Neviditelný čert

Nedávno jsem tady v článku Plastový odpad psal, že v posledních desetiletích lidstvo produkuje čím dál větší plastový odpad, který výrazně ohrožuje životní prostředí. Mikroplasty v mořích se mohou stát potravou mořských živočichů. V některých případech zvířata kvůli tomu uhynou, protože si jimi v podstatě "zalepí" vnitřnosti. Tím, že mikroplasty vstřebává mořská fauna do svých těl, objeví se nakonec i na našem talíři. Mikroplasty již byly nalezeny v jídle i pití včetně piva, medu nebo kohoutkové vody. Samozřejmě pak není překvapením, že se objevují i v lidské stolici. Následují výňatky z článku v Live Science.

Lucifer

Nový výzkum ukazuje, že mikroplasty kontaminují některé sladkovodní toky o desítky let dříve, než bylo dosud zaznamenáno. Co to může znamenat pro lidské zdraví? Ve studii zveřejněné 25. dubna v časopise Science of The Total Environment vědci zkoumali larvy chrostíků, malého hmyzu, který si kolem sebe staví ochranné obaly z rostlinného materiálu, písku a drobných kamenů ve svém okolí. Tato pouzdra, nasbíraná v 70. a 80. letech 20. století, pocházela z čistých, pramenitých potoků v Nizozemsku, které byly v té době považovány za nedotčené.

Studie však odhalila, že larvy začleňovaly plastové částice do svých ochranných obalů již v roce 1971 – jinými slovy, mikroplasty pronikly i do těchto zdánlivě nedotčených ekosystémů. To, že se plast nachází v těle mihule, znamená, že se plast dostává do potravního řetězce. Mnoho ptáků a ryb tyto larvy chrostíků konzumuje a někteří je polykají včetně jejich obalů, Pokud jsou chrostíci ovlivňováni mikroplasty již více než půl století, znamená to, že je ovlivněn i širší ekosystém.

Vzorky pouzder ve studii jsou součástí přírodovědných sbírek v Naturalis Biodiversity Center v Nizozemsku. Vědci použili techniku ​​zvanou energeticky disperzní rentgenová analýza k odhalení chemických prvků a přísad běžně spojených s plasty uvnitř pouzder.

To poskytlo vzácný přehled o dopadu mikroplastů na sladkovodní systémy, které představují méně než 4 % současných studií o mikroplastech. Obecně je přítomnost mikroplastů v roce 2000 dobře zdokumentována, ale historická časová osa znečištění mikroplasty zůstává nejasná. Tento nedostatek historických údajů ztěžuje posouzení, jak dlouho jsou ekosystémy a lidské populace vystaveny mikroplastům, což komplikuje hodnocení rizik a epidemiologické studie.

Jak by tedy tato studie mohla změnit naše chápání historie expozice mikroplastům a jejich možných dopadů na lidské zdraví?

Mikroplasty jsou drobné fragmenty syntetických polymerů, jejichž rozklad může trvat stovky až tisíce let. Jejich délka se pohybuje mezi 1 mikrometrem a 5 milimetry. Dnes se zdá, že se nacházejí prakticky všude: v mracích, ve vzduchu, který dýcháme, v potravinách, pitné vodě i v lidské krvi a mateřském mléce. Tyto částice vznikají rozpadem větších plastů a v některých případech jsou záměrně vyráběny pro použití v některých kosmetických a čisticích prostředcích.

Výzkum naznačuje, že lidské tělo odstraňuje některé větší mikroplasty o délce až 150 mikrometrů, zatímco úlomky menší než 10 mikrometrů se mohou vstřebat do tkání. Nejnovější výzkumy však naznačují, že některé plasty v našem těle jsou ještě drobnější.

I když se stále diskutuje o tom, co lze považovat za „nanoplast“, za tyto ultra malé částice se obvykle považují všechny plastové fragmenty o průměru menším než 1 mikrometr (nebo 1 000 nanometrů). Pro srovnání, lidský vlas je široký přibližně 80 000 nanometrů. Studie naznačují, že nanoplasty jsou dostatečně malé na to, aby potenciálně prošly buněčnými membránami.

Jiná nedávná studie poukázala na přítomnost nanoplastů v lidských tkáních. Pomocí pokročilých zobrazovacích technik s vysokým rozlišením identifikoval v mozkové tkáni několika desítek dárců orgánů úlomky plastů o délce maximálně 200 nanometrů, tedy dostatečně tenké, aby byly průsvitné. Po jejím zveřejnění byly některé analytické techniky použité ve studii kritizovány, takže přesné množství různých typů plastů může být chybné, uvedli odborníci pro Live Science. Detekcí nanoplastů však zjištění rozšiřují předchozí práci, která se opírala o mikroskopy, jež dokázaly odhalit pouze částice až 25krát větší.

Nové poznatky jsou součástí širší diskuse a mohou mít vliv na to, jak chápeme zdravotní rizika mikroplastů. Pokud jsou tyto znečišťující látky přítomny v celém životním prostředí – nejen v blízkosti průmyslových závodů – již od 70. let 20. století, mohlo by to změnit naše chápání toho, kde a jak dlouho byli lidé vystaveni jejich působení. Plasty se hromadí nejen v životním prostředí, ale také v těle, takže lepší pochopení časové osy a rozsahu expozice může vědcům pomoci odhalit její dlouhodobé zdravotní důsledky.

Vědci stále pracují na tom, aby přesně pochopili, jak mikroplasty a chemické látky obsažené v plastech, jako jsou ftaláty a per- a polyfluoroalkylové látky (PFAS), mohou ovlivnit naše tělo. Dřívější výzkumy spojují expozici plastům s rizikem různých zdravotních potíží, včetně srdečních chorob, plicních onemocnění, rakoviny a Alzheimerovy choroby. V každém z těchto případů je souvislost korelační, takže není jasné, zda a jakým způsobem mohou plasty přispívat ke vzniku těchto onemocnění. Kromě toho se ve studiích na laboratorních miskách některé druhy plastů jeví jako relativně neškodné, zatímco u jiných bylo prokázáno, že in vitro zabíjejí lidské buňky.

I když je souvislost mezi chemickými látkami v plastech a chronickými onemocněními jasná, je těžké oddělit účinky mikroplastů od jejich chemických přísad. Vzhledem k rostoucímu počtu případů rakoviny u mladších lidí a rostoucí expozici mikroplastům od raného věku zůstávají potenciální dlouhodobá zdravotní rizika – zejména pro osoby vystavené působení mikroplastů v děloze – velkým problémem.

Lidé mohou snížit své vystavení mikroplastům a chemickým látkám v nich obsaženým tím, že budou konzumovat méně ultrazpracovaných potravin, u nichž je větší pravděpodobnost, že přijdou do styku s plasty, než u potravin vcelku nebo méně zpracovaných. Také může pomoci vyhýbat se plastovým nádobám, lahvím a obalům, pokud je to možné.

Zdroj: Live Science, Microplastics have been in 'pristine streams' for half a century – what could that mean for human health?

29.04.2025, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 0