneštěstí těžké najít. Moderní zemědělské postupy v podstatě zničily nutriční hodnotu většiny komerčně pěstovaných a běžně používaných potravin. Dokument amerického Senátu č. 264 uvádí: „Laboratorní testy prokazují, že dnešní ovoce, zelenina, obiloviny, vejce a dokonce i maso a mléko už nejsou takové, jaké bývaly před několika generacemi… a potraviny už neobsahují určité množství minerálů a nenasytí nás, bez ohledu na to, kolik toho sníme.“ Myslíte si, že tento dokument byl vypracován relativně nedávno? Omyl – vyšel v roce 1936! Dnes to však nebude o moc lepší, spíš naopak. Když k tomu přidáme ještě průmyslové zpracování potravin a chemické suroviny, dá se říct, že z našeho jídelníčku zcela zmizela skutečná výživa. (Sherrill Sellmanová má na mysli jídelníček americký, jenž jistě měl jistý náskok, ale ten evropský, včetně našeho českého, ho velmi snaživě dohání.) Můžete mít plné talíře, ale naše těla doslova hladovějí po výživě. Talíře přetékající neuvěřitelně velkými porcemi oněch zdegenerovaných potravin mají za následek narůstající obezitu, takže to vypadá, že jsme pěkně živeni, jenže pouze v kilogramech. A proto i přes naši narůstající tloušťku jsme de facto podvyživení, což vede k onomu narůstajícímu počtu nejrůznějších chronických onemocnění.

Aztécká civilizace byla velmi vyspělá. Aztékové prosluli výjimečným zdravím, úžasnou vitalitou a pozoruhodnou sílou. Jak prozrazují staré rukopisy, už 3500 let před naším letopočtem bylo základem výživy tohoto vzkvétajícího národa maličké supersemínko. Pocházelo z rostliny z čeledi hluchavkovitých, šalvěje španělské (Salvia hispanica), která je známá pod názvem chia. Aztékové jedli semínka chia samostatně či smíchaná s jinými semeny, připravovali z nich nápoj, mleli je na mouku, přidávali do léků a lisovali z nich olej. Veškeré znalosti o semínkách chia upadly na více než pět set let v zapomnění, poté co španělští conquistadoři zničili pěstování šalvěje španělské. Naštěstí v roce 1991 dva argentinští bratři tuto rostlinu znovu objevili. Pečlivým tradičním šlechtěním se snažili co nejvíce zvýšit její výživové hodnoty a vypěstovali pozoruhodnou odrůdu zvanou salba (kombinace latinských slov Salvia – šalvěj a alba - bílá). Má ještě lepší složení živin než původní semena.

Moderní věda nedávno objevila to, co Aztékové dávno věděli: toto nenápadné šedavě bílé semínko obsahuje celou pokladnici úžasných živin. Nedávný výzkum potvrdil, že má v celé přírodě nejbohatší obsah výživných látek. Tento jedinečný nutriční profil objevil Vladimír Vuksan, profesor endokrinologie na Torontské univerzitě, který patří k předním světovým odborníkům zabývajícím se novou alternativní léčbou obezity, diabetu a srdeční choroby. Vuksan zjistil, že toto semínko bez obsahu lepku (jenž kupříkladu pšenice, hlavní zdroj našeho běžně konzumovaného pečiva, obsahuje až 80 % z bílkovinového obsahu) drží dvě světová prvenství: má nejvyšší známý obsah omega-3 mastných kyselin ze všech celozrnných potravin, a nejvyšší obsah vlákniny ze všech potravin.

Omega-3 mastné kyseliny mají zásadní význam pro dobré zdraví: regulují srdeční tep, krevní tlak, plodnost a imunitu, zlepšují duševní zdraví a zmírňují zánět. Rozpustná a nerozpustná vláknina jsou v dokonalé rovnováze, což zvyšuje objem tráveniny a dobu průchodu zažívacím traktem a zároveň zmírňuje zácpu, ale také pomáhá udržet zdravou hladinu glukózy a cholesterolu v krvi. Díky vysokému obsahu vlákniny salba nabízí skvělou munici v boji s obezitou. Při porovnání živin na jeden gram má salba šestkrát více vápníku než plnotučné mléko, má obsah draslíku jako jeden a půl banánu, stejně vitaminu C jako sedm pomerančů, patnáctkrát víc hořčíku než brokolice a třikrát větší antioxidační schopnost než borůvky. Navíc obsahuje přírodní kyselinu listovou, vitaminy řady B, zinek, selen a vitamin A. Také má více biodostupných a kompletních proteinů než sója. Pozoruhodné je, že tato „nabitá“ potravina má v jedné porci méně než půl gramu karbohydrátů.

Salba, supersemínko vyšlechtěné ze starodávného aztéckého chia, má ještě celou řadu dalších lidskému zdraví prospěšných možností, o kterých se řízkům z kuřat uměle nadopovaných během několika týdnů životodárně bezprizorní stravou za hromadného natlačení v obrovských chovných halách ani nesní. Nesní. Jenže lidé ty řízky a jiné s pomocí nejrůznějších chemických urychlovačů podobné potraviny dokáží s nebývalým lukulským nadšením sníst na posezení v porcích, za které by se nestyděl ani jídelní lístek Tyranosaura Rexe.

Zdroj: Sherrill Sellmanová, Doba jedová 4 – Hormony

11.07.2014, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 37