Hra na jaro

rubrika: Povídání


Pod jabloní:

V létě sedával N. pod jabloní/ a oddával se podzimu// Ráno slunce dralo se listovím/ večer tma se listovím nedrala// Někdy si přivstal a padla mlha/ někdy si přivstal a mlha stoupala// Někdy mu na hlavu padlo zralé jablko/ někdy ho jablko minulo nebo bylo nezralé// Celá léta se N. z těch úkazů/ snažil vyvodit něco prospěšného// Když ne pro sebe/ alespoň pro lidstvo

Hra na jaro:

Oranice se převaluje/ včely se pletou// psi se kočkují/ slunce se kouluje/ o dětech nemluvě a N. nic// už ví, že všechno přichází/ buď příliš brzy/ nebo příliš pozdě/ a jenom zklamání/ zvláště na jaře/ nikdy nezklame

 

Stella


Nějak mi tyto básně od Pavla Šruta připomněly Luciferovo sváteční putování. A jedna vzpomínka začala vyvolávat druhou. Poprvé jsem slyšela Šrutovo jméno hodně dávno, od Moniky. Když jsme s Monikou končily devátou třídu, bylo krásné prosluněné jaro a my jsme chodily ze školy domů přes mladý les. (V malých městech se žije lépe: člověk může „roztáhnout křídla“ na louce, na zahradě, a stísněnost fabriky, kanceláře nebo školní lavice se zvolna rozpustí.) Povídaly jsme si o klucích, to nejdřív, pomlouvaly jsme učitele, kdo s kým, neboť všichni naši učitelé byli mladí a u nás se ocitli na povinné umístěnky. Ale mluvily jsme také o knížkách. Ne ze samé uvědomělosti. Kdyby byl internet, bylo by jiné vůbec všechno. Žízeň po příbězích přece provází každou dobu.

 

Náš češtinář byl z velkého světa, až z Prahy. Nasávali jsme jeho vyprávění o básnících (většina jmen nebyla v osnovách). Manon Lescaut a spoustu jiných veršů jsme uměly nazpaměť. Uhranul nám Sova, u něhož náš učitel obzvlášť litoval, že není v čítankách. A jednou nám ten mladý člověk (ještě neměl třicet) řekl: Zapomeňte na to, že je někdo z vás Němec, někdo Čech. Co mají mezi sebou dospělí, to nechte na nich. Co tím myslíte, soudruhu učiteli?

 

Nechápali jsme. Moničin otec bojoval na východní frontě. Můj otec bojoval na východní frontě. Každý z nich na opačné straně. Většina spolužáků uváděla německou národnost. Vůbec jsme o tom nepřemýšleli. Tady jsme teď my a všechno, co bylo, je pro nás prehistorie, a nás se netýká. Jenomže nás minulost dohnala, i když ne nějak tragicky, jak bývá jejím zvykem.

 

Monika byla hezká a chytrá, dokonce nejhezčí a nejchytřejší z celé třídy. Její matka byla krásná žena s bledou pletí, s uhlovýma očima, s černými vlasy, nejspíš ji tu zapomněli italští barabi. Moničin otec měl také bledou pleť, ale vybledlé oči a světlé vlasy. Krásně kreslil a maloval. Jé, vy máte Šiškina! Zaradovala jsem se u nich. Nevěděla jsem, že pán běžně vytvářel kopie mistrů. Dívat se doma v kuchyni na ruské pole německému vojákovi vůbec nevadilo.

 

Monika se musela přizpůsobit přání rodičů, kteří zažádali o vystěhování do západního Německa. Aby nemuseli platit státu za studia, musela Monika doma tři roky čekat, až dostanou povolení k výjezdu. Škoda talentu. (Pak se její život zkomplikoval i jinak.) Ode mne dostala na památku Romanci pro křídlovku – připomínku našich holčičích let. Možná ji s sebou ani neodvezla, nevím. Ale právě Monika mě upozornila na mladého básníka Pavla Šruta. Viděla ho osobně. Živého básníka!

 

O mnoho let později jsem běhala s magnetofonem z kuchyně, kde bylo jedno rádio, do obyváku, kde bylo druhé rádio. Co kdyby náhodou hráli Kolej Yesterday! Tu fantastickou věc! A to jsem vůbec nevěděla, že za ni může právě Šrut. A později „mohl“ i za Bitvu o Karlův most, za úplně jinou Kdyby prase mělo křídla, za Co ti dámA vůbec, je těch písniček moc. Všechny na úrovni. On je také vytvořil nejen výborný básník (v čítankách nebyl – doba mu krutě nepřála), ale také skvělý překladatel a autor slavných Lichožroutů. Jeho bibliografie je hodně dlouhá! Nijak moc se o Šrutovi nemluví. Určitě mu to ale nevadí. Má to štěstí, že za něj mluví Dílo.

 

Jak často nás uprostřed balastu jmen a skandálů lidí nicotných napadne, že jsme také současníky skutečných velikých osobností?

 

Nádherně nevytyčená:

Prošel několika cizími městy/ aby zjistil/ že z každého vede cesta/ do jiného města// Prošel několika cizími životy/ aby zjistil/ že z každého vede cesta/ do jiného života// Když procházel svým vlastním životem/ zjistil/ že žádná cesta nevede tam/ tím méně zpátky

 

Donkichot N.:

Splihlý rytíř/ jasná paní/ dusná noc/ o velkém praní// Jasný rytíř/ splihlá paní/ hora páry/ stoupá na ni/ daleká noc/ marné ptaní// A ráno // vypráno

 

N. pozoruje milostný život v přírodě:

I. Nad řekou se smráká/ Jepice se páří// II. Nad řekou se páří/ Jepicím se smráká

 

Jiná pohádka o veliké cestě

 

Kudy N. chodil, tudy hledal

nějakou cestu.

„Nehledej cestu, hledej cíl,“

řekl mu člověk.

„Nehledej cíl, najdi spočinutí,“

řekl kámen.

„Nehledej cíl, hledej prostor,“

řekl vítr.

A přiletěli divocí ptáci, kteří

odlétají a vracejí se, i ti,

kteří odlétají a nevracejí se,

a volali shora:

„Cíl je cesta!“

„Nevěř jim,“ pokřikovali zdola

domácí ptáci, kteří jsou rozvážní,

a proto chodí v prachu.

„Cíl je místo, kde právě stojíš!“

„Ano?“ radoval se N. po tolikém putování

„Ale neraduj se, řekli ti pěší ptáci,

„každý přece ví, že my máme křídla.“

A roztáhli peroutky a zvedl se vítr a...

„A ty se taky pakuj,“ řekl vítr.

„Tvůj cíl tě očekává, kdes jej opustil.“

Od té doby, kudy chodí máš N.,

tudy dumá, kde a jaký cíl to opustil,

A je čím dál opuštěnější.“

 

Tady by mohl dnešní dodatek k Luciferově cestě do Butovic skončit. Ale neodpustím si, abych teď nezdůraznila, že citované básně pocházejí ze sbírky s názvem Papírové polobotky. Tam, kde jsme s Monikou vyrostly, býval obrovský německý hřbitov. Část zrušili úplně, jiné hroby museli původní nebožtíci postoupit jiným nebožtíkům – také několika našim spolužákům. Z té třídy, kde původ pro nás neznamenal nic.

 

Zdroj: Šrut, Pavel: Zlá milá Papírové polobotky, Torst, Praha 2017


komentářů: 75         



Komentáře (Array)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 5 »

15 Honzo, neposmívej se mu
Starý kocour (neregistrovaný) 06.04.2018, 21:58:36
Překvapuje mě ta povrchnost. Protože na historické události člověk naráží v literatuře, filmech a nakonec i v divadle. Jenže to vše je pro některé mladé (ale i staré, na to nezapomínejme!) šerý dávnověk.
V tramvaji poslouchám mladé. Povídají si o "apkách", holkách, propírají své učitele a rodiče, úkoly. Politika? Ne, téměř nikdy a když tak jen hlavní titulky v hlavních médiích tedy TV.
Je pravda, že jezdím málokdy i když to mám zadarmo, takže průzkum názorů mladé veřejnosti není vůbec přesvědčivý.
To jsou studenti a žáci. Většinou mluví plynně anglicky což jim neskonale závidím.
Ti ostatní mladí nepropírají vůbec nic. V uších "špunty", v ruce chytrý telefon a cosi na něm kutí. (Nemám dost drzosti se jim dívat přes rameno.) Tuším ale, že jsme to dělali podobně i když nevím, jestli až tak vyhraněně. Nebyly mobily.

Šerý dávnověk... Šlápnul vedle

14
xxx (neregistrovaný) 06.04.2018, 20:51:24
Když informace jenom kloužou, ani paměť se netrénuje, co zbude? K předávání? Nerozhodný

13
Zuzana (neregistrovaný) 06.04.2018, 17:28:54
https://blisty.cz/art/90502-hele-honzo-neposmivej-se-mu-on-nevi-ze-byla-druha-svetova-valka.html

Nesouvisi s obsahem Hry na jaro jen zdanlive.

mefi
12
mefi * 05.04.2018, 23:26:38
.
Luboš Pospíšil - Zátiší s dívkou a jestřábem (text Pavel Šrut)

https://youtu.be/VKDaEPMlacM
.
Zamilovaný

mefi
11
mefi * 05.04.2018, 23:22:56
.
Tož Pavel Šrut toho má na svědomí mnohem, mnohem víc:

http://jdem.cz/d2nx88
.
Usmívající se

Stella
10
Stella 05.04.2018, 22:13:45
9.
To mě těší.
On také Šrut dokázal (dokáže) o negativním psát krásně. V tom je přece to pravé umění.
Čisté verše.

Jen nevím, proč se onehdy ocitl někde v Chebu...

9
Zuzana (neregistrovaný) 05.04.2018, 21:36:56
Prehanet se ma. ;)

Ja jsem, mili pratele, moc rada, ze se tu rovnez mila tvar Pavla Sruta ( neznam nikoho kdo ho nezna ;) objevila.
A to dokonce bez reci, ze je uz uz starej 77-tiletej dedek!

A taky ze nectu reci o navratechdo minulosti v negativnich terminech - to jen exulanti o svych memoarech pomlcet, jim se to prihodlo totiz uz straslive davno! Usmívající se

Ale docela vazne, precetla jsem s potesenim.

8
xxx (neregistrovaný) 05.04.2018, 19:04:09
Tahiti, těch nemám slov, jež řekl bych...
Přehánět se nemá!

O Lucemburské zahradě píše taky Nezval.

Stella
7
Stella 05.04.2018, 19:01:17
https://www.youtube.com/watch?v=hgZcyrllL8A

mefi, díky za nás obě, snad Tahiti promine.

Článek měl původně trochu jiný účel, ale zabíhavé myšlení je moje porucha, a to tak, že celoživotní.

St. Kocoure, vy jste velký stylista, tudíž máte cit pro slovo, pro rytmus, o melodii nemluvě - proto jste tím, kým jste. Váš ne-vztah k poezii je jenom nechuť nebo zabloudění! To zásadní setkání se odehraje v ten určitý čas, obvykle v mládí, později se ale také může udát. Mrkající

Ad diskuze o čemkoli. Dopouštíme se mnoha chyb. Ale zase nemůžeme mlčet, když se dějí nepravosti. Také nemůžeme zaměňovat kritiku a nenávist. Hranice je tady, pravda, nejasná.
Ale ten, kdo je poučený, by neměl mlčet tím spíš.
Internetové diskuze jsou spolehlivé, pokud jde o tvorbu žaludečních vředů. Přitom - jen slova!

mefi
6
mefi * 05.04.2018, 14:09:19
.
Sweet Home Chicago

https://youtu.be/qpJ2ge85CAQ
.
Zamilovaný

mefi
5 Stelle a Tahity
mefi * 05.04.2018, 13:18:35
.
Poděkování? Ne, Lásky plný džbán
Ve verších jen, snů pln, zpodobil se Vám!
.
Zamilovaný

4
Tahiti (neregistrovaný) 05.04.2018, 12:49:56
Škoda, Kocoure, s nepochopením poezie jsi v životě přišel o moc. O moc, kterou má slovo, a vůbec nemusí být krásné. Poezie roztancuje hlavu, fantazii, lepší román si nikdy nepřečteš, jen ten tvůj je ve chvíli s verši ten nejlepší. A nejsi cynik, na toho si jen hraješ. Ahoj

3 Poesie?
Starý kocour (neregistrovaný) 05.04.2018, 10:13:37
Každý si vybere, co chce nebo co umí. Já, jak jste si váežní spolubesedníci zajisté všimli, nemám valný vztah k poesii. Prostě ji nerozumím. Prchavé obrázky složené z neotřelých a libozvučných slov. Takže poesii vynechám - jsem v tom ohledu buran.
===
Zaujalo mě ale prohlášení mladého učitele, tam (asi) někde na severu Čech. Protože mluvil mou řečí. Němec, Rus, Čech, žid, křesťan, komunista... To jsou vlastně jen takové nesmírně povrchní nálepky. Když na ně zapomeneme, teprve vidíme skutečné lidi. Strejda, který bojoval spolu s Rommelem v Africe si vzal sestru mého táty, který málem vypustil duši v německém koncentráku. Mesaliance? Ne. Tak harmonické manželství by dneska bylo těžké najít.

Neodsunutí Němci v Sudetech vzpomínali na Čechy, kteří je chránili před jinými \"Čechy\" téměř vlastním tělem. A Češi? Totéž jen o několik let dříve.
===
Když čtu (jen velmi občas a krátce) diskuze třeba na Psu, vždy mi to spolehlivě zkazí náladu. Nenávist k někomu, kdo nemá stejný názor. Nadávky, pohrdání. Češi?
Když si čtu na polských webech zase vidím bigotní katolíky versus lidi, kteří sice v Boha věří, ale nehodlají náboženství stavět na vrchol své hodnotové pyramidy. Pravda vítězí? Ani nápad, vítězí sprostota.
Kdybych uměl arabsky, tuším že na muslimských webech (je-li vůbec něco takového) to bude podobné - jenže se smrtelnou intenzitou. Všichni se mátí po hlavách prázdnými skořápkami slov, jinými významy stále stejných slov. Slov, kterým se původní význam zcela vytratil.
===
Snad by pomohlo, kdyby se v každém městě (ze kterého vede vždy nějaká cesta do jiného města) zařídila taková ta aréna pro souboje v bahně. Ti lidé by si své frustrace mohli navzájem vyřídit ručně. Poházet marastem, zatlačit soupeře do bahna. Pak by se osprchovali, převlékli do čistého - a mohli by spolu zajít na pivo.
===
Stejně si myslím, za za většinou mezilidské agrese vězí vlastni nejistota v dnešní \"postfaktické\" době. Spousta rozporuplných a neověřitelných informací. Novinářská žumpa, kdy ten, kdo může mluvit k většímu množství lidí, buď ventiluje své vlastní frustrace nebo - a to je ještě horší - jen tak fabuluje, protože je povinen dodat každý den určité množství písmenek a mít \"sledovanost\". aby dostal svůj plat. A provokace je k tomu snad nejvhodnější.

* Takže Stella zase dobře vybrala svou provokaci. Jak pro milovníky libozvučných slov, tak pro unavené cyniky mého druhu.

2
Tahiti (neregistrovaný) 05.04.2018, 09:08:30

Ještě mi to nedalo a musela jsem jít a tu malou velkou knížku najít. Podařilo se mi ji koupit v antikvariátu, kdysi... za deset korun... Jen malý úryvek, jako pozdrav panu Richardu Aldingtonovi.

...Povím vám svůj denní sen.
Neboť, kdo může milovat v Paříži, v červnu,
když paní jeho myšlenek dlí v jiné zemi,
aniž by ve dne snil pod stromy Lucemburské
zahrady?
Teď jsem tak dojat, jak píši,
že má ruka se chvěje pohnutím,
a je toho tolik k povědění,
že sotva vím, kde a jak mám začít.
Tak těžko je být skutečně při rozumu, když jste trochu blázen z romantiky.....
Rozpačitý

1
Tahiti (neregistrovaný) 05.04.2018, 08:44:34

V letech, kdy jsem se nechávala okouzlovat poezií, jsem zažívala nebývala blaha z poznání, čemu všemu můžou slova sloužit.Obdivovala jsem všechny naše klasiky, ale Sen v Lucemburské zahradě nakonec zvítězil, i když autorem byl cizák.(Trapas - během toho, co píšu tyto řádky, nemůžu přijít na jméno autora Snu, Lojza Alz.šmajdá kolem a nedá se odehnat). Ale to nevadí.

Chci jen poděkovat Stelle za její krásné návraty a schopnost sáhnout a vybrat. Tuhle vlastnost nemá každý. To je dar. Asi jako charisma. Nedá se to naučit, to v člověku prostě JE! Ahoj

«   1  2  3  4    5     »