Utekl měsíc a pár dnů od chvíle, kdy jsem se začal skutečně měnit. Co způsobilo tento poměrně dost drastický zásah do mých vyšlapaných kolejí? Tak to si nechám pro sebe. Podstata drastického impulsu není důležitá. Důležité jsou jeho následky.
Lucifer
Utekl měsíc a pár dnů, co tento mohutný blesk udeřil a rozbořil „Babylonskou věž“, kterou jsem posledních dvacet, třicet let úporně a systematicky stavěl. Ta věž měla přesně danou strukturu, a ačkoli jsem se vehementně tvářil jako neurvalý liberál, nevynechal jsem žádnou příležitost zakonzervovat se v něčem, co by se dalo nazvat „svěrací kazajka“.
Nepřehledná řada rituálů, bez kterých jsem si nedokázal představit skoro žádný z mých dní. Občas jsem některý z rituálů opustil, to ale už šlo opravdu do tuhého, okamžitě jsem však svoji rituální sbírku obohatil o nový exemplář. Babylonská věž byla zcela jasně a přesně zkonstruována, stejně tak průběžně rekonstruována a připravena přijmout, pojmout a zaujmout mé zcela jasně a přesně definované a naprogramované vědomí.
Putoval jsem svou Babylonskou věží jako nomád, ačkoli mě ani ve snu nenapadlo, že bych si takto měl připadat. Připadal jsem si usazený v jednom přesně daném bytě a občasné erupce potřeby exhibovat bezuzdnou liberálnost šly ruku v ruce s technickou údržbou mé Babylonské věže.
Občas mi bylo třeba přesunout se o jeden pokoj dál. Poslední pokoj v tomto řetězci (vláčku) již byl opotřebený. Nově připojený pokoj představoval tažnou lokomotivu. Každá nová lokomotiva dokázala zase ten vláček táhnout co nejefektivněji. V tomto vláčku jsem seděl s pocitem, že se volnomyšlenkářsky pohybuji stále novou a novou krajinou. A zatím jsem se jako nudle v bandasce motal svou Babylonskou věží tam a zpět. Dřív či později jsem k svému vláčku připojil lokomotivu, kterou jsem už připojenou měl. Každá z nových lokomotiv byla rekonstrukcí a aktualizací některé ze starých lokomotiv.
Před měsícem a pár dny do mého vláčku zakonzervovaného v Babylonské věži udeřil velmi ošklivě se tvářící blesk. A věž i s vláčkem se rozsypala na malé kousíčky. Na základní stavební prvky. A já, ač zprvu nadmíru zděšený, jsem poznenáhlu pocítil naprostou svobodu. Z těch kousíčků si teď mohu postavit cokoli, co mne bude zajímat, aniž bych si na sebe upletl bič či utkal svěrací kazajku.
Zatím si připadám jako dítě vylité z vaničky. Ano, jsou situace, kdy z vaničky je třeba vylít nejen špinavou vodu, ale i dítě. Důležité je, aby se špinavá voda vsákla do země a dítě se na té zemi zase postavilo na vlastní nohy.
Ještě bych měl asi vysvětlit název mého mudrlantského příspěvku. V Galerii Butovice, obchodním centru nedaleko mého bydliště, kde jsem po mnoho let chodil vyšlapanými cestičkami, jsem před pár dny náhle vyskočil ze své nákupní konzervy a zamířil do restaurace U Slunce, kterou jsem až dosud vnímal jenom jako šum kulis. Ne, nechystám se vybudovat žádný nový rituál, lokomotivou jsem pouze já sám. Objevil jsem i spoustu jiných možností, které budu využívat ne podle plánu, ale podle aktuálního popudu. Občas budu mít chuť konzumovat kombinaci vpečetěnou do názvu článku. Proč ne, když se mi bude chtít. Ne však proto, že cítím nutnost.
Občas se ponořím do Bejbilonské pohádky anebo pomohu hasičům dopravit kus nábytku na lodžii ve druhém patře vedlejšího domu.
04.06.2018, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 100