Gratinovaná tortilla & polotmavý třináctistupňový Malvaz

rubrika: Povídání


Utekl měsíc a pár dnů od chvíle, kdy jsem se začal skutečně měnit. Co způsobilo tento poměrně dost drastický zásah do mých vyšlapaných kolejí? Tak to si nechám pro sebe. Podstata drastického impulsu není důležitá. Důležité jsou jeho následky.

 

Lucifer


Utekl měsíc a pár dnů, co tento mohutný blesk udeřil a rozbořil „Babylonskou věž“, kterou jsem posledních dvacet, třicet let úporně a systematicky stavěl. Ta věž měla přesně danou strukturu, a ačkoli jsem se vehementně tvářil jako neurvalý liberál, nevynechal jsem žádnou příležitost zakonzervovat se v něčem, co by se dalo nazvat „svěrací kazajka“.

 

Nepřehledná řada rituálů, bez kterých jsem si nedokázal představit skoro žádný z mých dní. Občas jsem některý z rituálů opustil, to ale už šlo opravdu do tuhého, okamžitě jsem však svoji rituální sbírku obohatil o nový exemplář. Babylonská věž byla zcela jasně a přesně zkonstruována, stejně tak průběžně rekonstruována a připravena přijmout, pojmout a zaujmout mé zcela jasně a přesně definované a naprogramované vědomí.

 

Putoval jsem svou Babylonskou věží jako nomád, ačkoli mě ani ve snu nenapadlo, že bych si takto měl připadat. Připadal jsem si usazený v jednom přesně daném bytě a občasné erupce potřeby exhibovat bezuzdnou liberálnost šly ruku v ruce s technickou údržbou mé Babylonské věže.

 

Občas mi bylo třeba přesunout se o jeden pokoj dál. Poslední pokoj v tomto řetězci (vláčku) již byl opotřebený. Nově připojený pokoj představoval tažnou lokomotivu. Každá nová lokomotiva dokázala zase ten vláček táhnout co nejefektivněji. V tomto vláčku jsem seděl s pocitem, že se volnomyšlenkářsky pohybuji stále novou a novou krajinou. A zatím jsem se jako nudle v bandasce motal svou Babylonskou věží tam a zpět. Dřív či později jsem k svému vláčku připojil lokomotivu, kterou jsem už připojenou měl. Každá z nových lokomotiv byla rekonstrukcí a aktualizací některé ze starých lokomotiv.

 

Před měsícem a pár dny do mého vláčku zakonzervovaného v Babylonské věži udeřil velmi ošklivě se tvářící blesk. A věž i s vláčkem se rozsypala na malé kousíčky. Na základní stavební prvky. A já, ač zprvu nadmíru zděšený, jsem poznenáhlu pocítil naprostou svobodu. Z těch kousíčků si teď mohu postavit cokoli, co mne bude zajímat, aniž bych si na sebe upletl bič či utkal svěrací kazajku.

 

Zatím si připadám jako dítě vylité z vaničky. Ano, jsou situace, kdy z vaničky je třeba vylít nejen špinavou vodu, ale i dítě. Důležité je, aby se špinavá voda vsákla do země a dítě se na té zemi zase postavilo na vlastní nohy.

 

Ještě bych měl asi vysvětlit název mého mudrlantského příspěvku. V Galerii Butovice, obchodním centru nedaleko mého bydliště, kde jsem po mnoho let chodil vyšlapanými cestičkami, jsem před pár dny náhle vyskočil ze své nákupní konzervy a zamířil do restaurace U Slunce, kterou jsem až dosud vnímal jenom jako šum kulis. Ne, nechystám se vybudovat žádný nový rituál, lokomotivou jsem pouze já sám. Objevil jsem i spoustu jiných možností, které budu využívat ne podle plánu, ale podle aktuálního popudu. Občas budu mít chuť konzumovat kombinaci vpečetěnou do názvu článku. Proč ne, když se mi bude chtít. Ne však proto, že cítím nutnost.

 

Občas se ponořím do Bejbilonské pohádky anebo pomohu hasičům dopravit kus nábytku na lodžii ve druhém patře vedlejšího domu.

 


komentářů: 100         



Komentáře (100)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 7 »

10
xxx (neregistrovaný) 04.06.2018, 16:16:20
Po rozklinutí: krásný žánrový výjev. Tolik zvědavých lidí (na jednom balkoně určitě ukrajinští dělníci). A proč je na lodžiích tak málo kytek?

Stella
9
Stella 04.06.2018, 16:11:19
No. Tak jsem tenhle lehkonohý, ale těžkotonážní text ráno přečetla a od toho přečtení se mi v hlavě usadil agresivní brouk a pokoje nedá.
Sám sobě lokomotivou - to asi musí být, nejlepší je si tu páru pro ni vyrábět skutečně sám. Leč, i jiní lidé jsou vedle nás...
Člověk propadá zmatku z nečekaného.
Ale nezbývá, než se srovnat s novou situací a přijmout ji jako normální. To se, podle všeho, Světlonošovi daří.
Lokomotiva je ovšemže kolejový stroj... A některá se řídí jízdním řádem.
Je to fráze, ale hluboce pravdivá: každá změna je dobrá. I když chvíli potrvá, než zjistíme, čím.
ZE v 7 má určitě na mysli, že všechno nemůžeme ovlivnit a že musíme počítat i s náhodou, která zkříží plány. To asi bude život!

Gratinovaná tortilla a třináctistupňový Malvaz (polotmavý)se zdají být velmi inspirativní kombinací! Zvláště pak s pomocí pražských hasičů!
(Aby u vás brzy nehořelo, Lucifere...)


Lucifer
8
Lucifer * 04.06.2018, 16:08:25
Druhá strana jídelního lístku, na který jsem dal odkaz v povídání, vypadá takto

http://www.neviditelnycert.cz/data/files/!users/Lucifer/gratinovana%20tortilla.jpg

7 :)
ZE (neregistrovaný) 04.06.2018, 15:28:28
Týká se to života. Týká se to přežití, existence. Všeho. Metaforicky, ale s vajíčkama na slanině. ;)

Povzbuzení jiste dostaneš od každeho komu svoje starosti svěřiš - stejně, jako ty jim občas oplácis stejnou mirou. A myslim to vážně.
A ze za chvilku bude krize 'over' o tom snad nikdo nepochybuje.

A zaroven drž pěsti, my se tu doma potýkáme s horším.

Good luck!

Lucifer
6
Lucifer * 04.06.2018, 15:11:00
Mimochodem, snímek na konci povídání, který si rozklikněte do původní velikosti a kvality, byl pořízen v neděli (tedy včera) z mé lodžie.

Lucifer
5
Lucifer * 04.06.2018, 14:58:36
Podotýkám, že se jedná o alegorické či metaforické povídání, ne o osobní vyznání, ačkoli se do něho svým způsobem promítá. Napsal jsem ho v sobotu v restauraci U Slunce v důsledku náhlého inspirativního popudu Úžasný

Lucifer
4
Lucifer * 04.06.2018, 14:49:19
Tahiti, děkuji za povzbuzení Usmívající se

3
Zuzana (neregistrovaný) 04.06.2018, 13:48:36
Ta věc je legálně napadnutelná z několika důvodů.

My tady jsme s podobnými situacemi obeznámeni velmi dobře od začátku až skoro do konce procesu. Zde je běžné ráno jet za existenci a večer odjíždět bez ní. Takže dilematu 'novych zítřků' jsme vystaveni zelozivotně.

Přešlo to i k vám, tam se to děje zase po kocourkovsku - když zvážíme, kdo zůstává a kdo jde.!!

A - jak moudré pravil jeden rabi, 'každá změna je k horšímu'. ;) To berete jako vtip.

Ale povím vám historku jednoho mého příbuzného, fyzika optika piejcdy, který pět let před 'SS' ztratil skvělou existence a došlo ke změně.

Našel si místo u jedné menší firmy, která se zabývala zajímavým vyzkumem rakoviny, tým dedikovaných, sympatických vědců.. Nemohli za práci platit tolik, jako dostával u velké korporace, musel dojíždět denně hodinu a půl tam stejný čas zpět, ale práce byla velice zajímavá, kreativní a prakticky nejlepší, kterou za celou dobu pracovního 'procesu' měl.

Takže, ano, svým způsobem to byly pro něj 'lepší zítřky' na než velice rád vzpomíná (už taky jako na 'zítřky' minulé).

Jeden ale musí projet takovou zkušenosti na vlastní kůži - rady od lidí, kteří prožili pracovní život v relativně zajištěném pracovním procesu mohou být sice taky užitečné, ale jen jako od přihlížejícího laika.
.


2
Tahiti (neregistrovaný) 04.06.2018, 08:38:24
Příměr s Babylónskou věží mi přijde přesný.Málokdo vystoupá až nahoru, aby dobře viděl, co je dobře a co kde zvoral.Přestavba jednotlivých pater je důležitá, přičemž stereotypy jsou nejmíň náročné na změnu.Musí se jen změnit ve stereotipy, které člověka nakopnou k novým cílům, zítřkům a prožitkům. Jak známo - život je změna. Bez toho to nejde. Mám s tím neblahé i blahé zkušenosti.Gratuluju k prozření! S vyplazeným jazykem Mrkající

1
G (neregistrovaný) 04.06.2018, 00:16:56
Dobře Ty.
Tos vyhořel, čičo?
Tak i tak, smyslu.
.!
Jednou to přijít muselo.
Lepčí dříf, jak pozdejc...!
Nonic, gratuluju k přerodu(?), na každýho todle čeká. Ale možná sem to jen blbje pochopil, čert to vem. Tak pic a šáteček. Mrkající

«   1  2  3  4  5  6    7     »