.:: Neviditelný čert ::.

Coronavirus rhapsody

rubrika: Vinárna U Čerta

In black

Tak to na mě dopadlo. Koronáč nezná bratra ani sestru, matku či otce, natožpak dědečka nebo babičku. Nemohu jít dnes na noční, zítra asi půjdu na testy. Pokud v sobě budu mít nejmíň půl promile kononáče, asi má práce zase zpláče. A tak jsem si na těch nočních nechal tak záležet, jenomže jsem zapomněl, že koronáč se nenechá uležet. Ten bastard z čísi ledničky už není vůbec maličký. Vyrostl nadmíru do nebetyčných výšin, mít roušku na ksichtě: už ho asi neutiším. Stane se ze mě bezdomáč, a na topole podél skal radostně zatleská koronáč.

A venku přitom je tak krásně, po koronáči ani slechu. Ještě jsem ho nikdy nepotkal a ani nevím, kdo či co to vlastně je. Jenom po ránu ty poblité aleje. Hromady mrtvol na silnicích, při pouličních bojích o ničem, paranoidních extázích v zájmu stupidity… a to vše připsáno koronáči se zaujetím, jenž už není ani k pláči.

Něco zde asi nehraje, koronáč vábí lokaje. Rouškáči se tomu nebohému bohu klaní jak chovanci psychiatrické léčebny skotským střikům a bez jakýchkoli skrupulí radostně stepují v svěracích kazajkách. Idiocie je základem koloritu, a ti, co ten paranoidní festival režírují, laskavě onanují ve svém skrytu.

Někdo zde asi hraje na píšťalu krysí. Damoklův meč nad námi visí – už pro strach nevidíme krásu a lidství je nám cizí.

Jednoho rána mě navštívila dáma v černém.