Neviditelný čert

Neděle byla trochu studená, ale slunečná. A tak jsem se rozhodl vyrazit do Prokopského údolí. Před dvěma lety jsem tam potkal dvě kočky. Tentokrát jsem se obával, že bych tam mohl potkat Koronáče. Už skoro rok tady řádí jako tyfus a nejvíce má spadeno na obchody. Lidé se tam shlukují kolem regálů se zbožím a přítomnost Koronáče berou v potaz pouze v podobě roušek, které jsou Koronáči k smíchu. V neděli jsou obchody zavřené a lidé vyrážejí často bez roušek do přírody. Tam si to s nimi může Koronáč vyříkat z úst do úst a z nosu do nosu.

Lucifer

S Koronáčem jsem se potkal hned v úvodní části své procházky Prokopáčem. Visel na větvi hned u cestičky maskovaný jako chobotnice (viz první snímek v přiložené animaci). Kolem něj proudily davy lidí, jak pěšky, tak třeba na kole nebo kolečkových lyžích, a všude bylo neobyčejně veselo. Sem tam si někdo zapomněl sundat roušku, což Koronáč bral s povděkem, jelikož si na ten srandovní hadřík zvykl a považoval ho za svou živnou půdu.

Kolem šla tříčlenná rodinka a její nejmladší člen na koloběžce náhle zvolal: „Maminko, támhle visí Koronáč.“ „Kde? Jozífku.“ „No támhle, na větvi.“ „To není Koronáč, Jozífku, ale nějaká blbá chobotnice.“ „A proč visí na větvi?“ „Vždyť ti říkám, že je blbá. “Aha,“ řekl Jozífek, nakopl koloběžku a už si to fičel směrem k Novým Butovicím. No a já jsem zamával Koronáči a vyrazil bez koloběžky směrem opačným, na Hlubočepy.

O kus dál mě napadlo, že bych se ke Koronáči vrátil a nabídl mu roušku, kterou jsem měl z bezpečnostních důvodů zmuchlanou v kapse kabátu. Jen tak ze soucitu. Aby měl živnou půdu. Ale pak mi ten blahosklonný nápad vyšuměl z hlavy, jelikož jsem uviděl pistoli, která mě nasměrovala do tunelu.

Když jsem vyšel z tunelu, v němž k mému údivu byla tma, takže jsem se několikrát málem zabil pádem přes kamennou drť, doputoval jsem až ke koze, kterou přes plot krmila Jozefínka. Za plotem byl ještě kozel, ale když uviděl, že se ho chystám vyfotit, tak odešel na druhý konec výběhu a vystrčil na mě zadek. Jeho zadek mi nepřipadal dost fotogenický. Pokoušel jsem se sice kozla ukecat, aby udělal čelem vzad, ale neudělal. Akorát jsem rozesmál Jozefínku.

Nakonec jsem dorazil až na konec Hlubočep, na tramvajovou zastávku Hlubočepy. Při nástupu do tramvaje jsem vyštrachal z kapsy kabátu zmuchlanou roušku, jelikož Koronáč má kromě obchodů spadeno i na hromadné dopravní prostředky, tak proč mu neudělat radost. Pravda, on ještě nejspíš visí v Prokopáči na větvi, ale nechtělo se mi před oruškovanými lidmi vypadat jako nepřejícný blbec.

Přiložený animovaný GIF částečně monitoruje moji cestu. Pokud ho chcete vidět zřetelněji, klikněte si na něj z vašeho pohledu levým tlačítkem myši. Možná se vám ten výsledek nebude líbit, a tak zkuste pravé tlačítko myši a z nabídky vyberte „Otevřít obrázek v nové kartě“.

22.11.2020, 20:50:06   Publikoval Luciferkomentářů: 33