Poznání sebe samého

rubrika: Pel-mel


V zájmu probuzení do následujícího meditačního víkendu vás opět obohatím mnou obsedantně zpracovaným výňatkem z knížky Lži století … od Heiko Schranga, z níž jsem předminulý víkend předložil Vinu. Téma, jež bude tímto způsobem nakousnuto, jsem zde již v různých podobách nastínil. Převážně se jednalo o mé vlastní úvahy, zážitky či niterní prožitky, kupříkladu Hvězdy v tůních. Jde o to, že člověk se musí občas přinutit odpojit všechny kabely pojící ho s vnějším, dnes až neurvale kypícím světem, a ponořit se do svých vlastních hlubin. A tam zase najít sám sebe.

 

Lucifer


Většina lidí celý svůj život něco hledá, jen málo jich ale nachází to nejdůležitější. Hledání zahrnuje převážně následující potřeby: lásku, štěstí, úspěch, peníze a společenské uznání. Připisujeme jim takovou důležitost, že přitom přehlížíme jediného skutečného učitele: zkušenosti, které v životě nasbíráme. V západním světě, kterému dominuje egoistická mysl, znají téměř všichni lidé jména značek oblečení, aut, luxusního zboží apod. Mnozí už ale neznají jména stromů, rostlin nebo ptáků, ačkoli jsme jimi dennodenně obklopeni. Ještě horší ale je, že jen naprosté minimum lidí zná sebe sama.

 

Egoistická mysl vytváří neustále nové a nové potřeby v naději, že tak najde štěstí a spokojenost. Tato rozumem ovládaná touha po více a více věcech z vnějšku je vlastně obsedantně kompulzivní jednání. Obsedantně kompulzivní jednání jakéhokoli druhu v sobě skrývá potenciál vzniku závislosti. Žijeme v době enormního mediálního rozptylování, které nám sugestivně podsouvá stále nové a nové potřeby. Výsledkem je jakási konzumní horečka, kdy množství nahromaděných a často zbytečných věcí je limitováno pouze stavem našeho konta.

 

Toto cílené rozptylování nás však odvádí od té nejdůležitější věci v našem životě: poznání sebe samého. Jenomže abychom mohli sami sebe opravdu dobře poznat, museli bychom se vymanit ze všech vnějších vlivů. Většina lidí se však ničeho nebojí tolik jako ticha ve svém nitru. Pro mnohé lidi se rozum stal skrytým a neúnavným trýznitelem. Bez ustání vysílá nové a nové myšlenky, nedopřeje jim klidu a utišit se nechá jen pomocí alkoholu, uklidňujících léků nebo prášků na spaní.

 

Když se pro vás určitá věc stane nutností, když si nějaký zvyk nedokážete odepřít, jedná se o evidentní projev závislosti. Kdy naposledy jste v bdělém stavu celý den nebo alespoň jednu hodinu nemysleli vůbec na nic? Dost možná namítnete: „Vždyť nemyslet na nic nejde!“ Věřte, že jde. Tento povznášející stav pravidelně zažívá bezpočet lidí, kteří ovládají hluboké meditační praktiky. Vyzkoušejte si to a pro začátek přestaňte přemýšlet třeba jen na minutu. Našli jste způsob, jak vypnout hlavu? Pokud ne, trpíte jako většina lidí závislostí na myšlení. Že jste o takové závislosti jaktěživ v médiích nic neslyšeli? Jak byste také mohli! Vždyť média žijí z toho, že převezmeme všechno, co se nám „nasype“ do mysli.

 

Narůstající počet lidí konzumuje všemožné legální i nelegální drogy či různé léky a přípravky. Často jen proto, aby na chvíli zkrotili a umlčeli svou mysl. To sice notně přispívá narkomafii a farmaceutickému průmyslu, ale méně už konzumentům těchto drog. Jejich aplikací se sice na čas uklidní, ale ani o krůček se nepřiblíží nalezení sebe sama.

 

V této souvislosti si zkuste jeden malý experiment:

 

Sedněte si do místnosti, kde vás nebude moci nic rušit – to znamená mimo jiné vypnutý mobil, telefon, televizor apod. Vezměte si kousek papíru a začněte si na něj spontánně psát myšlenky, které se vám budou honit hlavou. Buďte přitom k sobě upřímní a myšlenky nehodnoťte jako dobré nebo špatné. Celé toto cvičení by nemělo trvat déle než deset minut. Poté si v klidu své zápisky přečtěte. Spousta lidí bývá po přečtení zapsaných myšlenek v šoku. Připadá jim, že se jedná o myšlenky blázna nebo šílence.

 

Gautama Buddha, vlastním jménem Siddhártha Gautama, pravil: „Jsme to, co si myslíme. Vše z toho, co jsme, vzniká s našimi myšlenkami. Myšlenkami tvoříme svět.“ Skutečně svobodní můžeme být jen tehdy, když přijmeme, že jsme sami stvořitelem svého vlastního vesmíru, a to se vším, co k tomu patří – všemi pozitivy i negativy. Potom přestaneme hledat viníky ve vnějším světě; budeme totiž vědět, že ten je pouhým odrazem našeho světa vnitřního.

 

Lidé jsou jako protilehlá zrcadla, ve druhých vidí jen sami sebe. Do skutečného zrcadla se díváme proto, abychom tam spatřili věci, které jinak vidět nemůžeme. Bez pomůcky v podobě zrcadla bychom sami nikdy nezjistili, jakou máme barvu očí nebo tvar nosu či rtů. Nikoho, kdo si chce upravit vlasy, by nenapadlo česat svůj obraz v zrcadle. Zrcadlo využívá jen jako pomůcku, aby si mohl učesat vlasy na hlavě. Podobně se to má i u lidí, kteří nás potkávají v životě – zejména pak u těch, se kterými máme nejvíce konfliktů. I oni jsou jen zrcadlo, které se nám snaží ukázat část našeho duševního života. Tyto zrcadlové obrazy jsou v konečném důsledku důležitou pomůckou k sebepoznání.

 

Když se nám podaří tuto část, které přisuzujeme odpovědnost za svou nespokojenost a problémy, začlenit do svého života, uděláme tím první kroky k nalezení štěstí, spokojenosti a svobody. Předpokladem však je, abychom dokázali zastavit záplavu svých myšlenek. Tisíce let starý způsob, jak toho dosáhnout, se nazývá meditace. V opravdu hlubokých částech moře není žádný neklid, ani ta nejmenší vlnka. Podobně je tomu i u lidí. Vydejte se do těchto průzračných hlubin a setrvejte v nich. Nepronikne sem ani to nejtišší rušení a vycházejí odsud veškeré změny a přerody. Během meditace přestává člověk přemýšlet a energii, kterou by jinak věnoval přemýšlení, přetavuje v uvědomění (probuzení, satori).

 

Zdroj: Heiko Schrang, Lži století – Které znají jen zasvěcení, Grada Publishing, a.s., Praha 2017

 


komentářů: 15         



Komentáře (15)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

17
Zuzana (neregistrovaný) 31.07.2017, 02:03:06
To nejsem, ale znam par etickych pravniku. Jednoho si coby rodina dokonce drzime permanentne, potrebujeme-li neco v niz jmenovanych problemech: dulezite dokumenty, poradu atd...Zkratka snam jich par a ani jeden nespada do kategorie priznivniku. Ale ze je plno vykuku Vami I mnou popsanych je znamo.
Ten 'nas'je dokonce moc fajn cclovek a nijak nas nebere na hul ;) Atd..o tom, ze spravedlnost vyklad pravo nejsou vzdy jedno jsme debatovali prece nedavno.
Dobrou..



Zdravim.

16 2 Zuzana:
Starý kocour (neregistrovaný) 31.07.2017, 00:57:25
Ale vůbec nechci někoho "rušit".
Znám osobně tři právníky, z toho je jeden státní zástupce a jsou to bezva lidi. I oni ale vnímají ten prostor, který vznikl pro soudy beze smyslu, ze zlé vůle a podobně. A časté zneužívání práva pro prosazení politických nebo obecně partikulárních zájmů.
Mají takové pořekadlo: "K soudu se chodí pro rozsudek, ne pro spravedlnost." Spravedlnost a výklad práva jsou dvě různé, někdy si zcela odporující věci.

Nejste náhodou právnička? [;>)

15
Zuzana (neregistrovaný) 30.07.2017, 22:35:33
Hmmm..

Stary Kocour pise pod clankem niz: "Obrovský prostor právě pro ty právníky - příživníky.
Politická hyperkorektnost, multikulturní společnost, genderová rovnost atd.
Tohle vše je skutečné svinsvo dnešních dní. Problém, který jsme sami připustili. "

Citat vys je z vasich obsahlych prispevku o patro nize, St. Kocoure. Vsichni pravnici nejsou prizivnici. To je zcela nefilozoficky fakt. Pravnici vam napisi zavet. Vykonavaji dalsi zaveti ve vasi rodine. Pomuzou vam, kdyz vam mate problem, ktery se jinak nez pravne resit neda, po havarii, kde mate zalobu na krku, muzeme jmenovat hodiny, zatim jsem uvedla jen lehci pripady ;) Nechci se zastavat pravniku, ale vsimla jsem si, St. Kocoure, jak zduraznujete, ze nemuzeme zobecnovat. S pravniky jste to, tusim, kapanek zobecnil. :) No ale chcete-li zrusit vsechny pravniky, pripadne pravo jako takove, do toho!;)

Zdravas (3x). Mrkající

14 To Stella
Starý kocour (neregistrovaný) 30.07.2017, 21:28:56
Amen!

Stella
13
Stella 30.07.2017, 20:59:26
Malá poznámka: ten klid venku, v přírodě - stačí chvíle - má tu přednost, že člověk srůstá se vším živým okolo. Ocitne se tam, kam patří. Nahlédne zbytečnost pachtění.
Co zbude na konci?

Dosti filozofie. Mrkající


12
Zuzana (neregistrovaný) 30.07.2017, 19:54:50
K postesku St. Kocoura:
To je nejspis obecny problem s etikou a etickym premyslenim. Tyka se to vsech a vseho, vcetne tech rozmnozenych a hrabivych pravniku. Ne vsichni pravnici jsou hajzlici, ne kazda pravnicka firma je neeticka. Vetsina je. At uz planuji ty meditace v pohodli nekde v rezortnim soukromem 'snatoriu',;) nebo vydelavaji penize pro penize. A taky jsou donuceni konkurenci. 'Musi' prokazovat status, tedy vsechny materialni vydobytky, ktere k nemu tzv. patri. Socialni natlak. Znate otazku bezneho otce, premyslejiciho, kde a co by melo studovat jejich dite? Maji jenom dve profese, kde by svoje deti radi videli. Lekar, nebo pravnik. Tam je nadeje na velke vydelky a prinejmensim dobrou existenci. Nejake eticke pohnutky, jako lecit lidi nebo pomahat lidem? U malokoho. Ale najdou se.

Bez pravniku by to ale taky neslo, jsou lidi v zoufalych situacich, kteri tam najdou jedinou pomoc. Nechci ted chodit do prikladu a detailu, tady pod timto clankem na to nejde.

Clanek o etice by neskodil.:)

11
Zuzana (neregistrovaný) 30.07.2017, 14:36:45
Jsou ale lidi, kteri argumentuji tim, ze nemaji na meditace cas. Drzi treba ctyri zamestnani a kdyz jedno z nich ztrati, jsou na ulici. ;) Dnes i lidi davno vekove oodpovidajici na duchod stale pracuji, protoze musi. A mate-li 'pracovni program', je pry nutno uvazovat o tom, co bude za par vterin, hodin, dnu, co bude za par roku taky...jak dopadnou napr. se zdravotnim pojistenim, ktere visi pored na vlasku.
Takze jejich 'filozofie" zni: v produktivnim veku sehnat tolik penez, kolik je jen mozno, aby pozdeji meli cas delsi relaxace a meditace nekde na daci ;), nebo ve sve druhe, treti, pate residenci. Ze pri tomto postoji k zivotu nebudou mit klid nikdy je jina otazka..:)

Ale i na toto 'shaneni'jsou dobra duchovni cviceni, pokud mozno permanentni, duchovni ponorovani do sebe se netyka jen chaluparu a obcasneho vypnuti. Proste plna koncentrace pri kazde, sebemensi cinnosti.

Pokud jde to tyto filozoficke a duchovni zalezitosti, myslim, ze nejdulezitejsi vec je plne soustredeni, ktere clovek dosahne poctivym, dennim cvicenim. Pak clovek lip vnima sebe i svoje okoli, dela lip svou praci a lip, kvalitneji, relaxuje. Taky cloveka jen tak neco nerozhodi.Zen je zalozen na stoprocentni koncentraci. Podle toho vypada treba zen-buddhisticky art work a prakticky vsechno, co ti Mistri udelaji.
Takze kdyby nic jineho, je to dobra metoda jak lip jit zivotem bez stresu, bez prilisneho ulpivani...a v podstate i 'uspesneji"..moudreji..v souladu s prirodou..se vsim..

A budete se asi divit, ale i u toho je hodne dulezita treba zivotosprava.. Krome konzumace zdraveho jidla to asi taky chce vynechat vsechny adikce, piti, koureni, nemluvim ani o drogach a zavislosti na medikamentech ( u nekterych). Prehnane piti a nasledna kocovina vas hodi ve vasich pokusech byt koncentrovani a tudiz silni zase zpatky, tam, kde jste byli predtim nespokojeni.
A hlavne, nebrat vsechno zas moc vazne ;)

10 Sám se sebou
Starý kocour (neregistrovaný) 30.07.2017, 09:53:06
Neberu to (ale ani "se") tak filosoficky. Instinkt mi občas řekne, ať se zastavím a "neřeším". Nic. Vůbec nic. Jednom dýchat je třeba.

Říkám tomu "koukání do blba". Kdysi jsem toho Koukání do blba měl větší potřebu - ale nešlo to. Nebyl čas. Teď už to jde a tak si to docela užívám. Odjedu do hor, připravím chalupu na život v ní (zásoby, elektrika, voda atd.), sednu si na schody (na zápraží - to je tam totéž) a... vypnu.

Nevím jak dlouho tam sedím, okolí na mě doléhá jen z dálky. Pak se pomalu realita vrátí - a jdu si třeba uklohnit večeři.

S Luciferem naprosto souhlasím - je to elementární potřeba člověka. Umět na chvíli totálně vypnout, neuvažovat o tom, co bude, co je třeba udělat za pár vteřin, hodin, dnů, roků ani o tom co se stalo před několika minutami, týdny či léty a co z toho vyplývá. Jen dýchat. Je jedno, jestli jsou oči otevřené nebo ne. Vidim stejně jenom stěnu stromů a oblohu. A cosi tam poletuje, ptáci, motýli nebo letadla, ale nevadí mi to. Jen hemžení. I zvuky splývají jako když tisíc lidí v nádražní hale něco povídá do svých mobilů. Vlastně je to jen monotónní šum.
===
Tyhle chvilky jsou můj psychoanalytik. A navíc -
s jednou šílenou reklamní postavou mohu pak vykřiknout: "A mám to zadarmo!"

9
Zuzana (neregistrovaný) 29.07.2017, 00:09:15
Jinymi slovy Buddhy: "svet kolem tebe je takovy, jaky jsi ty."

(Lucifere, dej si panaka ;)

8
Zuzana (neregistrovaný) 29.07.2017, 00:06:47
Myslenku jsem neuchopovala;), mam problem s temi prodavaci. Jinak medituju po kazdem cviceni. Jde mi o celkove zkllidneni (tela i duse). Sebe hledat vsak nechci, mam se plne zuby ;)

Ohmmm, Ohmmm, Ohmmmmm...

To jsou srandicky, beru to vazne..:)

«     1    2   »