Starý kocour (neregistrovaný) 04.06.2014, 23:36:53... u polévek v Kauflandu stojí (asi) manželskáý pár. Důchodci. Už někde byli nakupovat, mají tašky odjinud. Něco řeší u stojanu instantních polévek. Pán se rozčiluje, že ty polévky v sáčku neměli kupovat v Albertovi, že tady jsou o padesát haléřů na sáček levnější. Pani, malá a hubená, mu něčím oponuje, snad že to je jedno nebo tak... Ale pán, obtloustlý řimbaba v zelené kšiltovce najel na mód "samonabuzování" a začíná řvát "Já jsem to to přece říkal, ale ty ne, neposloucháš..." Řve čím dál tím víc, rudne v obličeji, pak už fialoví. Přichází ostraha a snaží se pána uklidnit, ale ten řve pořád hlasitěji, ostraha ho chce vyvést ven, ale on se chce s ostrahou prát. Ostraha se prát nechce. Paní na to jenom němě zírá, tváří se, že tam vůbec není, že je někde jinde. Nebo že je neviditelná. Najednou pán zbledne jak papír, zamává rukama a zřítí se pozpátku do stojanů s polévkami. Ty se posunou po podlaze a polévky i s ním popadají na zem. Paní si k němu kleká.
===
Někdo z ostrahy už mezitím volá sanitu a vzhledem k tomu, že jsme asi půl kilometrů od krajské nemocnice, sanita tu je hned. Profesionálové v červeném pánovi dávají injekce a kyslíkovou masku na obličej a lifrují ho na křesle do auta, siréna se vzdaluje.
===
Paní už zase stojí, dívá se ztrnule před sebe jako zapomenutá soška v parku, v ruce pořád zbytečně drží několik sáčků levnějších polévek, ve vozíku má tašku s těmi dražšími a tečou jí slzy. Mlčí.
Kolem ní už kauflandovští zřízenci dávají do pořádku regál, rovnají tam zpátky popadané sáčky s polévkami.
A paní pořád stojí a pláče. Nikdo si ji nevšímá, lidé kolem nakupují všechno možné a vezou pak své úlovky kamsi dozadu ke kasám.
Musí se ...žít? Ne, nakupovat. Levně!
===
Tohle mi dnes vyprávěla moje žena a byla tak trochu naměkko. Bylo prý jí strašně líto té zapomenuté paní.
Řekl jsem si, že to napíšu. Někam. Možná si někdo uvědomí, že úsloví "Nevztekej se, nebo tě nakonec tikne!" se může neskutečně, až čítankově naplnit.
Dobrou noc!
A nevztekejte se.
