Pro dnešní zřejmě opět vodou usoužený den jsem vybral něco k odlehčení. Vzhledem k vodní situaci v naší zubožené krajině je jistě každé odlehčení, nadlehčení či ulehčení zapotřebí jako praseti drbání. Jak spolu souvisí kanibalové a voodoo? Ve skutečnosti nijak. Někteří možná namítnete, že obojí obsahuje jistou formu sadismu, kanibalové požírají své lidské souputníky a vyznavači voodoo propichují figurky s cílem někomu ublížit, ale není tomu tak, tedy alespoň ne v tom druhém případě. V každém případě však někdy není od věci pro svoje odlehčení spojit dohromady dvě naprosto rozdílné věci a počkat si, co se z toho vyklube.
Lucifer
Slovo „kanibal“ pochází z chybného záznamu jména středoamerického kmene Karibů, který pořídil roku 1495 Kolumbus. Napsal, že našel nedávno opuštěnou „kanibalskou“ hostinu, kde v malých kotlících či na roštech doutnaly lidské údy. Kanibalismus zaznamenali další objevitelé také v Jižní Americe, Africe, Austrálii, Nové Guineji a v Tichomoří. Kapitán Cook dobře věděl, že Maorové jedí nepřátele zajaté v boji. Během jeho druhé plavby si jeho poručík Charles Clerke opekl na naléhání maorského válečníka na ohni kus hlavy a podle svých záznamů ji „snědl nanejvýš hltavě a šestkrát si potom blaženě olízl prsty“.
William Arens ve své vlivné knize The Man-Eating Myth (Mýtus o lidožroutství, 1979) tvrdí, že tyto historky jsou rasistické výmysly, které měly ospravedlnit západní kolonialismus. Výsledkem bylo období „popírání kanibalismu“ mezi antropology. Nedávné výzkumy však vedly většinu historiků a antropologů k závěru, že kanibalismus se skutečně u řady kmenových kultur praktikoval, většinou pro rituální účely a někdy pro potravu.
Poslední společnost, která se přiznala k rituálnímu kanibalismu, byl kmen Fore na Nové Guineji. Foreové této praxe zanechali v polovině 50. let minulého století po vypuknutí nemoci kuru, mozkové choroby, která se šíří po konzumaci lidského mozku a míchy. Existují také archeologické důkazy. Pozůstatky rozporcovaných lidských těl se našly ve Francii, Španělsku a Británii. Některé britské nálezy pocházejí z období let 30 př. Kr. až 130 po Kr., což nasvědčuje tomu, že domněnka Římanů, že starověcí Britové jedli lidské maso, byla oprávněná. Koneckonců i dnes se ve vyspělých zemích tu a tam nějaký kanibal najde, kupříkladu Hannibal-kanibal, ačkoli ten je vlastně fiktivní, tak třeba Andrej Čikatilo.
V roce 2003 oznámili obyvatelé jedné vesnice na Fidži, že chtějí vydat formální omluvu rodině reverenda Thomase Bakera, anglického misionáře, kterého jejich předkové v roce 867 zabili a snědli. Pokusili se dokonce sníst i jeho boty, ty však byly příliš tuhé, a tak je roku 1993 vrátili metodistické církvi.
V náboženství zvaném voodoo (známém v Beninu jako vodun, na Haiti voudou a v Dominikánské republice vudu) neexistuje žádná tradice propichování lidských figurek s cílem někomu ublížit. Kouzelnické praktiky voodoo jsou složité a pocházejí ze západní Afriky, odkud byly přeneseny na Karibské ostrovy a do Ameriky. Smyslem většiny rituálů je uzdravování. Nejvíce se „figurce voodoo“ blíží asi dřevěná soška zvaná bocheo (doslova „zmocněná figurka“), která má v sobě malé dírky. Do příslušné dírky se vždy vloží větvička, která má přinést léčivou energii.
Lidový mýtus o figurkách voodoo je odvozen z evropské figurky, nazývané v angličtině poppet (od latinského pupa, panenka), která se tradičně užívala v čarodějnictví. Pochází ze starověkého Řecka, kde se panenky používaly jako ochranné podobizny zvané kolossi. Panenka z hlíny, vosku, bavlny, obilí nebo ovoce symbolizovala život určité osoby – cokoliv se udělalo panence, mělo se pak přihodit i člověku. Anglický král Jakub I. Je zmiňuje ve své Démonologii (1603): „Ďábel některé z nich učí, jak vyrábět podobizny z vosku či hlíny: když je pak dají na oheň, nemoc roztaví či vysuší ty, jejichž jméno nesou.“
První kolonisté a otrokáři si promítali zakázané evropské praktiky černé magie do voodoo a spolu s podezřením ohledně kanibalismu, zombie a lidských obětí tím opepřovali své historky. Ty se pak ujaly v lidské představivosti a inspirovaly první filmaře a autory dobrodružných románů, a tak se představa voodoo jako něčeho temného a strašidelného trvale zakořenila.
Voodoo uzavřelo s křesťanstvím mír: obě tradice šťastně koexistují. Na Haiti se říká, že „Haiťané jsou z 80 procent křesťané a ze 100 procent voodoo“.
Zdroj: John Lloyd a John Mitchinson, Kniha všeobecné nevědomosti (Co je PRAVDA, a co je úplná BLBOST?)
Poznámka: Vyklubalo se vám z toho dost odtažitého spojení kanibalů a voodoo alespoň něco, co by se za nehet vešlo? Doufám, že přinejmenším alespoň to odlehčení. A také doufám, že už brzy nastane konec vodníků v Čechách, ačkoli vyhlídky na blízkou budoucnost tomu moc nenasvědčují. Nerad bych zde několikrát za rok zažíval situaci, kdy bude zabarikádované metro a Vltava. Vltavu mám rád a metro potřebuji.
10.06.2013, 00:00:32 Publikoval Luciferkomentářů: 26