xyz (neregistrovaný) 17.05.2023, 11:30:04Ještě toto na počest mého otce - i když si zároveň uvedomoju, že tím trochu přichází o počtu moje máma, které ji po právu náleží.
Můj otec byl všude, kde se octl, objevil, byl oblíbený člověk. A zejména lidmi inteligentními.
Byl velkorysý, snášenlivý, hrál šachy, předtím skvely fobalita sportovec vůbec a tvor, jenž prakticky neměl s lidmi konflikty. Byl moudrý a zbytečně se nehádal. Když ale se naštval skutečně, pak to lítalo.
Milovala jsem ho, proto měl každý rok pozvání k nám, kde zůstával každý rok nejmíň tři měsíce.
Pokaždé, když odletěl domů, bylo u nás smutno. D mým mužem se po krátkém čase našeho manželství velmi spřátelili. Pavel mu pomáhal v práci na vinohradů a otec ho postupně přijal za syna, měli spolu skutečně dobryelu relationship.
V lazdem prostředí, kde žil, ho měli rádi hlavně lidí inteligentní a vzdělání, ale zároveň i humanitně citliví a vnímaví, kteří dokazeli jeho mimořádně kvality ocenit. Ostatní toho jen zneuzivali - podle inteligence a úrovně.
Moje kamarádky mi ho záviděly. Nekere to dokonce opakovaně vyslovily, závidím ti tvého tatínka. To byl on, kdo mne přinesl Věrného a Londona, kdo mi pořizoval kvalitní literaturu od destvi, kdo mne tím pádem naučil číst a psát před skloním věkem, kdo mne naurcil číst kvalitní eci a četli mi před spaním krásný pohádky. Postupně kdo mě naučil mít řada přírodu, rozlišovat houby a vnímat všechno, co se v přírodě děje.
Jeho rodinný doktor Stanislav Dočkal ho měl velmi rád též. Přiznal se, se se na návštěvy tatínka, které podnikal na kole, kdy mu vozil léky, doslova těšil. když otec zemřel. hlubuce v domě ti, co ho měli rádi, litovali, že se o dnů pohřbu nic nedověděli a nemohli tedy na jeho pohřeb přijít.
Jeho to však nezranilo, ono se to všechno tam na kopečku vyjasní.