Neviditelný čert

Rouper de Clotrimazol v poslední době pociťoval tak neuvěřitelné choutky, že i římský císař Caligula byl proti němu jen malou botičkou. Chtěl být zároveň vrahem a jeho obětí; což, jak jistě z čistě logického hlediska pochopíte, není až tak elementární záležitost.

Lucifer

Rouper de Clotrimazol tomu věnoval mnoho dlouhých nocí plných hluboce filosofických úvah, vyprázdnil přitom tři sudy mešního vína, které získal od nedaleko sídlícího farníka za tři exklusivní porno časopisy.  Dumal a dumal, až nakonec po posledním loku vína z třetího soudku, ještě než upadl do němoty, došel k závěru, že jediný způsob, jak tohoto cíle dosáhnout, je přejít na schizofrenický level.

To v jeho případě nebyl až tak snadný úkol, poněvadž se vždy cítil tak nějak jedinečný a ničím, ani sebou nezaměnitelný. Jenže v duši se nám občas vylíhne něco, s čím jsme nikdy nepočítali, a když už se to vylíhne, tak to nedá pokoj, dokud to vylíhnutí nedokončíme.

Když se Rouper de Clotrimazol konečně probral ze své němoty a s patřičnou námahou odklonil zuřivě dotírající kocovinu, zasedl ke svému internetovému terminálu a s pomocí strýčka Gougla de Gougleho započal slídit po svém zdroji. Výsledek se nakonec dostavil v podobě specifického drogistického přípravku, jenž si okamžitě a střelhbitě objednal, přičemž se mu podařilo vyprázdnit skoro všechny své kreditní karty, včetně jediné debetní, která ale stejně už byla na odpis.

Když ona schizofrenní látka dorazila, okamžitě ji aplikoval všemi možnými způsoby, včetně toho nejnáročnějšího, totiž análního. Nastal však problém. Rouper de Clotrimazol se nerozdvojil, ale roztrojil. Náhle zde byli tři Rouperové de Clotrimazolové: RdC1, RdC2 a RdC3. Co však bylo ještě horší, ani jeden z nich neuvažoval být obětí, všichni tři chtěli vraždit. RdC1 si dělal zálusk na RdC2, RdC2 na RdC3 a RdC3 na RdC1. Tři vrazi a tři oběti v jenom kusu, ale ani jeden z těch podkusů nechtěl být obětí. RdC1, RdC2 a RdC3 měli strašnou chuť uskutečnit svůj záměr, jenže v cestě k jeho uskutečnění jim stál jejich nezáměr, který by se uskutečněním onoho záměru automaticky též uskutečnil.

Vypadalo to už hodně zoufale, jenže v tom nejožehavějším momentu se náhle objevila paní Rouser de Clotrimazolová, která se právě vrátila obtěžkaná velmi plodným nákupem z nedalekého nákupního pastviska, kde se jí podařilo vyprázdnit poslední Rouperovu kreditku.

Rouser de Clotrimazolová byla od přírody ženou takříkajíc od rány. Ve svém rodokmenu měla kupříkladu Jacka Rozparovače či Kalamity Jane. Rouper de Clotrimazol si ji však vzal hlavně proto, že byla naprosto nenahraditelnou zásobovačkou plus ještě některé další detaily, které zde z jistých důvodů rozebírány nebudou.

Když Rouser uviděla Roupera, jak se svíjí na podlaze a pokouší se do svého análního otvoru vrazit kuchyňský nůž určený ke kuchání rybích ostatků, hodila tašky s nákupem do nejbližšího kouta a s výkřikem „Ještě jsme spolu neměli děti!“ se vrhla na Roupera a svázala ho do kozelce. Tu noc Rouper skončil v klecovém lůžku, které měla Rouser pro každý případ připravené v komůrce, o jejíž existenci Rouper neměl ponětí, ani co by se za nehet trpaslíka vešlo.

Až se Rouper někdy kolem poledne probral z němoty, Rouser mu do klecového lůžka přinesla snídani v podobě krupicové kaše ochucené štiplavými papričkami a Rouper se s její láskyplnou pomocí vyklubal z kozelce, měl Rouper takový zvláštní pocit, že vůbec netuší, kam, proč a jak se chtěl včera ubírat. Zatímco Rouper do sebe cpal tu velmi chutnou kaši, Rouser si nenápadně odskočila objednat úplně jiný elixír, který jim naordinoval jejich rodinný psychiatr Chocho de Chichi von Chacha.

17.01.2014, 00:23:43   Publikoval Luciferkomentářů: 58