V novém roce (Co zbylo po svátcích)

rubrika: Povídání


Gauč v rohu kuchyně zabrumlal: A nezdá se ti nějaký divný, že oni staví tunel za devět miliard, aby se o deset minut zkrátila cesta? Ne, tatínku, to mě vůbec nepřekvapuje. Taky jsi už dost starý na to, abys takovou absurditu přijal jako běžnou věc. Když naší babičce bylo tolik, jako je dnes mně, nedovedla si vysvětlit, proč se chvílemi zableskne okenní tabule. Nikdy neuvěřila, že za tou záhadou je projíždějící auto. Považovala to za nesmysl, protože vyrostla v polské vesnici, kudy sice jednou týdně projel spřátelený gazik, ale něco takového nikdy nezpůsobil. Takže, kdo ví, jak to vlastně je, říkávala. Otázka vnesla neklid do jejího života dosud vyplněného sezením na tvrdé židli, čtením bible a očekáváním konce. Ani nepředpokládala, ani nechtěla víc. Dnes, kdy její svět definitivně odešel, jsme v úplně jiné situaci. (Nebo si to jenom ze samého přeceňování své přítomnosti myslíme). Minulé století párkrát obrátilo přesýpací hodiny a současnost nečeká, až si člověk na něco pořádně zvykne. Nebo spíš: až se v něčem pořádně najde. A protože všeho kvapem přibývá, přestali jsme se věcem divit a nad věcmi se zamýšlet. Zkrátka – nestačíme všechno pobrat, a tak nějak po té své cestě kloužeme. Pak ovšem nemá cenu se trápit nad smyslem (nesmyslem) ušetřených deseti minut!

 

Stella


Ale něco vykazuje pořádnou setrvačnost. Tak třeba: já stojím u válu – a ty jsi kde? Dobře víš, jaký jsem zmatkař, když na něčem opravdu záleží. Snažím se, snažím, ale cukr se sype do všech stran, ořechy se kutálejí za sporák, já kloužu po mastné podlaze, v mouce na zemi nechávám stopy – hergot, nemohl by ses taky pohnout? Vidíš, k čemu mě doháníš? O adventu se nesmí klít! A neříkej ámen, když nevíš, co to znamená.

 

Upocená, žíznivá, čím dál hlouběji se vžívám do cítění těch midsomerských občanek (rezidentek), které se šťastně smějí, když se vražda vyvede. (Kdepak máme tělo? V obyváku a v kuchyni.) Také o tobě by se pak mohlo říkat: Miloval život. Byl to mizera, ale takový konec si nezasloužil. Zase by nějaký neholený policajt s dobrým srdcem (dcera či chlapeček ve vlastní péči) mohl všechny přesvědčit o oprávněnosti svých zvrhlých metod. Skromně by pak přiznával, že Elementy strachu se tam skrývaly.

 

Neboť moje vidění světa už neformuje bible s velkými písmeny, ale televize s velkým monitorem.

 

Uleví se mi pokaždé až po Vánocích, kdy všechny Madlenky, Markytky a Matějové odhopkají tu za humna, tu k oltáři, ale hlavně do filmového archivu, aby znovu uvolnili místo donekonečna reprízovanému Andělu na horách a Andělu na dovolené, tomuto zabetonovanému prokletí několika televizních stanic. V duchu vidím, jak si někdo někde v televizním sklepení mne seschlé ručičky a bezzubými ústy jásá: A je tam! Loni padesátkrát, letos zkusím rekord. Juch! Aspoň něco bude po Vánocích zase na svém místě. Však ten film je slavný brand. Říkali tuhle v televizi o něčem podobném.

 

To mi tedy hodně pomůže, když si čteš, že se dvacet žen svléklo na protest proti sexismu. Nevím, nevím, jestli neudělaly chybu, když chtěly předvést, že se od mužů ničím neliší. Říkáš, že některé v tom byly úspěšné? Já jsem úspěšná právě teď: poslední plech cukroví, a bez připálení. Budu tě následovat v intenzivním nicnedělání, konečně můžu taky ulevit oteklým nohám a sednout si k počítači.

 

Proč na mě z monitoru vyskakuje otázka, jestli poptávám pokrývače? Co je komu po tom? Ačkoli, takový statný pokrývač… Vyhledám své oblíbené stránky, potřebuji slušný kabát. A vida! Jsou tady nějaké e-shopy, které ještě neznám. Hmm, cizina. Zbožňujeme oblečení. Tak to by mě nenapadlo. Nesouvisí to s tím ženským protestem? Vzhledem k soudobému mišmaši tohle musel napsat chlap. Všechny popisy jsou tady naštěstí česky. Např. u širokého modrého flaušáku je upozornění: Držte se mimo dosah požáru. Nebo tady u svetru: Svetr má kapsičku na víčko. Je to dámy svetr. Pyžamo se skládá z vrcholu a kalhot. Límec přes konstrukci hlavy a rolovací krk. Celer posádky krku. Tyto boty nepoužívat! Polstrování 100% polyester.

 

Mašině to odpustíme, ta pobaví a o synonymech a o rozdílech mezi významově blízkými slovy nic neví (necítí). Ale proč významové odstíny necítí třeba ani překladatelé pracující pro televizi?  Jejich práce (jejich řemeslo) je krásná právě vzrušujícím hledáním výrazu. Je velký rozdíl mezi dívkou obyčejnou, a dívkou úplně normální. Co není normální (ale je obvyklé), je to, že lidé bez citu pro slovo jsou přijímáni ke studiu novinářství. Utahuje si ze mne překladatel komentáře, když sděluje, že firmy spolu rivalizují? Že se už v pravěku najdou důkazy farmaření?

 

Ono je to všechno způsobeno právě těmi neomezenými možnostmi. Tipuji, že každé maloměsto i malé město má dnes nejméně dva prozaiky a několik básníků. To by časem mohlo vést k výstavbě zvláštních čvrtí určených výhradně pro budoucí muzea slavných rodáků (kavárna, vířivka a sauna v každém, multikino zatím společné). Mé staré srdce krvácí, když poslouchám takovou čerstvou spisovatelku, jak se nám z rozhlasu vemlouvá, že, jak ona to vidí, její knihy stojí za přečtení proto, že popisují život, který je o tom, jak ta láska funguje. Ach jo. Babička četla celý život jen Bibli kralickou, nerozuměla světlu a motorům, ale znala všechno důležité, natožpak to, co potřebovala ke své práci. A vo tom to přece ve svý podstatě je!

 

Dost obrozeneckého rozhořčení, život na mě vyskakuje z počítače (už jenom) dál: jeden člověk zdobí (vycpává) svůj dům před každými Vánocemi tolika symboly nejkrásnějších svátků, že se v domě pomalu nedá přebývat. Sněhuláků mají jeho děti stovku, Santů na tři sta. Pán to zdůvodňuje tím, že si v dětství nemohl nic dopřát, nikdy nemohl Vánoce řádně oslavit, a proto jeho děti musí mít úplně jiné vzpomínky. Prosperita doby umožnila další absurdnost…

 

Zamrazí mě. Trauma z dětství. Poslyš, tatínku, vzpomínáš, jak těžce nesl náš Radeček, že nemá sourozence? Dodnes nám to připomíná!! Teď, prosím tě, neříkej Ámen. Ono stačí, že je tady video s rodinou, která má jednadvacet roztomilých dětí. Nám doma říkali, že Ámen znamená Staniž se. (Já se už ale také přikláním k prostému Enter.) Neboj se, už jsem vyklidněná, jako ty mluvky a ti mluvci v ranním televizním vysílání. Aspoň to tedy o sobě říkají.

 

Jdu se uložit, abych se ráno mohla aktualizovat a přivítat další jitro doby obžerné, a proto absurdní.


komentářů: 84         



Komentáře (Array)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 5 »

24 Ano:
Zuzana (neregistrovaný) 21.01.2019, 19:10:14
#20
Souhlas, ale blogari máte kliku s personálem, my tady ani jeden nejsme žádní
učedníci Mrkající )

Zůstávám (ráda!)v pro me naprosto ideální roli svodného
antiblogera. Něco jako: "Dvakrát nelze skočit do jedné řeky". ;)

Souhlasím, číst by měli a to daleko víc než činí...jsou výjimky, ale
všeobecného poklesu jsem si mohla nedávno všimnout.

Jinak jsem ráda, že blog dostal znovu posilu a to takovou, která znovu přináší tzv.
nosná (patetické, ale naše ;) témata a je to znát i z následných komentářů..



23
xxx (neregistrovaný) 21.01.2019, 18:58:00
Poznámka k 14.
Píseň o holokaustu, uhrančivá! Krásná báseň.
(Bydleli bychom... u žida Khona)

22
xxx (neregistrovaný) 21.01.2019, 18:55:52
Gogo, dojal jsi mě. Usmívající se Plačící
Díky za slovo "mnohovrstevnaté". A za hluboce
smysluplný komentář.
O té knize jsem se tady poprvé zmínila schválně na onom místě.
Vyžádala jsem si ji k Vánocům.
Není to literatura ve smyslu beletrie. Nebudu to rozebírat, ale čtu ji ještě a snažím se dopracovat
k nějakým závěrům.
Ty závěry souvisejí těsně s tím, o čem tady mluvíme: s nutností oprostit se. Odhodit nedůležité. Zbavit se nánosů a balastu. Pozoruji, jak to kdo ze samotářů dělá. Je zajímavé, jak se shodují všichni v tom, že se postupně stávají součástí - přírody... Je to pro ně vrcholně osvobozující pocit.
A potom: většinou jsou vysoce inteligentní.

Trochu si myslím: neozývá se to hlad po připoutání k půdě?

Ach, a jen země je má!

Stella
21
Stella 21.01.2019, 18:44:05
Poctivost v řemesle:
je mi jasné, že doprovodné slovo k dokumentům nejspíš překládají studenti. Možná narychlo.
Ale takový student asi má maturitu, a neměl by tudíž tvrdit, že se Marii Sklodowské nelíbilo na podzim na venkově (Polsko), protože to byla samá "cukrová třtina a sklizeň řepy". A že pobývala
u farmáře. Byl to statkář, byl to statkář!

Pokud tedy student studuje jazyk, měl by mít načteno! Aspoň to základní.

Stella
20
Stella 21.01.2019, 18:09:26
Je dobré, když žák předčí učitele, když učedník předčí mistra, když diskutující předčí blogera! Tentokrát je to samozřejmě zákonité.
Tolik krásných dalších námětů a krásných komentářů! Usmívající se

Aspoň k něčemu: článek se zmiňuje o kvantu, množství, informací a věcí. Pokusy vstřebat maximum vedou
k povrchnosti, naprosto zákonitě.

Článek není oslavou starých zlatých časů (vím, že jste se k tomu vyjadřovali v nadsázce!)
Babička s biblí - opravdu to tak bylo, v chalupě u obou rodičů nikdy nebyla knížka, a přece hovořili krásně. Čeština faráře a bible nadlouho stačila.
Jde opět o to: kvantita, a kvalita.

Mimochodem, dnes a denně nakupuji a pořád mi dělá nakupování radost, pořád porovnávám tehdy a nyní
a - jsem nadšena! Asi bych se měla stydět...
Vážně: je to radost mít z čeho vybírat!
Jen už nepociťuji to zachvění: podařilo se mi sehnat... Kakao, kokos, punčocháče, čočku, tričko pro synka, Lego!! Zažila jsem i hádky o sůl (kdyby paní Javůrková nekoupila dvě kila, tak by na vás zbylo). O tužkové baterie! O šlehačku.
O ocet - v sezóně. Ovoce -jen pro dítě!

Cukroví peču z dvojnásobné dávky, také že zbylo...
Doma mám stále potřebnou i nouzovou zásobu surovin - strach: co kdyby! Je to ve mně, pamětníky války vypěstované. Sůl, olej, mouku. Ne ovšem metráky.

Reklama: pěstuje v dětech pocit nedostatečnosti,
nemají-li dost peněz.

K čemu reklama je? Inu, co hýbe světem!
Prachy,prachy.

Já jenom nechápu tendenci pořád vyrábět víc a víc!
Pak se také musí vyrábět v člověku nutnost vlastnit.

Mladá generace. Líbí se mi na ní přirozenost, uvolněnost. Nepozoruji stísněnost, falešnou skromnost, snahu se zalíbit - dřív běžné.
Dnes i dříve - rozdíl mezi mladými je dán výchovou v rodině a rozdílem v osobní inteligenci! Proč to neříci: mladý buran je mladý buran. Mladý primitiv je mladý primitiv v každé době.






19
Gogo (neregistrovaný) 21.01.2019, 17:54:07
A zde spešl pro kocoura, ke kochání S vyplazeným jazykem »

https://youtu.be/SJTzMHDaOlg

Konec trollby, začátek jarní orby(višně nalejvaj pupence, do 10dnů vqjetu, ano jaro našup jetu)


18
Gogo (neregistrovaný) 21.01.2019, 17:44:29
...a tagle vidí kotlinku průmňerný nehobo emeričan, có? »

https://youtu.be/IdYZj9vmfi0

Jj, vysoký kredit Úžasný

Překvapený
A nepřetbíhej, 3x-ko S vyplazeným jazykem


16
Gogo (neregistrovaný) 21.01.2019, 17:19:48
Spešl pro zuzanu, v juropje se toto moc nepjestuje...
Zvláštní sorta lidí\"óltajm ondzroud\", jenž se též vymyká konvenčnímu způsobu života, a je svobodná »

https://youtu.be/LWHh9W5IeBo

Ale ubývá jich, pravda. Škoda.
GE

15
Zuzana (neregistrovaný) 21.01.2019, 16:33:29
Ale ve světě se taky za ta století změnilo lecos k lepsimu a byli a jsou dokonce tací, kteří za to bojovali a právě ted bojují, jenže některým se ty změny taky nelíbí. Nerozhodný Nebo si jen uz tězko zvykají? Jsou to uz konzervy 'na odpis'?

Reklamy se na mě nevali, neb je nesleduju a nevnimam. Sleduju taky casteji kanály bez reklam, pokud vubec nějake 'kanály'.

(Ano, sumeni vodopadu, jak rikal muj na jakoukoliv stiznost vznesenou na jeho hlavu). Ma trademark. Mrkající

14
Z. (neregistrovaný) 21.01.2019, 16:06:55
A - oma jsou ta stoleti 'divna' vsechna. Nohovica taky zpiva "kdybych se narodil v jine dobe, pracoval bych u zida Khona" No, ma kliku, ze se mu to v tomto dalsim divnem stoleti nepodarilo. ;)

(Neberte jako antisemi, je to zert, tykajici se zamestnavatelu obecne).

13
Z. (neregistrovaný) 21.01.2019, 15:50:29
Jen úsměvná? vsuvka: zpominám si, jak jezdili lidí domů z těžce vybojované a vyshanene dovolené v Juggoslavii a říkali: "Ty vogo, tam v supermarketu jdeš dvacet metrů jenom kolem hořčice, kolik jich je!.;)

Bývalá spolužačka doma v česku , když jsme se bavily o ev. emigraci, mi říkala: "No já nemůžu, přece tady nenechám svoji novou pokojovou stěnu!" Usmívající se

Lucifer
12
Lucifer * 21.01.2019, 15:21:10
Limonádový Joe aneb Koňská opera - Cloumák

http://jdem.cz/ergfv6

Úžasný

Lucifer
11
Lucifer * 21.01.2019, 15:10:01
Starý kocoure, reklama je především nástrojem k otupování lidí. Zpravidla bývá na zbytečné kraviny a pokroutky a valí se na nás ze všech stran. Pokud si chcete koupit skutečně užitečný výrobek, tak na reklamu narazíte velmi zřídka. Byla by stejně neefektivní. Tohle se vyřeší stránkami příslušných firem, kde naleznete podrobný popis jednotlivých výrobků a jejich modifikací, anebo si prostě zajdete do patřičné firmy, a tam vám dle vaší představy poradí odborníci.

Tyhle firmy samozřejmě mají též reklamu, ale obecnou, s velikým titulkem názvu firmy a informací, jaký druh zboží v jejích prodejnách najdete. Vy ani firmy nepotřebují, aby se na vás ze všech stran valila reklama, že si musíte koupit zrovna tenhle typ vysavače, jelikož je křupavý, přičemž informace, že se tím dá vysávat je utroušena jen tak mimochodem.

Ano „křupavý“, tohle stupidní slůvko se vyskytuje v mnoha reklamách na úplně zbytečné pokroutky, jako jsou oplatky atp. až po užitečnější potraviny. Slovo křupavé se zahnízdilo i v receptech, např. křupavé kuře, křupavé bramboráky, dokonce i křupavé ovoce atd. Občas ho slyším v reklamách, které na mne povykují při návštěvě Alberta v Galerii NB. Vždycky si přitom vzpomenu na Hlinomaze ve filmu Limonádový Joe, jak rozkřupává zuby sklenici, a pak ji dokonce snad i sní. Není vyloučeno, že původ křupavých reklam pochází právě z tohoto filmu.

Obvykle velmi stupidní reklamy valící se ze všech stran, nejen ve všech super a hypermarketech, ale i z televize či internetu, mají jeden důležitý nepříjemný dopad. Drtivá většina lidí jejich obsah přinejmenším vědomě nevnímá. Vidím to na lidech, kteří krouží s mobilem v ruce kolem regálů a blekotání amplionů o křupavých žvýkačkách vnímají asi jako šumění vodopádu. Ten dopad spočívá především v naprostém otupení lidského stáda. Že se na vás ze všech stran valí reklama, jejíž provedení někdy působí dojmem, že ji stvořil Čtvrtníček pro Českou sodu, většina lidí vnímá jako normální věc.

Největší dopad má na dorůstající generaci. Ta se do toho narodila, takže reklamu pořvávající se všech koutů považuje za naprosto přirozenou a nedílnou součást naší skvělé moderní civilizace. Dorostenci zpočátku vnímají její obsah, takže od svých rodičů požadují zakoupení křupavé zmrzliny, časem ale dospějí a otupí. V tom se dle mého soudu skrývá hlavní účel reklamního kombajnu. Jestli vědomý či vygenerovaný nevědomy, těžko říct.

Stary kocour
10 2 GoGo
Stary kocour * 21.01.2019, 14:33:16
Ale není to zbytečné datlování, Gogo. Člověk si aspoň srovná vlstní pocity. Že to nikdo nečte je podružné.
Ale mohl by... Mrkající

«   1  2  3  4    5    6   »