Neviditelný čert

Za určitých okolností může lidské vnímání přesáhnout hranice běžné reality. Tyto stavy se často označují jako stavy změněného vědomí. Spektrum těchto zážitků je velmi široké. Obsahuje telepatické a jasnovidecké vjemy, mystické stavy, psychedelické zážitky, duchovní a náboženské prožitky, stav umělecké a vědecké inspirace, sny aj. Z tohoto výčtu jsem z knížky Kvantová duše pro dnešek vybral dva z vědeckého pohledu jistě velmi diskutabilní stavy.

Lucifer

Telepatie je přenos informací ve formě vizuálních, sluchových a čichových vjemů a pocitů mezi dvěma subjekty bez použití základních smyslů. Pokud dojde k telepatickému přenosu informace náhodně, označujeme tyto jevy za spontánní telepatii. Případy spontánní telepatie se projevují formou neobvyklých vidin, sluchových vjemů, snů či jiných zvláštních projevů a pro příjemce mívají velmi reálný charakter. Většinou se projevují u lidí, jež spojuje rodinné pouto nebo silná citová vazba. Příkladem možného telepatického přenosu budiž následující skutečně zaznamenaný příběh:

Paní H. jako malé děvče spala jedné noci u své babičky, protože se u nich doma malovalo. Její otec utrpěl ten den při práci v dole těžký úraz a byl v kritickém stavu převezen do nemocnice. Byla k němu zavolána manželka. Už nevnímal, ale z bezvědomí, krátce před svou smrtí, začal volat svou dcerku. Chtěl, aby k němu přišla. Ta však spala a neměla o něštěstí ani potuchy. Náhle, jak se později zjistilo, přesně v době, kdy ji otec volal, se probudila a začala křičet, že ji tatínek volá, že musí jít za ním. Nebyla k utišení a dlouho trvalo, než se nechala přesvědčit, že to byl zlý sen. Teprve ráno se hrozná noční můra potvrdila.

Pro ověření možnosti mimosmyslového přenosu informací byl prováděn v mnoha zemích mnoha badateli dlouhodobý experimentální výzkum. Uskutečnily se pokusy s přenášením myšlenek a představ na krátké i velké vzdálenosti. Byly zkoumány možnosti přenosu představ různých předmětů, věcí i abstraktních zpráv. Prováděly se statistické experimenty, do nichž byly zapojeny větší skupiny osob různého stáří, inteligence a vzdělání. Mnoho těchto pokusů bylo označeno za průkazné, i když nezúčastněné skeptiky přesvědčit nemohou.

Pokusy přirovnat telepatický přenos ke způsobu, kterým se přenáší informace na elektromagnetických vlnách od vysílače k rádiovému nebo televiznímu přijímači, nebyly úspěšné. Dokonce ani nebyla nalezena omezení tohoto druhu přenosu informace, jako je možnost stínění a útlum signálu závislý na vzdálenosti mezi oběma účastníky telepatického přenosu.

Telepatický způsob přenosu informace je zvláštní tím, že citlivost telepatů mohou ovlivňovat biofyzikální podmínky v místě pokusu, jako jsou atmosférické vlivy či působení elektrických a magnetických polí. Vliv působení fyzikálních podmínek na trase přenosu signálu však nebyl zaznamenán. Z toho plyne důležitý závěr, že telepatický přenos je závislý na subjektivních a objektivních podmínkách, v nichž se účastníci pokusu nacházejí, ale není závislý na vlastnostech prostoru mezi oběma subjekty! Pokud tedy telepatický přenos existuje, neuskutečňuje se konvenční cestou. Informace se jakoby přímo (v souladu s modelem kvantové duše) rozvinují v psýché subjektu, aniž by došlo k jejich přenosu smyslovými kanály.

Jasnovidectví je jev blízký telepatii, ale na vyšší úrovni. K telepatii jsou zdánlivě nutní dva lidé projevující aktivitu - odesílatel informace a její příjemce. V případě jasnovidectví působí aktivně pouze velmi citlivý příjemce. V literatuře se uvádí, že lidé, kteří mají jisté telepatické schopnosti, nemusí mít nutně nadání pro jasnovideckou percepci, ale všichni známí jasnovidci disponovali telepatickými schopnostmi.

Jasnovidnost znamená především zvýšenou schopnost vnímat události, které se odehrály v nedávné i vzdálené minulosti, a dokonce i události, které se teprve mají uskutečnit. Jasnovidci jsou schopni zjistit informace o zdravotním stavu určité osoby, místě, kde se nachází, nebo určit některé údaje z jejího minulého i současného života. Je zajímavé, že budoucí události jasnovidci vnímají rozmazaně. Jako by se budoucnost rodila z minulosti, a čím je blíže současnosti, tím je ostřejší a jednoznačnější.

Podle Davida Bohma, již zesnulého profesora teoretické fyziky na Londýnské univerzitě, je vesmír uspořádán tak, že celek je zahrnutý v každé z jeho částí. Analogii této uspořádanosti vidí Bohm v principu hologramu (informace o hologramu je obsažena - svinuta - v každé části holografické desky). Princip hologramu zde již byl zmíněn v souvislosti s uspořádáním paměti v lidském mozku.

Je-li vesmír organizován na principu hologramu, jsou v každé části časoprostoru obsaženy informace o celku, a tedy i dění v celém vesmíru z hlediska minulosti, současnosti a budoucnosti. Jsou proto obsaženy i v lidské psýché. Problémem je však naladění se subjektu na konkrétní informaci v informačním poli vesmíru a rozvinutí této informace do jeho vědomí. Nelze ovšem vyloučit, že existuje způsob, jak to lze reálně v mysli subjektu uskutečnit.

Existuje-li jev jasnovidectví, je pravděpodobné, že jasnovidci mají schopnost naladit se na požadovanou svinutou informaci v nevědomí (informačním poli vesmíru) a dodat jí dostatek energie, aby se v jejich mysli rozvinula. Množství této energie by mělo záviset na vzdálenosti požadované informace v prostoročase. Získat informaci o situaci v místě, kde se nachází, před jednou sekundou by pak by mělo být asi stejně náročné jako získat současnou informaci vzdálenou od polohy jasnovidce 300 000 km. To je zřejmě důvod, proč je telepatický přenos mnohem pravděpodobnější než jasnovidná percepce z minulosti nebo budoucnosti a proč nebyl nikdy pozorován vliv vzdálenosti na telepatický přenos.

Skuteční jasnovidci jsou velmi zřídkavé a výjimečné osobnosti. To ovšem neznamená, že jsou neomylní. Soustředí-li se jasnovidec na zjištění určité informace, neznamená to ještě, že rozvine tu správnou informaci. Spíše rozvine celou množinu blízkých obrazů a nemusí být v jeho silách je vždy od sebe rozlišit. Informace o skutečné události může být překryta informacemi mladšími, které reprezentují spíše názory lidí na tuto událost. Proto také jasnovidci z principu selhávají, mají-li hledat osobu, kterou již hledá hodně jiných lidí.

Předvídání je druh jasnovidnosti orientovaný do budoucnosti. Předvídání budoucnosti je zřejmě stejně náročné jako čtení vzdálené minulosti. Rozdíl je ale v tom, že při pohledu do minulosti jasnovidec vnímá již uskutečněnou historii. Naproti tomu při pohledu do budoucnosti vnímá jasnovidec celé spektrum možných historií. Toto spektrum je tím širší, čím je budoucnost vzdálenější. Jasnovidci proto sami říkají, že budoucnost má oproti minulosti nejasný, rozmazanější charakter. Ve spektru možných historií vznikají zřejmě určité interferenční uzly, jejichž možnost budoucí realizace se jeví jako vyšší a pro jasnovidce mají ostřejší obrysy. To jsou zřejmě výjevy, které jasnovidci předkládají ve svých vizích.

Víra v předurčený a nezměnitelný osud stejně jako fyzikální determinismus podle moderní fyziky není správná. Již obecná teorie relativity tvrdí, že možnost předvídat budoucí vývoj hmoty je omezena globální geometricko-topologickou strukturou prostoročasu. Z kvantového hlediska můžeme mluvit maximálně a statistickém determinismu. Vezmeme-li v úvahu existenci vědomé psýché, pak představy vytvářené touto psýché se mohou superpozicí skládat s "předurčeným" stavem systému a zcela jej změnit.

Věštby týkající se významných událostí nebo katastrof, jež mají postihnout velké skupiny lidí, bývají velmi přesné, pokud je s těmito věštbami seznámena pouze malá skupina lidí nebo jsou-li tyto věštby popsány tak, že není dopředu zřejmé, co přesně vyjadřují. Jsou-li tyto věštby srozumitelně prezentovány před širokou veřejností jako varování, pravděpodobnost jejich realizace rychle klesá. Nasvědčuje tomu velké množství neuskutečněných předpovědí neštěstí a pohrom, které pocházejí od jinak úspěšných jasnovidců.

Nejslavnější jasnovidci paradoxně nenabízejí ve svých věštbách, zaměřených do vzdálené budoucnosti, jednu jedinou možnost budoucí skutečnosti, ale několik alternativních možností vývoje - několik možných historií, které by se mohly realizovat v závislosti na tom, kterým směrem se bude vývoj lidstva dále ubírat. Záleží proto zřejmě jen na lidech, jakou budoucnost si zvolí.

Zdroj: Rostislav Szeruda, Kvantová duše

Komentář: Readři a Sběrač rozptýlených informací

16.09.2011, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 4