Neviditelný čert

Opět se vracím ke knížce od Davida Richo, která se zabývá nejrůznějšími sunchronicitami. Naposledy jsme tady měli Skok do vody, a dnes si povíme něco o šibalech. Jistě jste už v životě na nějakého šibala narazili, tedy na někoho, o kom jste usoudili, že je šibal. Pod tímto pojmem si různí lidé mohou představit různé lidi, v každém případě se ale vždy jedná o někoho, kdo se vás snaží nějakým způsobem obalamutit. V podání Davida Richo, a samozřejmě nejen jeho, je šibal taková zvláštní postava či událost, která o sobě nejspíš ani neví, že je šibalem, ale kterou vám nějaká ta synchronicita přihrála, aby ve vašem zájmu trochu podusila vaše ego.

Lucifer

V kresleném seriálu „Tom a Jerry“ vystupuje bezbranná myš, Jerry, která důvtipem obvykle předčí a přemůže Toma, statného kocoura. Vtip je založen na obrácení běžného přírodního rozložení sil. S podobným přepólováním se setkáme i v „Čaroději ze země Oz“, kde malá Dorotka zabije mocnou čarodějnici. Ve vánočním příběhu nažene strach vlivnému králi Herodovi bezmocné nemluvně. Panovačné postavy jsou neustále pokořovány těmi prostými. Archetypem tohoto jevu je šibal (nebo také kejklíř, žertéř, šašek, šprýmař, čtverák, neotesanec apod.). Určitě jste si už všimli, že se ve vašem životě objevují lidé či události, jež vás vytrvale zbavují egoistické domýšlivosti, ukazují vám, jak málo můžete ovlivnit, zbavují vás vašich imaginárních nezadatelných práv a dovedou vám překazit i nejpromyšlenější plány. Tito lidé a události dokazují, že u vás provedl kontrolní inspekci šibal, jedna z pomocných sil, jež vás navádí na správnou cestu.

Šibal (angl. trickster), expert na boření ega, nám pomáhá zaujmout vůči psychologické omezenosti a potažmo i vůči duchovní neohraničenosti mnohem realističtější postoj. Navádí nás na klíčové křižovatky, kde nás v našem zájmu hledání celosti přechytračí. Šibal je energie v našem nitru a v nitru celého vesmíru. Činí nás pokornějšími, drtí ego, maří plány, demonstruje nám, jak na našich přáních málo záleží, a ruší všechno, co nám už delší dobu není ku prospěchu, i když se toho držíme zuby nehty. V našem vlastním zájmu ten šibal zápolí s pohodlím a rutinou, dvěma zapřisáhlými nepřáteli vitální energie. Šibalovy návštěvy sice můžeme vnímat jako pohromu, ale z dlouhodobého hlediska jsou darem.

Šibal představuje mytické zosobnění synchronicity. V nás všech se projevuje jako instinkt stmelovat osu ego – bytostné Já. To vyžaduje nechat ego trochu splasknout. Šibal je archetyp takového splasknutí. Šibal v mezilidských vztazích je muž, co vás podvedl, žena, co vám byla nevěrná, dravec či partner, který vás využil, mizera, který vás okradl atd. V každém případě jde o osobu, věc či událost, jež vám převrátila život vzhůru nohama či vám ukázala, že jste zcela zranitelní a nejste takoví kabrňáci, za jaké jste se považovali. Pro svoje oblíbená gymnastická cvičení šibal využívá vaše obavy a žádostivost, jež mu zároveň slouží jako nesmiřitelné nástroje pro dokazování nepatřičnosti lidského ega.

Šibal, transpersonální zdroj důvtipu, používá i jemnější transformační nástroje – humor, ironii, paradox. Hezká tvářička může být šibal, šibal je alkohol, kokain, romantické pouto a nepochybně i penis. Ti všichni pohlcují energii, řídí naše rozhodnutí, pohrávají si s námi, takže se dopouštíme omylů, mají na svědomí naši závislost a chování, kdy se přestáváme ovládat. Přitahují nás, neboť v nás vzbuzují pocit, že nám mohou zaručit trvalé štěstí či růst osobní důležitosti. Šibal nám poskytne stejně slibné naděje, na které naletěl Adam a Evou, když se celá ta lidská šlamastika dala do pohybu.

Šibal je rovněž archetypem synchronicity, klamu a dvojznačnosti. Lstí ruší status quo a skrze bouřlivé události nás láká kráčet vstříc novým perspektivám. Zpočátku se události mohou jevit negativně a až později se prokáže jejich pozitivní charakter, anebo to může být přesně naopak. Na útisk a velkolepost odpovídá archetypem šibala sama psýché. Šibal odhaluje nebojácně a nekompromisně veškerou okázalost a nafoukanost, kdykoliv ji projevíme či jí podlehneme. Na dvorech středověkých králů plnil tuto funkci šašek, šprýmař. Král sám chtěl, aby jej šibal doprovázel. My se s ním však setkáváme neočekávaně, nepřipraveni, nic netušící.

Protiklady se v psýché shromažďují jako alternativy. To proto, že psýché usmiřuje, zatímco ego se snaží rozdělovat. Nadutost i pokora jsou obsaženy v nás všech. Vnitřní síla bytostného Já se pokouší uvést tyto polarity v soulad. Pokud jsme příliš nafoukaní, šibal nás nejspíš pokoří. Postará se, aby se naše skrytá pokora stala vědomá a viditelná. Naše nadutost se zkrotí a projeví se jako zdravá sebeúcta. Tím se usmíří protiklady a vzájemně se doplňují. Šibal si bere do opatrovnictví naši celost, a to bez ohledu na výhrady či odpor ega. Jednostrannost nepřipustí. Naopak. Zařídí vše potřebné, aby svoji příležitost dostala i druhá strana mince. Prostřednictvím krizové situace přiměje sobce jednat nezištně, tvrdé chlapáky přiměje k něžnostem, z velkých šarží nadělá pitomce. Celost – ve smyslu opaku jednostrannosti – se v našem životě často hlásí o slovo nezvaná. Provází ji šibal. Aby mohl poskytovat laskavost, musí jednat krutě.

Chce-li bojovník prostě jen zvítězit nad protivníkem a nesnaží se ho přitom překonat v čestnosti, poctivosti a lásce k bližnímu, šibal zasáhne a bojovníkovo hrdinství splaskne jako propíchnutý balon. V západní kultuře se šibal objevil jako kočka v Alenčiných dobrodružstvích v říši divů, šibalem je Šotek, Shakespearův Ariel, poltergeisti, ďábel, rarášci, elfové. Šibal platí za rošťáka a uličníka, nikdy však za opravdového ničemu. Jeho různé podoby představují personifikaci energie, jež přebývá v našem nitru a ve světě synchronicity, s nímž se setkáváme v každodenním životě.

Šibal je nejstarší mytickou postavou vůbec. Indiánské kmeny Vrány a Černonožci v něm vidí Starce. Jeho dlouhověkost lze vysvětlit temperamentem šibalských historek, naší fascinací těmito příběhy. V domorodých kulturách vystupuje jako zajíc, krkavec, havran, kojot, pavouk, opice, opeřený had. Je to chytré zvíře, jež pomůže v pravý čas a zmaří plány těch, co se domnívají, že od nikoho nic nepotřebují. Mezi šibaly se řadí někteří hrdinové a bohové řecké mytologie. Dionýsos jednal jako šibal, když splnil Midovo chamtivé přání. Midás si přál, aby se všechno, čeho se dotkne, proměnilo v zlato. Dionýsos mu šibalsky přání splnil. Midás by umřel hlady, kdyby se nad ním Dionýsos nakonec nesmiloval. Hlavní božstvo synchronicity ovšem představuje šibal Hermés. Jako bůh dvojznačnosti vynalezl řeč, která objasňuje i skrývá, a tak se nám jeho jméno dochovalo i ve slovech „hermeneutika“ a „hermetický“. Hermés funguje jako posel, božský prostředník mezi světy ega a bytostného Já. Stal se rovněž bohem zjevení, protože manifestuje ducha ve hmotě a ukazuje, jakou důležitost má hmota, a také bohem alchymie, která vaří drahocenné z bezcenného.

Hermés byl uctíván jako patron křižovatek. Ve starověku lidé věřili, že k volbě správné cesty se nestačí řídit pouze lidským egem. Transcendentální pomoc byla nezbytná, a Hermés ji rád poskytl, zvláště skrze synchronicity a často záludně. Právě na životních křižovatkách se v metaforických významech synchronicit střetáváme s šibalskou energií. Během životní pouti je uvážlivé připravit se na to, že se můžeme setkat se spoustou lidí, s nimiž jsme nepočítali. Věřit, že nám v takových okamžicích ego poskytne veškerou potřebnou podporu, může představovat nejkomičtější myslitelné přesvědčení vůbec.

Zdroj: David Richo, Synchronicita – Skrytá moc zvláštní série náhod

22.06.2013, 00:00:27   Publikoval Luciferkomentářů: 1