Pokladnice lidové moudrosti je bezedná, a tak máme jistotu, že kdykoli hrábneme do hlubin truhly, již jsme po pilných předcích zdědili, spolehlivě vytáhneme to rčení, úsloví nebo přísloví, které právě potřebujeme. Nehodí se: Vrána k vráně sedá? Tu máš: Protivy se přitahují. A těch rad! S oblibou opakujeme nejpochybnější pravdu ze všech pochybných, a sice že se naši předchůdci s minimem lékařské péče dožívali spousty let v plném zdraví a zemřeli rozesmátí u sukovitého stolu, což se poznalo podle toho, že jim z mozolnaté ruky vypadl kalíšek rosolky. Ti, kteří se nedožili ani vlastní svatby, nám neřeknou, že prášek z netopýra na kašel nezabral. Internetové rady, jak pečovat o zdraví, se svou rozporuplností i bizarností od některých „zaručených“ lidových návodů neliší. Ale na rozdíl od nich jsou produktem touhy být originální (nejlepší léky mají původ zpravidla v Orientu - a tam, panečku, znají tajemství!), jednak jsou výsledkem úsilí prodat nové léky. Nebo staré léky s novým názvem. A jejich výrobci uspějí. Právě u těch, kteří po původnosti touží. Nevadí, že si nabídky léků a léčiv co chvíli odporují, pokud jde o určení a popis účinků. Jsme totiž připraveni po nich sáhnout. Příbalový leták – to je nějaká četba! Těch nebezpečí!
„A teď, babo, raď! Já bych poradila…“
Stella
Věra Sýsová ve své knize Pověry od Věry věnuje léčení a lékům hodně místa. Zastavila se také u toho, jak se kdysi léčily závislosti. Využívám toho, že autorka sebrala mnoho pověr spojených s nemocemi, a některé z nich vám předkládám. Vůbec se nechci posmívat naivitě tradičního přístupu k léčení. Je jasné, že nic nespadne samo z nebe (tedy - kromě obilí, žab, kamení, ryb… Zeptejte se na déšť obilí třeba ve Slezsku). Bez opakovaného zkoušení účinku různých bylin, minerálů nebo vodoléčby bychom nebyli na té úrovni, na níž se dnes nacházíme. Přitom lehce podléháme reklamě na nové výrobky, které se jenom tváří jako zdraví prospěšné. A stačí uvést, že jde o vědecký postup, a jsme u nové pověry. Firma potřebuje vydělat, a hned je tu pitný režim, mužské klimakterium, ženské klimakterium jako těžká choroba, škodlivost tuků, prospěšnost tuků, o dietách nemluvě. Diety určené k hubnutí jsou vůbec námět pro humoristickou, kriminální, sociologickou a sportovně - kulinářskou a pornografickou sci-fi romanci z oblasti šedé ekonomiky.
Zdravá konstituce a odolnost
Oboje závisí na dobrém stravování. Tělo potřebuje dostatek tekutin, ale nemůžeme pít do zásoby. V ozdravovnách a ve školních jídelnách nás hlídali, abychom nepili před obědem a při obědě také ne, protože bychom ztratili chuť k jídlu. Opak je pravdou. Kdo pije, sní víc. Soutěže jedlíků jsou jednou z velkých hrůz společnosti dostatku. Ale nikdo prý nedokáže sníst třeba půl kila cukru, zatímco Eskymáci denně bez potíží snědí přes kilo masa a tuku.
Účastníci prvních námořních výprav prý raději volili smrt hladem, než by okusili neznámé rostliny nebo vodu z neznámého zdroje. Nerozumím tomu. (Je-li to vůbec pravda.) Dobyvatelé severu trpěli hladem, protože věřili, že maso ledních medvědů je jedovaté. Není, je prý velmi dobré, jen játra jsou jedovatá. Pokud jde o Eskymáky, prozradím, že když přijdete do iglú neohlášeni, můžete je překvapit nahé, protože v jejich obydlí je přes 20 stupňů. Ale dnes už snad ani Eskymáci nejsou, říkají si jinak, to platilo v době výprav, o nichž jsme psali dříve (viz Ze světa úzkého do světa širého).
V horkém létě se prodá nejvíc zmrzliny. Ochladí, ale nezbaví žízně. Od žízně nás uchrání horký neslazený čaj. Pokud jde o konstituci, souvisí s ní i odhad lidských vlastností a schopností podle zjevu. Jen pro zajímavost: Kdo má veliké uši, má prý také veliké hudební nadání, obzvlášť, trčí-li mu z nich chlupy. (Nestříhat!) O vysoké inteligenci se přesvědčíte porovnáním délky stehna a holeně. Inteligent má stehno delší. Hůlkovité nohy znamenají nenasytnou chlípnost a plochá chodidla podnikavost…
Nemoci a jak na ně
Podobné podobným se léčí, ale ještě tak to umět. Tak se třeba bělmo léčilo otíráním bílým plátnem, „růže“ růžemi, modré oči se potíraly podléškou. Do ječného zrna se píchlo ječným zrnem. Žloutenku bylo možné zahnat konzumací žluté kaše z prosa - zbylá kaše se zakopala na rozcestí. Tam si ji „vyzvedl“ v podobě žloutenky ten, kdo šel kolem. Na žloutenku platilo i pití vína s usušeným husím trusem nebo pojídání vší z ovčího rouna v másle na krajíci chleba. Právě tak se člověk mohl zbavit dalších neduhů. Velkoryse mohl přenechat bližnímu třeba horečku. Stačilo napsat na papír větu, ve které horečku posíláme pryč, a papír nenápadně vložit do kapsy tomu, koho jsme si vybrali. Nebo překlopit hrnec na křižovatce a první, kdo do něj kopne, získá i nemoc. Ve Walesu prý kašlajícímu vytrhli vlas, vložili mezi namazané chleby a dali sežrat psovi. Římané ostříhali nemocnému nehty a přilepili je na dveře souseda. Nebo můžeme upéci kulatý koláč - věnec o takovém průměru, aby jím nemocný prolezl - a pak věnec zakopat. Kdo přes něj přejde, ten si nemoc odnese. Taková přátelská štafeta nemocí… Na ostrově Timor aspoň nemoc odeslali ve zvláštní loďce daleko na moře. Dokonce jí dali zásoby na hodně dlouhou dobu.
Podle lidových představ nejednoho kontinentu máme v těle červa. Rozumí se jím duch sídlící v některém orgánu. Tak existuje červ zubní, červ žaludeční, červ srdeční - ten močí do žaludku, a proto člověka pálí žáha. Staří Čechové takovým červům říkali „mze“. (Moravané červa topí ve slivovici, pořád a pořád - plave dobře.) Mongolský olgoj chorchoj patří do podobného rodu.
Některé kuriózní léky a způsoby léčby
Pokud člověka pokousal vzteklý pes, stávalo se, že končetinu rovnou uřízli. Později vyřezávali jen otisk zubů nebo kovář vypálil ránu žhavým železem. Pak se také užíval tzv. švarcenberský lék: rozemnutý list tisu obecného s pivem. Po kousnutí chřestýšem indiáni vypálili ránu a nabídli dávidlo - lidské lejno s vodou. Ve staré Dalmácii prý uštknutého zpili do němoty.
Rány se v napoleonských válkách léčily nejlépe tak, že se na ně nechaly sedat mouchy, aby do nich nakladly vajíčka. Vylíhli se červi a rána se lépe hojila. Dnes víme, že červi vylučovali alantoin, který má hojivé účinky. Je to látka, již najdeme i v moči. A pasáčci si rány omývali močí (také si jí solili brambory). Urinoterapie je stále ještě používaná. Ač neuznávaná léčebná metoda, přesto pomocí vzhledu moči někteří léčitelé odhadnou diagnózu obdivuhodně. Podobně je něco pravdy na jiných metodách. Léčivé plísně jsou např. ve slinách (skutečně se někdy plivalo do nemocného oka). Plísně jsou i na pavučinách a pavučiny se přikládají ne čerstvé rány. (V Americe prý ale polykáním pavučin léčili hysterii.)
A podivné čarování při menší kýle? Do pupku zastrčili zapálenou svíčku a poklopili ji hrncem. Když došel kyslík, břišní stěna se vtáhla do hrnce, sval se stáhl, břicho se překrvilo a kýla zmizela. Co s cukrovkou? Potírat se slaninou a nosit vlněné košile. Na impotenci se dá použít snad všechno. Od cibule po vejce natvrdo přes čokoládu a úhoří polévku až po vdechování zápachu z mrtvol. Zato na přebujelou žádostivost platí cestování, návštěva divadel, skok do trní, hlávkový salát, okurky, výprask…
Ve víně je pravda a vitamín C (viz též Víno je elixír života). Ale povídejte pijanovi, že i mnoho vitamínu škodí! Po chvíli pití vzrůstá agresivita… Jak se za Rakouska vypořádávali s ochmelky? Házením do studené vody, kocovinu radili zahánět česnekem (rada zaznamenaná už Homérem). Dále bylo dobré požít několik lžic octa, projet se ráno na koni, přikládat na hlavu listy čerstvé kapusty. Výborným se ukázalo popíjení zředěné kyseliny sírové s hořkými látkami, nebo pití vína, v němž se utopil úhoř. Dokonce je prý dobré místo pití kouřit doutník. A zálibu obyvatel rakouských zemí v pojídání kyselého zelí si cizinci vykládali jako prevenci proti opilosti.
Vědecké metody
Abychom si rozuměli. Mám na mysli pověry skrývající se pod rouškou vědeckosti. Je jich překvapivě mnoho. Léčení zmagnetizovanou vodou, hlínou, magnetické náramky… Známe jich mnoho a objevují se stále nové. Na zázračných přístrojích dá velmi dobře vydělat. (Včera mi přišla nabídka na přístroj k odrušování záření z mobilu.) Velmi populární je léčba na základě Drbalova patentu platného od roku 1952. Energetické pyramidy odvozené od jeho „faraónova holicího strojku“ se velmi dobře prodávají zastánci hnutí New Age. Ukrajinský pseudovědec Alexander Golod postavil léčivé pyramidy u Moskvy. Tyto pyramidy zabraňují i zemětřesení a dokáží zacelit ozónovou díru. Pokud jde o Drbalův původní vynález, platí nejspíš: Není šprochu… Ostatně, myslím, že NČ se jím už zabýval.
Inu, tonoucí se stébla chytá a kdo ví, po čem nám bude dobře! Hodně se prý osvědčuje rejsek. Buď utopený ve víně, nebo stačí vypít vodu, v níž se utopil. To vyléčí i slepotu. Ale také teplá vlčí játra pomáhají… Nicméně, živočišný magnetismus je živočišný magnetismus!
Zdroj: Sýsová, Věra: Pověry od Věry, Adonai, Praha 2001
20.11.2014, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 11