Zrození, smrt a sexualita, tato tři podstatná silová pole našeho života a osudu podléhají takové tabuizaci, protože ve své honbě od pokroku k pokroku trvale vyhledáváme omámení, abychom si nemuseli uvědomovat svůj osud. Všechny sféry našeho života, jež jsou nabité silou a významy a jejichž prožívání by nám mohlo přinášet tolik potřebnou energii, štěstí a vědění, se pak stávají děsivým nebezpečím plným útrap. Zejména smrt získává tím příšernější rysy, oč extrovertnější je společnost, oč více se člověk odvrací od vnitřní skutečnosti. Lucifer
Přemýšlet o smrti bychom měli ne jako o konečné likvidaci individua, nýbrž jako o proměně, o přechodu do jiného stavu. Čemu říkáme život, to je existence housenky připoutané k zemi, po níž se plazí. Nebo stav zakuklení, z něhož jednou, v okamžiku smrti, vylétne nádherný a volný motýl - duše, která konečně může létat, osvobozená od těla.
Víra v život po smrti nebo celý řetěz reinkarnací je ve srovnání s bezútěšnou představou onoho "pak už nic" jistě krokem, který rozšiřuje vědomí. Můžeme však na formu existence, jež je mimo čas, prostě aplikovat představu lineárního času? Islám a křesťanství věří v jediný život. Buddhismus a hinduismus věří v mnohonásobné převtělování. Tato dvě různá pojetí světových náboženství jsou jako dvěma možnými a vzájemně se doplňujícími výchovnými postoji. Ten přísný zdůrazňuje, že člověk nemá opomíjet své šance, neboť chvíle, kdy je nutno se rozhodnout, příležitosti, kdy se můžeme ujmout odpovědnosti, kdy můžeme zrát a přibližovat se Bohu i sobě samým, se nevracejí a stávají se šancemi definitivně promarněnými. Proti tomu je představa milosrdná, která promíjí. Je to představa, že se člověk může pokoušet stále znovu, že není odsouzen a navždy opuštěn, když jednou selže. Skutečné realitě života mimo tento život asi vůbec nemůžeme racionálně porozumět. Můžeme ji však intuitivně vycítit, pokud připustíme, že život a mnoho životů jsou dva vzájemně se doplňující aspekty pravdy, kterou ještě nejsme schopni pojmout. O této pravdě můžeme leccos podstatného vytušit na základě zkoumání prožitků lidí, kteří se po nehodě nebo při operaci ocitli velmi blízko smrti, ale vrátili se do života a byli schopni podat zprávu o svých "prožitcích blízké smrti". Autorem první závažné studie o takových zážitcích je švýcarský geolog a alpinista Albert Heim, který ji napsal v roce 1982 po svém mystickém prožitku během téměř smrtelného pádu při výstupu na horu. Všechny zprávy mají shodný vzorec. Člověk na pokraji smrti opouští své tělo a vidí je ležet pod sebou, vnímá nadpozemský světelný jas a má prožitek celosti a dokonalosti, často se též setkává se svými zemřelými přáteli, členy rodiny a rovněž se zářícími světelnými bytostmi, s naprostou jasností a detailností vidí, jak kolem něj v několika sekundách míjí celý jeho dosavadní život, a nakonec se - zhusta s nevolí - vrací do svého těla. Americký psycholog Kenneth Ring podává dokonce zprávu o mnoha lidech, kteří viděli nejen svůj dosavadní život, ale také budoucnost vlastního života nebo budoucí události na Zemi, a jejich vidění se v krátkém čase stala skutečností. Jádrem četných duchovních praktik - šamanismu, rituálů přechodů, mysterijních kultů - je příprava na setkání se smrtí již za života. Člověk díky nim zakouší podstatu naší existence a transcendentní povahy našeho vědomí. (Poznámka: Autor označil za šamana také Nikolu Teslu, viz Nikola Tesla - šaman dvacátého století III.) O výzkumu snů, astrálním cestování, šamanských cestách a zážitcích blízké smrti se už napsalo hodně knih. Všechny ty knihy podávají jen krásné, exotické a nepřístupné zážitky. Výjimkou je kniha Quellen der Nacht od Wernera Zurfluha, v níž autor píše o svých dlouholetých zkušenostech s touto cestou přípravy, kterou můžeme jít i my. Ve svém článku Außerkörperlich durch die Löcher des Netzes fliegen popisuje zážitky mimo tělo z hlediska teorie poznání. Zurfluhova pouť je cestou spánku - "menšího bratra smrti". V karteziánsko-newtonovském obrazu světa je vědomí výtvorem mozku, takže zhasíná v okamžiku smrti. Úplně stejně materialistická věda věří, že když usínáme, naše vědomí vyhasíná, a dostavuje se zase při procítání. V naší kultuře většina lidí v noci prožívá opravdu nanejvýš pár zmatených a slabě uvědomovaných snových fragmentů, které si po procitnutí často už ani nedokáže vybavit. Jen tu a tam se dostaví sen, jehož dění prožívá snící člověk tak jasně a s takovým vědomím významnosti, že působí v jeho vědomí ještě dlouhou dobu; když jej prožíval, byl nepochybně silně při vědomí. Jsou však i sny, jistěže ještě vzácnější, v nichž snící člověk ví, že sní. V takovém lucidním snu je možné snové dění řídit a odpoutat se od těla. Skrze lucidní sen vede Zurfluhova cesta do stavu mimo tělo jako stavu, v němž tělo spí, ale vědomí nikoli. Vědomí je bdělé, má všechny schopnosti myšlení a cítění, které má i za dne, dokáže si vzpomínat na to, co člověk přes den prožil a zakusil, a navíc má možnost libovolně se okamžitě přemisťovat v prostoru i čase. Speciální možnosti, které poskytuje stav mimo tělo, ovšem vyžadují speciální školení, aby jich člověk vůbec byl schopen využít. Rovněž dosažení tohoto stavu závisí na určitých předpokladech. Zurfluh ve svém článku říká, že stavy vědomí mimo tělo je třeba prostě přijmout a nesnažit se je dokázat. Zážitky mimo tělo nelze redukovat. Je to existenciální stav, ne symbolický (jak by je vykládala i jungovská psychologie). Existuje, můžeme jej zakoušet, a navíc nám umožňuje zkušenosti, které jsou známy v tradicích mnoha kultur. Zurfluh myslí vědecky v tom nejlepším slova smyslu, a proto vyzývá v první řadě ke zkoumání podmínek, díky nimž je stav pobytu mimo tělo prožitkem, který si může opatřit každý. Uznat stav mimo tělo a realitu v tomto stavu vnímanou, uznat je jako rovnoprávnou skutečnost, byť jiného druhu, to je podle Zurfluha zásadní též proto, že na tom závisí "kontinuita vědomí Já" v jiné realitě, Vždyť tato kontinuita je předpokladem toho, že můžeme pozorovat, co se ve stavu mimo tělo děje. Kontinuita Já je ústředním předpokladem lucidních snů a zkušeností mimo tělo. Proto je pro tento druh zpracování snů důležité také to, jak se vypořádáme. Ty musí být v pořádku, abychom se mohli vydat na noční pouť. Každé vytěsnění v denním životě vyvolává snovou cenzuru, způsobuje zkomolení snů a znemožňuje sny lucidní. Kdo usiluje o harmonizaci svého snového života, kdo chce mít lucidní sny, musí zápasit také za nezbytnou proměnu své individuální životní situace i celé společnosti. Snová zkušenost a zkušenost denního života nesmí být odděleny. Zurfluh upozorňuje na to, v čem spočívá tajemství "zlatého květu" (v buddhismu a taoismu symbol pravé a prvotní podstaty člověka) a co je cílem nejrůznějších alchymických podobenství a praktik: na zkušenost mimo tělo, odpoutání Já od těla ještě před tělesnou smrtí. Alchymické texty jsou podle něj "recepty na výrobu druhého těla, na něž by se dalo přenášet vědomí Já, aby mohlo jednat mimo tělo". Rovněž na šamanismus a extázi je podle Zurfluha nezbytné aplikovat teorii stavů pobývání mimo tělo, mají-li určité výroky extatiků získat význam. Přijmeme-li společně se Zurfluhem cestování "ve snových viděních" jako ne pouze symbolickou pouť do svébytné skutečnosti jiného řádu, přijmeme-li, že byly nebo dosud jsou takové probuzené duše, které se v této skutečnosti dokážou pohybovat (a pravděpodobně ještě mnohem lépe, než to zatím dokázal Zurfluh) - pak můžeme přemýšlet i na možnost kosmického letu k planetám a hvězdám prostřednictvím stavu pobývání mimo tělo. K takovému letu bychom vůbec nepotřebovali naši pokročilou technologii, založenou na drancování přírody, a přitom by nám poskytoval daleko větší možnosti. Medicinman Potavatomiů jménem Don Perrote kdysi řekl: "My pozemšťané jsme znali polohu hvězd, když ještě neexistovaly žádné teleskopy, a mohli jsme tam i chodit a navštěvovat je, dříve než vy jste vynalezli své rakety..." Mluvil také o čarách (jako jsou ty na planině Nazca?), o kamenných kruzích, jako je Stonehenge, a o mounds - byly to prý orientační značky, které byly k rozeznání z veliké výšky, aby mohli lidé přistávat zpátky na správném místě. Poznatek, že tyto stavby byly kultovními místy vybudovanými na základě znalostí astronomie, je prý jen částí pravdy. Nejsou geomantická silová místa (přinejmenším některá) též uzlovými body sítě psychofyzických energií, jímž ve sféře Země říkáme "energie země" a v lidském těle kundaliní? Oněch energií, jež "ve snech a viděních někdy vnímáme jako světelné proudy energií mezi hvězdami", jak píše John Mitchell? Energií, které tomu, kdo se s nimi tím pravým způsobem (pomocí rituálu) dostává do kontaktu, otevírají přístup k jinému světu? Zdroj: Marco Bischof, Naše duše může létat Poznámky: V době, kdy jsem se po svém pádu do kolejiště nacházel v umělém spánku, jsem měl celou řadu velmi intenzivních snů. Jestli to byly různé obrazy z jednoho snu, anebo časem oddělené sny, které se pak slily dohromady, to dnes nedokážu posoudit, po probuzení jsem to však vnímal jako jeden obraz za druhým. V těch obrazech jsem viděl svět, který se nacházel v jakémsi jakoby post-katastrofickém stavu. Většinou jsem jsem byl v nějaké nemocnici či podobném zařízení, což se dá vcelku vysvětlit tím, že jsem v nemocnici skutečně byl. Podobně by se daly vysvětlit i mnohé situace, které jsem v těch obrazech zažíval a které někdy působily až skoro děsivým dojmem. Ty obrazy mi však už značně pobledly, takže z těch střípků, které si ještě vybavuji, bych je nemohl dobře reprodukovat. Jedna z myšlenek, která mě napadla po probuzení, byla o tom, že jsem viděl do budoucna. Zapadalo by to do představy tohoto článku, ale netroufnu si za tím stát. V životě jsem měl poměrně dost velmi intenzivních snů, které jsem si nějakou dobu pamatoval, ovšem zdaleka ne tak dlouho jako ten z umělého spánku, který stále ještě doznívá. A ještě k tomuhle výroku: Kdo usiluje o harmonizaci svého snového života, kdo chce mít lucidní sny, musí zápasit také za nezbytnou proměnu své individuální životní situace i celé společnosti. Domnívám se, že se o to poslední dva roky snažím. Pokud jde o celou společnost, tady na Čertovi tak alespoň činím zprávami o jejím současném stavu, kupříkladu viz:
Čudlíková revoluce Šílenství doby I Šílenství doby II Šílenství doby III Šílenství doby IV Úžasná
02.09.2012, 00:00:24 Publikoval Luciferkomentářů: 2