Neviditelný čert

V zájmu probuzení do následujícího meditačního víkendu vás opět obohatím mnou obsedantně zpracovaným výňatkem z knížky Lži století … od Heiko Schranga, z níž jsem předminulý víkend předložil Vinu. Téma, jež bude tímto způsobem nakousnuto, jsem zde již v různých podobách nastínil. Převážně se jednalo o mé vlastní úvahy, zážitky či niterní prožitky, kupříkladu Hvězdy v tůních. Jde o to, že člověk se musí občas přinutit odpojit všechny kabely pojící ho s vnějším, dnes až neurvale kypícím světem, a ponořit se do svých vlastních hlubin. A tam zase najít sám sebe.

Lucifer

Většina lidí celý svůj život něco hledá, jen málo jich ale nachází to nejdůležitější. Hledání zahrnuje převážně následující potřeby: lásku, štěstí, úspěch, peníze a společenské uznání. Připisujeme jim takovou důležitost, že přitom přehlížíme jediného skutečného učitele: zkušenosti, které v životě nasbíráme. V západním světě, kterému dominuje egoistická mysl, znají téměř všichni lidé jména značek oblečení, aut, luxusního zboží apod. Mnozí už ale neznají jména stromů, rostlin nebo ptáků, ačkoli jsme jimi dennodenně obklopeni. Ještě horší ale je, že jen naprosté minimum lidí zná sebe sama.

Egoistická mysl vytváří neustále nové a nové potřeby v naději, že tak najde štěstí a spokojenost. Tato rozumem ovládaná touha po více a více věcech z vnějšku je vlastně obsedantně kompulzivní jednání. Obsedantně kompulzivní jednání jakéhokoli druhu v sobě skrývá potenciál vzniku závislosti. Žijeme v době enormního mediálního rozptylování, které nám sugestivně podsouvá stále nové a nové potřeby. Výsledkem je jakási konzumní horečka, kdy množství nahromaděných a často zbytečných věcí je limitováno pouze stavem našeho konta.

Toto cílené rozptylování nás však odvádí od té nejdůležitější věci v našem životě: poznání sebe samého. Jenomže abychom mohli sami sebe opravdu dobře poznat, museli bychom se vymanit ze všech vnějších vlivů. Většina lidí se však ničeho nebojí tolik jako ticha ve svém nitru. Pro mnohé lidi se rozum stal skrytým a neúnavným trýznitelem. Bez ustání vysílá nové a nové myšlenky, nedopřeje jim klidu a utišit se nechá jen pomocí alkoholu, uklidňujících léků nebo prášků na spaní.

Když se pro vás určitá věc stane nutností, když si nějaký zvyk nedokážete odepřít, jedná se o evidentní projev závislosti. Kdy naposledy jste v bdělém stavu celý den nebo alespoň jednu hodinu nemysleli vůbec na nic? Dost možná namítnete: „Vždyť nemyslet na nic nejde!“ Věřte, že jde. Tento povznášející stav pravidelně zažívá bezpočet lidí, kteří ovládají hluboké meditační praktiky. Vyzkoušejte si to a pro začátek přestaňte přemýšlet třeba jen na minutu. Našli jste způsob, jak vypnout hlavu? Pokud ne, trpíte jako většina lidí závislostí na myšlení. Že jste o takové závislosti jaktěživ v médiích nic neslyšeli? Jak byste také mohli! Vždyť média žijí z toho, že převezmeme všechno, co se nám „nasype“ do mysli.

Narůstající počet lidí konzumuje všemožné legální i nelegální drogy či různé léky a přípravky. Často jen proto, aby na chvíli zkrotili a umlčeli svou mysl. To sice notně přispívá narkomafii a farmaceutickému průmyslu, ale méně už konzumentům těchto drog. Jejich aplikací se sice na čas uklidní, ale ani o krůček se nepřiblíží nalezení sebe sama.

V této souvislosti si zkuste jeden malý experiment:

Sedněte si do místnosti, kde vás nebude moci nic rušit – to znamená mimo jiné vypnutý mobil, telefon, televizor apod. Vezměte si kousek papíru a začněte si na něj spontánně psát myšlenky, které se vám budou honit hlavou. Buďte přitom k sobě upřímní a myšlenky nehodnoťte jako dobré nebo špatné. Celé toto cvičení by nemělo trvat déle než deset minut. Poté si v klidu své zápisky přečtěte. Spousta lidí bývá po přečtení zapsaných myšlenek v šoku. Připadá jim, že se jedná o myšlenky blázna nebo šílence.

Gautama Buddha, vlastním jménem Siddhártha Gautama, pravil: „Jsme to, co si myslíme. Vše z toho, co jsme, vzniká s našimi myšlenkami. Myšlenkami tvoříme svět.“ Skutečně svobodní můžeme být jen tehdy, když přijmeme, že jsme sami stvořitelem svého vlastního vesmíru, a to se vším, co k tomu patří – všemi pozitivy i negativy. Potom přestaneme hledat viníky ve vnějším světě; budeme totiž vědět, že ten je pouhým odrazem našeho světa vnitřního.

Lidé jsou jako protilehlá zrcadla, ve druhých vidí jen sami sebe. Do skutečného zrcadla se díváme proto, abychom tam spatřili věci, které jinak vidět nemůžeme. Bez pomůcky v podobě zrcadla bychom sami nikdy nezjistili, jakou máme barvu očí nebo tvar nosu či rtů. Nikoho, kdo si chce upravit vlasy, by nenapadlo česat svůj obraz v zrcadle. Zrcadlo využívá jen jako pomůcku, aby si mohl učesat vlasy na hlavě. Podobně se to má i u lidí, kteří nás potkávají v životě – zejména pak u těch, se kterými máme nejvíce konfliktů. I oni jsou jen zrcadlo, které se nám snaží ukázat část našeho duševního života. Tyto zrcadlové obrazy jsou v konečném důsledku důležitou pomůckou k sebepoznání.

Když se nám podaří tuto část, které přisuzujeme odpovědnost za svou nespokojenost a problémy, začlenit do svého života, uděláme tím první kroky k nalezení štěstí, spokojenosti a svobody. Předpokladem však je, abychom dokázali zastavit záplavu svých myšlenek. Tisíce let starý způsob, jak toho dosáhnout, se nazývá meditace. V opravdu hlubokých částech moře není žádný neklid, ani ta nejmenší vlnka. Podobně je tomu i u lidí. Vydejte se do těchto průzračných hlubin a setrvejte v nich. Nepronikne sem ani to nejtišší rušení a vycházejí odsud veškeré změny a přerody. Během meditace přestává člověk přemýšlet a energii, kterou by jinak věnoval přemýšlení, přetavuje v uvědomění (probuzení, satori).

Zdroj: Heiko Schrang, Lži století – Které znají jen zasvěcení, Grada Publishing, a.s., Praha 2017

28.07.2017, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 15