Neviditelný čert

I na počátku tohoto druhého týdne v roce hada jsem se rozhodl pokračovat v Koukolíkově abecedním seznamu propagandistických nástrojů, protože si myslím, že hned zkraje tohoto jurodivého roku je třeba si jednoznačně uvědomit, která bije. Předchozí část skončila u písmene J, tahle dorazí k písmenu P, přičemž to ještě nebude konec tohoto písmene.

Lucifer

Kvalifikující jazyk: Může být slovní i obrazový. V případě slovního kvalifikujícího jazyka se v tisku ocituje výrok, citace je ihned doplněna kvalifikujícím pojmem. Obraz kvalifikuje úhlem záběru, náhodně zastiženým výrazem v tváři, jímž sdělení doprovázeno nebylo, nicméně mu dodává někdy paradoxní, jindy zesměšňující, nebo naopak harmonizující a "vylepšující", tedy negativně nebo pozitivně kvalifikující význam, který propaganda potřebuje.

Příklad:

Věcné sdělení: "Včera pršelo", řekl, sdělil, uvedl, prohlásil XY.
Kvalifikující jazyk: "Včera pršelo", rozčiloval se, zuřil, plakal, pochechtával se, skřípal zuby, změnil barvu, vzlykal XY.
"Včera pršelo", řekl XY stroze, pochmurně, přemýšlivě, otupěle, vyčerpaně, drze, sprostě, nadutě, pokorně, suše, s odhodláním...

Kvalifikující jazyk v tiskovém nebo obrazovém sdělení se podobá prozódii ve sdělení slovním. Čtenáře i pozorovatele někam vede nebo od něčeho odvádí. Kvalifikující jazyk může odpovídat proběhlé skutečnosti, na druhé straně jí odpovídat vůbec nemusí. Snad ještě účinněji než jazyk kvalifikuje obraz, a to jak ve smyslu cejchu, tak ve smyslu svatozáře. Stačí sledovat fotografie politiků v libovolném denním listu, v televizním zpravodajství nebo na internetu.

Nepodložená domněnka: Užívá se tam, kde by přímé tvrzení vyvolávalo nedůvěru. Proto se formuluje jako domněnka, která je opakována tak dlouho, až ji "cíl" přijme za svou.

Neslovní komunikace: Neslovní (neverbální) komunikace, například tón, hloubka, výška a barva hlasu, tempo a přestávky v řeči, oční kontakt, výraz ve tváři, jeho proměny v čase a ve vztahu k tomu, co nositel/ka této tváře říká, držení hlavy a těla, pohyby trupu a končetin, druh a barevné složení oděvu, při osobním kontaktu pohyby těla ve vztahu k druhé osobě, osobní vůně/pach včetně užitého parfému, to vše tvoří podle řady autorů nadpoloviční část informačního obsahu mezilidské komunikace.

V případě řeči se hovoří o prozódii. Do jejího rámce spadají melodie, pauzy, přestávky, důrazy, intonace a přízvuk. Prozódie napomáhá vyjasnění víceznačné syntaxe věty, je prostředkem, který vyjadřuje postoje a citový stav mluvícího jedince. Jedna krátká a jednoduchá věta může díky prozódii nabýt větší počet významů. Věta: "jdu domů" může znít toužebně, vztekle, ledově, ironicky, něžně, odhodlaně, milostně, vyhasle... Prozódie je klíčový nástroj, jímž se vkládá, zamlčuje, přetváří a vytváří smysl sdělení. Neslovně komunikují televizní a rozhlasoví moderátoři, kteří výrazem tváře a tónem hlasu do cíle propagandy vkládají postoj ke sdělované informaci.

Obětní beránek: Jedinci nebo skupině se přiřkne vina za těžkosti, za které přinejmenším spoluodpovídá skupina zastupovaná propagandistou.

Opakování je čtvrtým základním pilířem propagandy. Třemi předchozími jsou jednoduchost, oslovení emocí a oslovení představivosti. Propagované poselství musí být co nejjednodušší. Tak jednoduché, aby je co nejsnáze a nejrychleji pochopil co největší počet lidí. Propaganda vychází ze skutečnosti, že znalost příčin, hloubky, šířky, jádra, možných řešení problémů, o kterém propagandistické poselství mluví, včetně jejich důsledků, bývá u naprosté většiny oslovených lidí malá, žádná nebo zkreslená. Další skutečností, ze které propaganda vychází, je, že dlouhodobá paměť většiny propagandisticky oslovovaných jedinců a skupin je špatná a snadno manipulovatelná.

Klasická poučka říká, že jednoduchá, dobře srozumitelná lež vždy porazí složitou pravdu. Co největší zjednodušení propagované informace znamená v porovnání s informacemi, které jsou pro mozek oslovených lidí příliš složité, méně namáhavé, rychlejší a tedy příjemnější nebo méně nepříjemné zpracování. Propaganda musí oslovovat emoce. Čím jednodušší a prostší je sdělované poselství, čím méně obsahuje podrobností, které by mohly být důvodem k zamyšlení, tím víc musí například oslovovat sympatie, antipatie, lásku, nenávist, zejména pak závist, strach a úzkost. Citově prostoupené informace, stejně jako informace, které si je možné snadno, pokud možno barvitě představit, se snáze pamatují a vybavují než informace citově neutrální. Kromě emocí musí propaganda oslovovat představivost.

Oslnivé zobecnění je nástrojem jak reklamy, tak propagandy. Příkladem jsou slogany typu "Myslíme to dobře!"

Palebná příprava: Pojmem palebná příprava označují vojáci nasazení dělostřelectva a dalších těžkých zbraní před útokem pěchoty. Cílem palebné přípravy je je snížit odpor nepřítele a tím vlastní ztráty. Propaganda užívá podobný nástroj. V hromadných sdělovacích prostředcích se začnou objevovat články, úvahy, příběhy, zprávy a komentáře, jejichž úkolem je připravit veřejnost na klíčové sdělení. Po přípravě tohoto druhu je přijetí propagandistovy informace snazší. Lidé jsou seznámení s tématem, do jejich vědomí vstoupí "myšlenkový směr", "rámec", do kterého pak sdělovaná informace snadno vklouzne. Dobrá propagandistická palebná příprava je nepřímá, zdánlivě bez vztahu ke klíčovému sdělení, podobně jako dobrá palebná příprava nesděluje směr hlavního úderu.

Zdroj: František Koukolík, Mocenská posedlost

Poznámka:

Pravda je omamná květina

slabé nezabije
a silné nezahojí.

07.01.2013, 00:00:36   Publikoval Luciferkomentářů: 2