Neviditelný čert

V první části série věnované pozoruhodným zálibám sira Arthura Conana Doyla bylo řečeno, že se tento praktický lékař a otec slovutného Sherlocka Holmese i přes svůj pragmatický a racionální pohled na svět věnoval spiritismu. Právě spiritismus se stal jablkem sváru mezi Doylem a proslulým varietním kouzelníkem a hadím mužem Houdinim (1874-1926). Po tomto případu přijde na přetřes záhada tajemného zmizení posádky lodi jménem Mary Celeste, s níž se sir Arthur utkal hned dvakrát. A tím bude tato série uzavřena.

Lucifer

Harry Houdini, vlastním jménem Erich Weiss, se narodil jako syn maďarského rabína ve Wisconsinu v USA. Svůj pseudonym přijal po svém předchůdci, také kouzelníkovi, Robertu Houdinim. Po smrti matky se Houdini snažil navázat kontakt s jejím duchem prostřednictvím nejrůznějších médií. Navštěvoval proto řadu spiritistických seancí, avšak všechny tyto aktivity přinesly jediný výsledek: zklamání. Napřel tedy všechny své síly, aby odhalil spiritistické podvody a falešná média. V roce 1923 se setkal s A. C. Doylem, který se jej snažil přesvědčit, že ne všechna média jsou falešná. Neúspěšně.

Po návratu do USA začal Houdini s produkcemi, na nichž se snažil demonstrovat, že všechny paranormální jevy, které se při seancích dějí, jsou podvody. Byl iniciátorem výzvy časopisu Scientific American, která nabízela každému, kdo za vědecké kontroly předvede své psychotronické schopnosti, 2500 dolarů. Na výzvu odpověděla paní Mina Crandonová, nejznámější americké médium té doby. V komisi byl i Houdini. A právě tady se ukázalo, jak daleko je Houdini schopen zajít při prokazování „falešných“ médií. Byl totiž přistižen, jak falšuje důkazy v neprospěch paní Crandonové. Jen pro úplnost poznamenejme, že schopnosti paní Crandonové (v Americe známé jako Margery) komise uznala. Margery, která byla uzavřená ve skleněné kleci totiž dokázala pohybovat předměty, které byly mimo tuto klec.

Přestože Houdini proslul jako bojovník proti falešným médiím a spiritistům, Doyle jej považoval za jedno z nejschopnějších médií vůbec. Traduje se, že jeho kouzelnické kousky po něm nikdy nikdo nedokázal zopakovat. (Připomeňme si, že podobné fámy provázejí i Houdiniho pokračovatele Davida Copperfielda.) Mnozí se domnívají, že Houdini demaskoval média a spiritisty jenom proto, aby zakryl své vlastní schopnosti. Proč to doopravdy dělal, asi zůstane záhadou.

Jeden z nejbravurnějších kousků předvedl v roce 1926, kdy se nechal uzamknout do kontejneru, který byl celou hodinu ponořen do vody. (Šlo o navození transu, jak je známe od indických fakírů?) Své kousky Houdini předváděl i před prezidentem Spojených států Theodorem Rooseveltem, který sám byl nejednou svědkem toho, co Houdini popíral: levitace. Několikrát se také Houdini zmínil o tom, že slyší vnitřní hlasy, které mu radí, co má dělat. Nicméně jedno je jisté: Nevíme, zda byl Houdini geniální kejklíř, nebo člověk obdařený psychotronickými schopnostmi.

Se sirem Arthurem C. Doylem se setkali ještě jednou. Jejich setkání však tentokrát zprostředkoval svět duchů. V roce 1926 obdrželi spiritisté, kteří se scházeli u sira Arthura, vzkaz, že Houdini je odsouzen k smrti. A zanedlouho Harry Houdini skutečně zemřel.

…

Kdo z milovníků záhad by neznal oblast při jihovýchodním atlantském pobřeží Spojených států, proslulý „bermudský trojúhelník“? Místo, kde mizejí lodě, letadla i ponorky? Místo, které je opředeno mýty a legendami?

Jedním z nejznámějších případů, k němuž došlo v oblasti ďábelského trojúhelníku, je zmizení posádky lodi Mary Celeste. Loď se však ve skutečnosti jmenovala Amazonka a na svou poslední plavbu vyplula 7. listopadu 1872. 4. prosince 1872 zkřížila cestu lodi Dei Gratia. Kapitán i důstojník Dei Gratie nevěřícně pozorovali loď s rozervanými plachtami, která neustále měnila směr. Vyvěsili signál, zda posádka nepotřebuje pomoc, ale žádné odpovědi se jim nedostalo. Zanedlouho zjistili, že na palubě podivné lodi není ani živáčka.

Kapitán Moorehouse nechal spustit člun a spolu s deseti dalšími muži vyrazil vstříc strašidelné lodi. Když se po konopných lanech vyšplhali na palubu, zjistili, že briga je v celkem dobrém stavu, jenom sklo kompasu bylo rozbité, oba záchranné čluny zmizely. V kapitánově kajutě ležely na stole knihy, mapy a navigační záznamy, na podlaze se povalovala kružítka, pravítka a úhloměry. Lodní dokumenty zmizely, ale v zásuvkách zůstal větší obnos peněz. V kajutě prvního důstojníka ležel na stole palubní deník, v němž byl poslední zápis datován ke dni 24. listopadu 1872. Vypadalo to, že loď byla náhle opuštěna. Na lanech se mezi stěžni sušilo prádlo, některé kusy chyběly, jiné byly potrhány. Ve dvou kajutách na zádi zůstala neustlaná lůžka. V kajutě sousedící s kapitánovou ležely na podlaze rozházené hračky, na šicím stroji nedošité šatičky. Stejně podivně to vypadalo i v lodní kuchyni. Lodní spíž byla plně zásobena vodou i potravinami. Na kamnech stály hrnce s nedovařeným jídlem. V kajutách zůstaly osobní věci posádky.

V lednu roku 1884 se v The Cornhill Magazine objevil článek nazvaný Výpověď j. Habakuka Jephona. V příběhu hrál hlavní roli člen posádky Mary Celeste mulat Goring a černý amulet v podobě lidského ucha. Podle Jephonovy výpovědi po tragickém úmrtí kapitánovy dcerky loď přistála u afrických břehů, kde byl vypravěč zajat černošským kmenem.

Autorem příběhu, skrývajícím se pod pseudonymem Jephon, nebyl nikdo jiný než náš starý známý sir Arthur Conan Doyle. V té době mu bylo dvacet pět let. A. C. Doyle si vymyslel příběh, do kterého zakomponoval některé autentické události, zjištěné při vyšetřování případu Amazonky (tedy skutečné Mary Celeste). Fiktivní příběh působil tak věrohodně a stal se tak populárním, že fakta uvedená Doylem, včetně jména Mary Celeste, byla přijata jako součást skutečného příběhu. Mnohé z toho, co se dodnes píše o Mary Celeste, napsal ve skutečnosti Doyle.

Tentokrát byl podle Doylova výkladu původcem tragédie kuchař, který se zbláznil a postupně otrávil celou posádku. Jako první údajně zemřel 24. Listopadu kapitán lodi Briggs – proto lodní deník končí tímto datem. 4. prosince zemřeli poslední tři námořníci, šílený kuchař hodil jejich těla do moře a sám skočil za nimi.

Zdroj: Aleš Česal, Tajemná místa Čech

13.11.2013, 00:00:12   Publikoval Luciferkomentářů: 8