Mějte štěstí

rubrika: Pel-mel


Vyhlašuji den čtvrtečního poklidu, jenž je zároveň i posledním dnem lednovým. Do žádných tak náročných pojednání, jako jsou ty o krávě na parkovišti, asymetrii života či o krmení divoké zvěře atd. se pouštět nebudu. Pokud máte pocit, že jsem se přesně před týdnem hned na úvod vyjádřil velmi podobně, tak jste na správné adrese. Ano, čtvrtky jsem momentálně povýšil na poklidné dny. K dosažení absolutního poklidu je zapotřebí mít i kousek štěstí. Jakmile jste smolařem, poklidu nedosáhnete ani v jednom ze sedmi dnů v týdnu. Takže tady je taková nepříliš náročná lekce, jak toho poklidu se štěstím dosáhnout.

Lucifer


Filosofem "štěstí" je Richard Wiseman, psycholog z jedné bývalé technické univerzity ve Spojeném království a autor knihy na toto téma nazvané Faktor štěstí (The Luck factor), která se celkem slušně proslavila. Tedy ne zrovna proto, že by měla nějaké štěstí. Tak či onak, Wiseman nijak sklíčeně nepůsobí. Místo toho provádí experimenty a zjišťuje, jestli to, že někdo má, nebo nemá "štěstí", nesouvisí ani tak s životními událostmi jako takovými, jako spíše jednoduše s tím, jaký k těmto událostem dotyčný zaujímá postoj.

V jednom z experimentů vzal dvě skupiny lidí, kteří se považovali od přírody buď za "šťastlivce", nebo za "smolaře". Každý účastník se měl podívat do novin a říct, kolik v nich je fotografií. Zjistil, že smolařům to trvalo v průměru zhruba dvě minuty, zatímco pro šťastlivce to byla otázka pouhých několika vteřin. Tento pozoruhodný výsledek by si sám o sobě zasloužil další bádání.

Jak je možné, že "šťastlivci" dokázali spočítat fotky v novinách v porovnání se "smolaři" tak rychle? To proto, že na druhé straně bylo velkým písmem napsáno "Přestaňte počítat - v těchto novinách je 43 fotografií." Každý, kdo si toho všiml, si ušetřil spoustu času. Ti nešťastní si toho ale většinou nevšimli, protože se pomalu propracovávali jednotlivými stránkami.

Podle Wisemana to dokazuje, že smolaři nedokáží tak dobře rozpoznat příležitost jako ti, kdo mají víc štěstí. Souvisí to s jeho obecnou teorií, v níž rozeznává určité klíčové znaky u lidí považujících se za šťastlivce, které se všechny dají naučit:

  1. Vytvářejte si a sledujte příležitosti.
  2. Prostřednictvím vlastní "intuice" využijte náhodu (nebo to je spíš vaše podvědomí?).
  3. Pozitivních výsledků dosáhnete, začnete-li s pozitivními očekáváními.
  4. Buďte houževnatí a neústupní, čímž můžete smůlu obrátit ve štěstí.

 

Samozřejmě se může ukázat, že na někoho nepřízeň osudu čeká úplně všude a že jenom díky smůle (například) tu stránku s oznámením otočil příliš rychle - nebo že si ji začal prohlížet od opačné strany, než na jaké se oznámení nakonec objevilo. Anebo to může být tím, což by byl ovšem názorný příklad systematické chyby, že sportovní stránky jsou obvykle až na konci novin a sportovní fandové noviny obvykle čtou odzadu. Tito lidé vezmou noviny a okamžitě je otáčejí na poslední stránku. Tím, že oznámení umístil na druhou stranu, Wiseman zaujal jistý filosofický, ne-li přímo logický přístup, který znevýhodnil milovníky sportu. A jací tito lidé vlastně jsou? Určitě smolaři, kteří nejsou dostatečně kultivovaní na to, aby si přečetli skutečné zprávy.

Předpokládat, že štěstí souvisí s přístupem spíše než s událostmi, je rozumné, jelikož události se odehrávají v sériích (pokud nejsou smrtelné...). Např. jako mladý filosof můžete dostat nového šéfa, který se rozhodne, že všichni na katedře musejí projít testem logiky. To je smůla, hlavně proto, že logiku neumíte a místo toho jste se věnovali psychologii (naštěstí), která vám podle vás dovolí více proniknout do filosofie.

Smůla se vás pak může držet dál, když dostanete poprvé výpověď a zůstanete několik let bez práce. Navíc během té doby vinou psychického vypětí onemocníte a kočka zůstane na noc venku a popere se s kočkou od sousedů. To všechno je nesporně smůla. Ale život jde dál. Po několika letech bez práce se třeba stanete spisovatelem nebo malířem, jehož věhlas se začne šířit za hranice. Možná i brzy přestanete úplně pracovat a budete si užívat luxusu ve vile v Pacifiku (nebo ještě lépe v jeho těsné blízkosti) s krásnou společnicí (psí nebo lidskou, záleží na vkusu), zatímco v deštivé Británii se katedra logiky na příkaz vedení musí sloučit s teologií. A všichni musí začít učit kreacionismus. Ta výpověď zas taková smůla nakonec nebyla, co? A výklad je rázem arbitrární.

Neméně zajímavé je to, že lidé štěstí posuzují nikoli podle výsledku, ale podle očekávání. Např. psychologové zjistili, že účastníci olympiády, kteří skončili druzí, nejsou nutně spokojenější než ti, co se umístili na třetím místě, navzdory tomu, že dosáhli lepšího výsledku. Držitelé stříbrné medaile před sebou mají jen zlato, které jim o vlásek uniklo, a proklínají se, že neběželi o trochu rychleji nebo neskočili o kousek dál, zatímco držitel bronzu je sám se sebou spokojen s tím, že stačilo málo a nemusel dostat vůbec nic.

Zdroj: Martin Cohen, Hrátky s myslí - Jak za 31 dní znovu nalézt cestu k vlastnímu mozku


komentářů: 2         



Komentáře (2)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Lucifer
2
Lucifer * 31.01.2013, 18:16:28
[1] Dobrý návod, jak se ze šťastlivce stát smolařem. Mrkající

Wiseman to pochopitelně příliš zjednodušil. U jednoduchých lidí to možná platí, u těch složitějších by Wiseman měl problém s interpretací jejich reakcí. Úžasný

Axina
1
Axina 31.01.2013, 00:15:37
Jak se znám, tak bych sice záhy objevila informaci, že v novinách je 43 fotografií, ale nevěřila bych tomu a zodpovědně bych se je snažila sama spočítat Usmívající se

«     1     »