Neviditelný čert

Rozhodl jsem se vyrazit do Divoké Šárky. V posledních letech jsem ji poněkud zanedbával, takže jsem to musel nějak napravit. Ani ženu není dobré zanedbávat. Obzvláště když se jmenuje Šárka. V Divoké Šárce jsem byl mnohokrát a některé z těch výletů jsem tady popsal. Například Divoká Šárka nebo Směr Divoká Šárka (Prvomájová). Vedle Vyšehradu, Pražského hradu, Prokopského údolí či Petřína je to jedno z mých nejoblíbenějších poutních míst v Praze.

Lucifer

V roce 1987 jsem dorazil do Prahy, abych nastoupil do vědeckého ústavu, a nějaký čas jsem bydlel v Holešovicích v podnájmu. Ve volných chvílích jsem přemýšlel, že bych si šel někam zaplavat. Preferoval jsem přírodní koupaliště. Bylo mi řečeno, že jedním zajímavým koupalištěm tohoto typu je Šeberák. Je to sice dost daleko, někde pod Jižním městem nedaleko Kunratického lesa, ale jezdí tam autobus. Dokonce tam je nudistická pláž, což mě zaujalo. Vyzkoušel jsem to. Příjemné zážitky.

V první polovině roku 1990 jsem se s rodinou nastěhoval do Nových Butovic a objevil vodní nádrž Džbán. K tomu přispěl autobus, který tehdy jezdil z NB přímo na ruzyňské letiště, ze kterého jsem lítal na vědecké konference. Jedna ze zastávek byla nad Džbánem, který se nalézá na okraji Divoké Šárky. Džbán mě zaujal, a tak jsem tam začal chodit plavat. Také na Džbánu byla nudistická pláž. Posléze jsem objevil Divokou Šárku.

Časy se ale měnily. Trasa metra B byla protažena do Zličína, kde přímo u východu z metra vzniklo autobusové nádraží. Z něho začal jezdit speciální autobus na letiště, kterému to trvalo asi čtrnáct minut. Přímý autobus z NB byl zrušen. Do Divoké Šárky jsem to pak zkoušel metrem s přestupem na Můstku a cílem na Kulaťáku v Dejvicích. Odtud pak tramvají.

Včera se mi však před Kulaťák nechtělo. Při přestupu na Můstku davy turistů atd., na to jsem fakt neměl náladu. Hledal jsem jiný způsob, jak se za rozumný čas dostat do Divoké Šárky, aniž bych se dotkl centra Prahy nadívaného turisty. A našel. Objevil jsem, že hned u stanice metra Stodůlky je zastávka, z níž odjíždí autobus číslo 225. Má sice hodně zastávek, ale jednou z posledních je Divoká Šárka.

Někdy ve dvě odpoledne jsem odjel metrem do stanice metra Stodůlky, což je třetí stanice od Hůrky. Rychlý přesun. Do metra jsem nastupoval ještě v pořádku, ale když jsem z něho vystupoval, pocítil jsem náhlou bolest v levém koleně. Měl jsem problém vystoupat schody na tu autobusovou zastávku. Tam jsem si sedl na lavičku, protože nejbližší autobus 225 měl přijet zhruba za deset minut. Ten předchozí mi zřejmě ujel před nosem.

Přemýšlel jsem, jestli se nedobelhám zpět do metra a nevrátím jako provozu neschopný zpět domu. Dospěl jsem k závěru, že to jen tak nevzdám. Při vystupování u Divoké Šárky se koleno dalo jakž tak do kupy, takže jsem mohl šlapat, ale na plný výkon to nebylo. Můj původní plán, že dorazím až na Jenerálku, byl neuskutečnitelný.

Svoji cestu Šáreckým údolím jsem ukončil nedaleko Dívčího skoku. Je to nejvyšší vrchol v Šáreckém údolí a váže se k němu pověst o Ctiradovi a Šárce, která souvisí s Dívčí válkou. Ctirad se stane obětí léčky, kterou sestra Libuše Vlasta nastraží v podobě spoutané Šárky. Podle varianty pověsti pak nešťastná Šárka skončí svůj život v Divoké Šárce skokem ze skály.

Pod Dívčím skokem je hostinec, který se jmenuje Dívčí skok. Drtivá většina zákazníků sedí u stolů v rozlehlé a oplocené venkovní zahrádce. Já jsem do toho podniku tentokrát nevešel. Sedl jsem si na lavičku za plotem, abych si krátce odpočinul. V zahrádce hostince bylo obsazeny jen asi tři stoly. Pak jsem se vydal zpět.

Údolím Divoké i Tiché Šárky teče Šárecký potok, který vytéká z vodní nádrže Džbán. Kousek od hostince Dívčí skok je Čertův mlýn. Nedaleko Jenerálky je pak ještě jeden mlýn. Při cestě do Jenerálky je třeba sledovat Šárecký potok. Pokud vám zmizí, vynoříte se někde úplně jinde. Třeba ve Vokovicích.

Šárecký potok je zajímavý tím, že když přitéká do vodní nádrže Džbán, jmenuje se Litovický potok. Souhrnně se mu říká Litovicko-Šárecký potok. Jeho litovická část pramení u Chýně, což je obec nedaleko Zličína, šárecká část se vlévá do Vltavy kousek za Císařským ostrovem. Na druhé straně Vltavy jsou Bohnice, Podhoří a zoologická zahrada. Zajímavá kombinace.

Když jsem se z Divoké Šárky vrátil zpět na Evropskou ulici, hledal jsem autobusovou zastávku, z níž mě 225ka doveze do Stodůlek. Procházel jsem konečnou dvou tramvají a jedna z nich náhle přijela přede mne a otevřela dveře. Řekl jsem si, že bych to teď mohl zkusit tramvají na Kulaťák. Když tramvaj míjela autobusovou zastávku, 225ka z ní zrovna odjížděla. Dobrá volba, ale špatný odhad. Velmi rychle jsem si uvědomil, že věci se mění a některé ty změny člověk nedokáže správným způsobem naprogramovat do hlavy. Prostě mu v ní stále straší již překonána minulost.

Když jsem přijížděl na druhou zastávku a uslyšel Nádraží Veleslavín, okamžitě se mi v hlavě rozbřesklo. Pro jet tramvají až na Kulaťák, když mohu do metra nastoupit už na Veleslavíně. A to nebylo všechno. Téměř okamžitě mi v hlavě explodoval další rozbřesk. Proč jet metrem na Můstek, když na druhou stranu je druhou stanicí Nemocnice Motol, odkud mi jezdí autobus 184 do Nových Butovic. 184ka má krátké intervaly a v NB je za pár minut.

A tak jsem se probudil a objevil mnohem rychlejší způsob, jak se z NB dopravit k Divoké Šárce. Cesta do DŠ byla vskutku velmi ozdravná.

02.06.2023, 11:54:32   Publikoval Luciferkomentářů: 15