Posmrtná existence

rubrika: Povídání


Vracím se k předchozímu povídání o posmrtné existenci od Camille Flammariona z knížky Tajemství smrti. Flammarion, jako astronom, k tomu přistupuje z pozice přírodovědné, ne okultně spiritistické. Podstatu tohoto jevu přičítá nějakým dosud neprozkoumaným přírodním silám. Říká: "Tyto síly je třeba odhalit a neinspirovat se metodou některých současných vědců, kteří předstírají, že věda má právo vysvětlovat pozorovaná fakta jen silami už prozkoumanými, aniž připustí neznámé."

Lucifer


leonardo-gioconda.jpgJe třeba poznamenat, že knížka, ze které jsem citoval, vznikla počátkem dvacátých let minulého století, kdy byla teorie relativity i kvantová fyzika již byly na světě, avšak ještě v plenkách. Flammarionův přístup však připomíná některé soudobé hypotetické modely, které jsem tady v poslední době dokumentoval: morfogenetické pole od Ruperta Sheldrakea, kvantová duše od Rostislava Szerudy a relativistická filosofie (II) od Pavla Tesárka.

Obzvláště první dvě se dotýkají řady "parapsychologických jevů" (Synchronicita, Hlas z nevědomí, Halucinace, Telepatie a jasnovidnost, Telepatický pes atd.), na které jsem narazil nejen v této Flammarionově knížce. V některých případech je ten přístup až pozoruhodně podobný. Obě hypotézy jsou založeny na jakési společné mysli všech organismů, a v kvantové mysli je do toho efektivně zahrnuta jak teorie relativity, tak kvantová fyzika. Podobným, ovšem spíše filosofickým způsobem, se tím zaobírá relativistická filosofie.

Dá se tím vysvětlit jak třeba kupříkladu telepatie, tak třeba posmrtná existence, tj. návrat Psýché do "kvantové duše" všehomíra. Kdyby Camille Flammarion byl současníkem těchto autorů, nejspíš by postupoval podobným způsobem.

S posmrtnými zjeveními se ve Flammarionově době setkávají nejen prostí lidé, ale i přírodovědně vzdělaní pragmatičtí jedinci. V knížce Tajemství smrti Flammarion například cituje podobný zážitek od botanika Charlese Naudina, ředitele laboratoře Vysokého učení v Antibes, nebo od svého kolegy z Královské astronomické společnosti v Londýně Charlese Tweedala. Druhá reportáž byla publikována 20. července 1906 ve sborníku dobře známém všem tehdejším astronomům English Mechanic and World of Science:

V pátek 10. ledna 1879 večer jsem si šel brzy lehnout; probuzen z prvního spánku, viděl jsem oknem k jihu měsíce, jeho zářivé paprsky osvětlovaly pokoj.

Můj pohled vzápětí přitáhla výplň skříně zabudované do zdi. Sledoval jsem měsíční světlo, které ozařovalo východní stěnu místnosti se skříní, a když jsem v tu stranu soustředil pozornost, uviděl jsem najednou proti sobě ve výplni skříně postavu. Byla nejprve nejasná, postupně se však stávala zřetelnější, až jsem poznal tvář svojí babičky. Pozoroval jsem ji několik vteřin, zjevení pak pomalu bledlo a mizelo v měsíčním světle. Co mě zvlášť zaujalo a vtisklo se mi do paměti - že babička měla starodávný čepec s lisovaným vzorem. Vidění mě nijak nepoděsilo, myslel jsem, že jsem hříčkou iluze vyvolané měsíčním světlem.. Obrátil jsem se a znovu usnul.

Ráno při snídani jsem začal vyprávět o nočním zjevení: otec k mému velkému překvapení rázně vstal od stolu, nechal skoro netknutou snídani a spěšně odešel. Prosil jsem matku, ať mi to vysvětlí. Posunkem mi přikázala, abych mlčel. Když byly dveře zavřené, zeptal jsem se znovu. Tehdy mi řekla: "Karle, povím ti nejpodivnější věc, jakou jsem kdy slyšela. Dnes ráno mi tvůj otec svěřil, že se v noci vzbudil a viděl blízko lůžka stát svoji matku, ale že ve chvíli, kdy na ni chtěl promluvit, zmizela."

To bylo v sobotu 11. ledna o půl deváté ráno. Nu a před polednem jsme dostali telegram se zprávou, že babička během noci zemřela. Tím věc ovšem neskončila, protože se otec dověděl, že jeho sestra, žijící asi třicet kilometrů od nás, ji v tu noc taky viděla. Takže tři lidé nezávisle na sobě měli stejné vidění, které přičítali halucinaci.

Zdá se, že v dnešní době lidé, ať už prostí, nebo vědecky či jinak vzdělaní tyto jevy nějak zvlášť nepozorují. K tomuto výčtu neřadím nějaké parapsychologické či spiritistické šarlatány, kteří mají buď jakousi duševní úchylku, nebo jednoduše blafují v zájmu své jurodivé obživy. Domnívám se, že hlavním důvodem je, že narozdíl od Flammarionových současníků žijeme v příliš uspěchané a konzumními produkty nabité době.


komentářů: 0         



Komentáře (Array)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 0 »

«    »