Neviditelný čert

Navazuji na úvahu předloženou ve Hvězdách v tůních. Obsah bude v podstatě tentýž, jen jsem si chtěl na toto téma znovu tak trochu zapreludovat. Ve slovníku cizích slov se píše, že preludovat znamená volně improvizovat, obzvláště na klávesový nástroj. Mým klávesovým nástrojem je klávesnice, které občas říkám klábosnice, a to v případech, kdy začínám preludovat na hranici bulvárního klábosení. Tohle preludium však považuji spíš za klávesové. Nebude dlouhé, jelikož mám v plánu se okamžitě poté na nějakou rozumnou dobu absolutně odpojit, vypojit a rozpojit. Už to vážně potřebuji.

Lucifer

Jsou chvíle, kdy je třeba kompletně se odpojit od všeho kolem sebe a všeho, co se honí naší hlavou. Říkám tomu odpojení, někdy též vypojení. Až na výjimečné situace, kdy to nelze, lze to udělat skoro vždycky. Skoro vždy, když cítíte, že to potřebujete, si můžete vybrat čas ke svému vypojení. Neměl by trvat dlouho, jinak byste se už nemuseli znovu zapojit, ale ne zase příliš krátce, aby to vypojení dosáhlo svého účelu.

Jsou vhodné chvíle, kdy v zájmu kompletní resuscitace v podobě vyčištění veškeré špíny nahromaděné ve vašich mozkových závitech je třeba, abyste všechny starosti hodili za hlavu. Nejen starosti, ale úplně všechno. Uzavřete se do své vlastní ulity, odpojte všechny dráty, jak zvenku, tak zevnitř, ulitu dokonale opancéřujte neprostupnou hradbou a začněte levitovat v naprosté a ničím neřízené snové vizi. K tomu neslouží spánek, v němž se váš mozek zabývá specifickou činností třídění a analyzování různých podnětů získaných ve vědomé fázi, kdy probíhá čistě podvědomý proces, jehož vědomě nemůžete nijak ovlivnit. Tohoto stavu vypojení můžete dosáhnout pouze, když jste zcela při vědomí.

Existuje nepřeberná řada nejrůznějších psychologických, filosofických a jinak podobných metod, jež se něčím takovým zabývají, což zde již bylo několikráte a povětšinou s pomocí všelijakých knižních zdrojů rozebíráno. Nebude se však na nic z toho odvolávat, promlouvám pouze ze své vlastní vnitřní zkušenosti.

Žijeme v době, kdy se na nás každý den valí ohromné a často i velmi nepřehledné množství všelikých podnětů, informací, příkazů, zákazů, konfliktů a samozřejmě i příjemných zážitků, počitků atd. Jenže tu lavinu, ať už zlou, nebo dobrou, je třeba občas natvrdo zastavit. Nejsme tady proto, abychom každou sekundu – ano, i ve spánku, kdy to specifickým způsobem přemílá náš mozek – odolávali tomuto obrovskému přívalu každodenních záležitostí. Máme právo vypojit se kdykoli, kdy nehrozí žádný vážný a především neopravitelný následek našeho vypojení, a počastovat naši duši naprostým klidem, až někde na pomezí nirvány.

Čas je jako nafukovací balónek. Když chcete a víte jak, můžete i z pohledu svého okolí relativně velmi krátký čas nafouknout až do takových mezí, které vám budou stačit. Důležité však je, abyste tento váš vypojovací čas nafoukli bez ohledu k čemukoli kromě sebe. Až na poměrně velmi vzácné výjimky máte na to vždycky dost času. Nenechte si ho vzít.

Můj čas věnovaný tomuto zamyšlení na Neviditelném čertovi je u konce. Jdu se vypojit, a abyste nebědovali, že jsem to tak odfláknul, přikládám jednu svoji hodně starou básničku, která má mimo jiné nastínit fakt, že tenhle příspěvek zde bude prvořadý ještě prvního listopadu:

Podzimní nadílka

lístek za lístkem se snáší k zemi

noc co noc vracím se ke svým snům

k tomu co bylo

k tomu co není

a pod stromeček na Vánoce

zas nadělím si

Nový rok

lístek za lístkem padá ze stromu poznání

vzpomínku předhodím umrlým letním dnům

k tomu co bude

k tomu co není

a pod stromeček na Vánoce

zas nadělím si

Nový rok

Zavřete oči, vypojuji se…

31.10.2014, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 6