Neviditelný čert

Nadešel čas, abych se znovu vrátil ke genetickému tématu, jelikož je velmi podnětné a to, co jsem z níže zmíněného zdroje tady zatím dal, je pořád ještě skromnou dávkou. Po předchozím Souboji pohlaví vás nyní obšťastním záležitostí, jež se v souvislosti se současným problémem islámu jeví velmi aktuální. Jedná se nejen o rasovou, ale o všeobecnou – kulturní, etnickou, náboženskou atd. – otázku. A samozřejmě též o to, jakou roli v tom hraje genetika.

Lucifer

V roce 2007 poskytl americký molekulární biolog, genetik a zoolog James Watson novinám rozhovor v rámci propagace své nové knihy. Prohlásil, že je velmi sklíčený vyhlídkami Afriky, a odmítl představu rozvojové politiky, že Afričané jsou stejně inteligentní jako obyvatelé západního světa, jelikož všechny testy ukazují, že to tak není. Watsonova domněnka, že existují zděděné rasové rozdíly v inteligenci, které znevýhodňují černochy, rozpoutala ostrou polemiku. Vědci napadli jeho názory s tím, že jsou založené na předsudcích místo na důkazech. Ve vědeckých kruzích však panuje názor, že inteligence je dědičná, a není nemožné, že se u různých etnických skupin vyvinuly různé průměrné kapacity. Byl velký genetik nespravedlivě haněn za hlásání názorů, jež byly vědecky platné, ale politicky nekorektní?

Watson není první učenec, který se domnívá, že rasy mohou mít vrozené rozdílné schopnosti. Tento názor byl velmi rozšířen v 19. století. Charles Darwin napsal ve svém díle O původu člověka, že duševní vlastnosti lidských ras jsou „velmi odlišné, což se projevuje zejména v emocionálních, ale částečně i v intelektuálních schopnostech“. V 60. a 70. letech minulého století odhalily IQ testy rozdílné výsledky u etnických skupin. V USA dosahovali Afroameričané nižších výsledků než běloši, zatímco lidé z východní Asie a aškenázští Židé měli v průměru lepší výsledky než obě předchozí skupiny.

Názor, že tyto rozdíly mohly být vrozené, byl rozveden v knize The Bell Curve (Gaussova křivka), kterou v roce 1994 vydali Richard Herrnstein a Charles Murray. Někteří výzkumníci zašli ještě dál a tvrdili, že rozdíly v IQ vysvětlují globální nepoměry. Henry Harpending z Utažské university navrhl, že aškenázská inteligence by mohla souviset s židovskou historií útisku a jejich tradiční obchodní rolí. Tento selektivní tlak by mohl zvýhodňovat geny, jež podporují bystrost a které by se v uzavřených židovských komunitách rychle rozšířily.

Důkazy těchto představ jsou však velmi slabé. V hodnotách IQ jsou opravdu etnické rozdíly, ale dají se snadno vysvětlit socioekonomickými faktory. Nedávná data ukazují, že Afroameričané zmenšují rozdíl v IQ tak, jak roste jejich životní standard. Teorie aškenázské inteligence je sice elegantní, ale není dostatečně podpořena daty. Skutečnost, že inteligence je ovlivněna geny, v žádném případě neznamená, že se tyto geny liší v závislosti na etniku. Veškerá taková tvrzení jsou založena na dohadech, nikoli na faktech.

Řada vědců jde ještě dál a ptá se, zda má smysl zkoumat rasové rozdíly v jakémkoli znaku. Americký biolog Richard Lewontin v roce 1972 tvrdil, že rasová koncepce nemá ani sociální smysl, ani vědecký význam. Od zmapování lidského genomu se již mnoho lidí přesvědčilo, že měl pravdu. Každý lidský tvor sdílí (v závislosti na způsobu měření) 99.7-99.9 % své DNA s jakoukoli jinou osobou na planetě. Drobné odchylky, jež činí jedince unikátními, jsou větší uvnitř etnických skupin než mezi nimi. Afričanovy geny se mohou podobat více bělošským či čínským než jinému Afričanovi. Lewontinova doktrína říká, že věda by se neměla zabývat těmito zavádějícími kategoriemi, jež slouží pouze k udržování stereotypů.

Genetické objevy rozhodně vyvrátily pseudovědecké rasové ideologie. Nicméně představa, že je rasa biologicky nesmyslná, zašla až příliš daleko. Barva kůže (viz dále) je slabá známka původu a v rámci skupin, které nazýváme „černé“, „bílé“ či „asijské“, velmi kolísá. Předky jednotlivců můžeme mnohem přesněji předvídat z genomu. To docela dobře odpovídá definici etnického původu a toto pochopení by mohlo mít vědecký a lékařský význam. Určité rasové skupiny mají vyšší výskyt konkrétních chorob. Srpkovitá anémie je častější u osob s africkými a středomořskými předky. Roztroušená skleróza převládá u bělochů a Tay-Sachsova choroba postihuje převážně aškenázské Židy.

Genetická variabilita je skutečně větší uvnitř ras a mezi jedinci než mezi etnickými skupinami a v lidském genomu není opravdu nic, co by obhájilo rasovou diskriminaci. Vždy je špatné hodnotit jedince podle průměrné charakteristické skupiny, do níž patří. Ale je zavádějící si myslet, že na genetických rozdílech mezi populacemi nezáleží vůbec.

A ještě slíbená evoluce barvy pleti:

Homo sapiens se vyvinul v Africe a první lidé měli pravděpodobně tmavou kůži. Proč je tedy tolik lidí světlých? Možným vysvětlením je adaptace na život ve vyšších zeměpisných šířkách. Vysoká koncentrace melaninu kůži chrání před poškozením UV zářením, které způsobuje rakovinu. Melanin ovšem také blokuje tvorbu vitaminu D, pokud není sluneční záření dostatečně silné. Jak lidé migrovali od rovníku na sever, přírodní výběr zvýhodňoval jedince se světlejší pletí, protože rakovina byla méně nebezpečná než nedostatek vitaminu D. Lidé s tmavou pletí žijící na severu Evropy a Ameriky jsou častěji postiženi křivicí, chorobou kostí způsobenou nedostatkem vitaminu D.

Zdroj: Mark Henderson, Genetika – 50 myšlenek, které musíte znát

Poznámky:

Na základě všeho, co jsem z těchto vědeckých končin za posledních pár let přelouskal, a svých vlastních pozorování, úvah a ze všeho toho učiněných analýz jsem dospěl k závěru, že to, co máme ve svých genech, je pouze základní software k výstavbě našeho hardware. Tím se nijak zvlášť neliším od toho, co zde bylo výše řečeno z uvedeného zdroje. Koneckonců ten stavební software se u nás až tak moc neliší třeba od téhož u much. Jsou tam jen nepříliš velké rozdíly, drobná vyladění, jež mají za úkol pouze místo rukou vygenerovat třeba křídla. Každý člověk se narodí se základním stavebním softwarem a to software, jež z něho učiní myslící bytost, co mu do toho hardwaru vdechne „duši“, to se tam nahrává počínaje od matky v děloze, poté se přidá i otec a celá rodina, načež pak následuje vliv okolní společnosti, literatury a veškeré ostatní kultury včetně přírody.

Troufal bych si jít i dále. Nahrávky onoho duševního software nemusí přicházet jen z lidí a jejich kulturních artefaktů či přírody. Tedy z přírody ano, ale způsobem poněkud jiným. Jak už jsem tady několikrát upozornil, lidé po sobě zanechávají nejenom hmatatelné kulturní dědictví, ale i signály, informace, které se jakýmsi způsobem zapsaly především do objektů, v jejichž blízkosti tito lidé zažívali silné duševní a emocionální pohnutky. Když budete kupříkladu často navštěvovat místnost, v níž pobýval nějaký lidský génius, a váš mozek bude na tyto roztroušené informace dostatečně naladěn, vstřebáte jistou část odkazu tohoto génia, aniž byste museli číst jeho spisy či pohlížet na jeho obrazy, poslouchat jeho hudbu atd.

Svým způsobem se touto představou blížím k něčemu, čeho bych se jako člověk odkojený oficiální vědou neměl dočkat. K něčemu, co se tím či oním způsobem promítá do některých náboženství či přírodních věrouk. Ano, máme duši, která se během našeho života, ale i po našem odchodu, kdy jakýmsi způsobem odejde z našeho těla, časem tak či onak vstřebá do jiných duší obývajících ještě živá těla. To je ten skutečný duševní software, který téměř vůbec není ovlivněn oním základní hardwarovým softwarem, něco jako biosem, který ovlivňuje pouze genetické mutace, jež vedou k hardwarovým poruchám. Hardwarové poruchy mohou samozřejmě ovlivnit i duševní vývoj, ale třeba Stephen Hawking je jasným důkazem, že tomu tak být nemusí.

20.01.2015, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 16