Neviditelný čert

V předchozím pojednání Biologie a víra bylo naznačeno, čeho lze dosáhnout užitím pouhé duševní síly. V této souvislosti jsem si vzpomněl, že něčím podobným se také zabývá Simon Loyd ve své knížce Indigový svět - … , na kterou jsem nedávno narazil (viz Indigový svět a Můžeme svými myšlenkami ovlivňovat jiné osoby?). Za duševní sílu (energii), kterou může psychicky i fyzicky někoho nebo sebe ovlivnit, lze taky považovat sugesci nebo autosugesci. A právě o tom píše Simon Loyd ve čtvrté kapitole (Programování a podvědomí) této knížky zhruba tohle:

Lucifer

Sugesce pochází z latinského suggero (podsouvám, našeptávám, dodávám) a ovlivňuje myšlení či představy, kterým člověk podléhá. Podléhat může myšlence, představě, přání nebo názoru někoho druhého, ale také sám sobě, pak se jedná o autosugesci. Vědomá autosugesce je sebeovládání, kdy přesvědčíme svůj rozum o něčem, co nemusí být pravdou, abychom mohli jednat, jako by to pravda byla. Sugesce je proces, který umožňuje nekritické přijetí myšlenky. A to i omylem.

Zde je jedna ukázka: U jisté speciální jednotky napadlo důstojníka, který měl na starost kondici mužstva, zvýšit sílu svých svěřenců tím, že nechal pořídit do posilovny nové činky, přičemž na ně nechal vyrazit falešné hmotnosti, a to konkrétně o 10 % nižší. Pětikilová činka měla tedy ve skutečnosti 5.5 kg, dvacetikilová 22 kg atd. Takže voják, který běžně cvičil benchpress se 130 kg, najednou reálně zdvihal 143 kg! Vůbec nezaznamenal přírůstek 13 kg a jeho síla i výkon šly „zadarmo“ nahoru.

Celý náš život určují vědomé a nevědomé sugesce. Kdyby tomu tak nebylo, neexistovala by reklama, protože by byla absolutně neúčinná. Sugesce má totiž smysl, jen když jí přeměníme v živou a názorovou představu nebo vizi. Autosugesce je sebeovlivňování, kterým určujeme svůj osud. Zatímco vnější sugesci můžeme odmítnout, vlastní sugesce přijímáme bez protestů, protože jsme sami jejich původci. Autosugesce může být konstruktivní (pozitivní myšlení) a destruktivní (negativní myšlení). Ten, kdo se identifikuje se svými nedostatky, vadami a neúspěchy, ten, kdo se zabývá nepříznivým vývojem jakékoliv situace ve svém životě, si dobrovolně určuje cestu dolů. Veškeré negativní myšlenky musíte okamžitě už v zárodku zastavit a rozvíjet jen ty, ze kterých vzniknou pozitivní sugesce zaměřené na váš budoucí život a na to, co v něm chcete mít.

Jak sami sobě lhát a uvěřit tomu? Existuje jedna moudrá věta: „Stokrát opakovaná lež se stává pravdou.“ V ní je definován princip sugesce. Vyzkoušejte si jeden psychologický pokus, na kterém uvidíte přímé působení oné kouzelné věty. V zaměstnání či ve škole si vyberte „oběť“ a zeptejte se jí, zda není nemocná. A naveďte další pomocníky, aby při jakoby náhodném styku s ní spontánně prohlásili: „Ty vypadáš nějak divně. Není ti něco?“ Ačkoliv zmatené oběti skutečně nic není, cítí se zdravá a v pohodě, s každou další větou z různých zdrojů o sobě začne více pochybovat, až se nakonec začne sledovat a dokonce se jí může udělat špatně, tak půjde k lékaři nebo si domů lehnout. V tom bodě však experiment zastavíme a nebohé osobě řekneme pravdu. V praxi tak vidíte, že jste ze lži udělali pravdu. Značně jste zvýšili účinnost sugesce tím, že jste použili několik osob, protože analytický rozum oběti přijal za pravdu to, co mu předložilo jeho nezávislé okolí.

V autosugesci jsme na to sami a absolutní lži nikdy neuvěříme. Abychom nemuseli čekat na efekt „stokrát opakované lež se stává pravdou“, musíme do svých autosugescí vložit alespoň zrnko nebo náznak pravdy. Ideální je polopravda nebo něco, co pravdou časem může být. Postupně tak člověk získá pocit, jako by už svých cílů skutečně dosáhl, jen čeká na realizaci. Neřeší pouze jak a kdy, to ponechal na duši Vesmíru. Není třeba se tím zabývat, protože by to vyvolávalo otázky a vaše sugesce by se mohly stát nevěrohodné. Vy si jen budete užívat ten pocit: „Už to mám!“ Z hlediska dlouhodobého používání jde o velmi účinnou metodu k ošálení rozumu, který po čase kapituluje a přijme cokoliv, co mu pravidelně předkládáme jako realitu. Mezi lékaři se traduje jedna slovní hříčka: Kolika let by se dožil člověk, kdybychom ho po narození přenesli na planetu, kde se lidé běžně dožívají sto padesáti let? I ten největší pesimista by musel říct, že více než na naší planetě. Mimochodem, lidský organismus je skutečně uzpůsoben dožít se věku téměř sto padesáti let (viz Hlavně žádná polovičatost).

Bulharský vědec, lékař a psychoterapeut Lozanov, který zkoumal účinky sugescí na lidský organismus, vyzkoušel u určitého procenta pacientů, kdy jejich zdravotní stav vylučoval použití anestetik, různé pozitivní sugesce a zjistil, že takoví pacienti pociťují z takřka hodinové operace pouze dvě minuty bolest. Ano, tak silná sugesce dokáže být. Při určitých podmínkách tvrzení „stokrát opakovaná lež se stává pravdou“ platí. Samozřejmě pokud si budete od rána do večera říkat: „Jsem pes“, psem se nestanete. Jedině že byste tomu bezvýhradně věřili, to by pak ve vašem těle odstartovaly a probíhaly procesy, díky kterým byste se v psa proměnily. To už ale zavání magií, ačkoliv z hlediska genetických manipulací by to teoreticky možné bylo. Takové víry ovšem nedosáhnete, maximálně by se vám povedlo mít psí obličej a štěkat.

Na principu sugesce funguje i placebo efekt (viz Placebo efekt a Můj placebo efekt). Lékař dá pacientovi „zázračné pilulky“, které jsou jen glukóza nebo vitamin C, a najednou je nemoc pryč. Tělo je dokonalý biologický organismus, který se sám umí vyléčit, ale mysl mu k tomu musí dát podnět a hlavně víru.

Zdroj: Simon Loyd, Indigový svět - Transformace kreativních myšlenek do reality podle kvantové fyziky

26.04.2013, 00:00:26   Publikoval Luciferkomentářů: 3