Neviditelný čert

Nadešel čas, abychom se opět porozhlídli po nějakém zajímavém chovanci zvířecí farmy Johna Lloyda a Johna Mitchinsona. Po roztomilých ovečkách, které mnohé z nás svým bekáním přinutily změnit svou loveckou a sběračskou náturu v náturu zemědělskou a následně pak průmyslovou, na řadu přichází chovanec z ptačího oddělení. Tenhle podivuhodný pták, jemuž se anglicky říká hoatzin (Opisthocomus hoazin), se vyskytuje v Jižní Americe, je někdy ptákem kurovitým, jindy patří mezi kukačky. Je to vlastně taková jihoamerická občasná kukačka. S ovcí má společného pouze to, že se také pase, ovšem ne na trávě, ale na listech.

Lucifer

Velmi málo ptáků se živí spásáním listů. Tuhá zelená hmota má málo energie a pomalu a obtížně se tráví, zkrátka přílišnou výživností neoplývá. Ale podivuhodný hoacin z jihoamerických říčních močálů má žaludek vyvinutý podobně jako přežvýkaví tuři, aby byl schopen listy náležitě zpracovat.

Vole hoacina je obrovské - padesátkrát větší než žaludek - a tvoří téměř třetinu jeho tělesné váhy. Na rozdíl od jiných ptáků, kteří je používají k ukládání potravy, ve voleti hoacina se odehrává téměř celý proces fermentace a trávení. Podobně jako tenké střevo skotu je plné bakterií a enzymů, které štěpí celulózu v listech. Neuvěřitelných 70 % vlákniny se pak podaří zpracovat a strávit, ale stejně jako u krávy to nějaký čas trvá. Trávení u hoacina trvá dva dny, je tedy nejpomalejší mezi ptáky.

A nepříjemné je, že fermentace a trávení se neobejdou bez vzniku páchnoucích látek, a proto se hoacinům říká "smradlaví ptáci". Lidé kvůli zápachu připomínajícímu hnůj, který vzniká přítomností mastných kyselin ve voleti, tyto ptáky nejedí - jejich vejce se však konzumují. Nebojácný americký ornitolog William Beebe v roce 1909 uvařil a snědl hoacina a prohlásil, že je "čistý a chutný". Poslední dobou mikrobiologové zkoumají bakterie z volete, které mají schopnost neutralizovat jedy obsažené v listech, tvořících součást potravy hoacinů. Pokud by se podařilo přenést tyto bakteriální kultury na kozy a krávy, mohly by konzumovat rozmanitější stravu a značně by se zvýšila jejich užitkovost.

Hoacini jsou velmi společenští ptáci - žijí ve skupinách po pěti až padesáti a jsou asi stejně velcí (a podobně neohrabaní) jako slepice. Vzhledem ke své hmotnosti nejsou dost dobří letci a tři čtvrtiny času tráví hřadováním, načechráváním peří, aby se nechali prohřát slunečními paprsky a strávili lehce jedovatou snídani. Se svým střapatým červenohnědým peřím, jasně modrou hlavou, pronikavýma červenýma očima s dlouhými řasami a špičatou chocholkou na hlavě vypadají jako ptáci z pravěku. A navíc jsou velmi hluční; neustále kdákají, chrčí a syčí.

Co je vlastně hoacin zač? Na tom se taxonomové dosud neshodli. Ani podle genetické analýzy tak docela nezapadají do příbuzenstva žádné existující ptačí rodiny. Po dlouhou dobu byli řazeni ke kurovitým (wazin je aztécký výraz pro bažanta), pak mezi kukačky a nedávno mezi měkkozobé. Dnes je většinou vědci zařazují jako jediný známý druh do zvláštního řádu hoacinů - Opisthocomiformes, "s dlouhými chlupy dozadu", což se vztahuje k jejich velkému chocholu.

U mláďat hoacinů zůstal zachován jeden zajímavý znak: první dva "prsty" na křídlech mají zřetelné drápky, podobně jako u vyhynulého předchůdce ptáků archeopteryxe. Pokud tyto ptáky vyplašíte, už třídenní kuřata naskáčou do vody a vyšplhají se zpátky do hnízda právě pomocí těchto drápů, které používají podobně jako malé opičky. Není však pravděpodobné, že tyto drápy jsou znakem, jenž se zachoval z pravěkých dob; spíš jsou další podivuhodnou ukázkou adaptace na život v bažinách. U dospělých jedinců drápy mizí.

A na závěr jedna důležitá informace pro turisty, kteří se chystají navštívit bažiny v Jižní Americe: Hoacini jsou sice poměrně krotcí, ale turisté je znervózňují. Ptáci v koloniích, které navštěvují lidé, mají dvakrát vyšší hladinu stresových hormonů a kladou o třetinu méně vajec. Takže pokud si ty bažiny nedokážete odepřít, našlapujte potichu, neřvěte do mobilu a nerušte hoaciny při hřadování. A pokud budete nějakého hoacina sledovat při trávicí pauze, tak si uvědomte, jak dokonale si tento podivuhodný pták osvojil velmi užitečné prohlášení Jana Amose Komenského: "Všeliké kvaltování toliko pro hovado dobré jest."

Zdroj: John Lloyd a John Mitchinson, Kniha všeobecné nevědomosti o zvířatech

13.02.2013, 00:03:24   Publikoval Luciferkomentářů: 1