Venku padají Perseidy („Slzy svatého Vavřince“) a já se vracím ke knížce od Veroniky K. Barátové, z níž jsem tady posledně dával Spravedlnost a milosrdenství lásky. To spolu samozřejmě jakýmsi způsobem souvisí, ještě více to však souvisí s filosofickým pojednáním o existenci Boha. V diskusi pod oním pojednáním se objevil komentář, v němž se praví, že zde chybí komentář od věřícího člověka. Předně je třeba říct, že aktivních komentátorů zde není až tak mnoho, vlastně jenom taková hrstka. Pasivních čtenářů je mnohem více. A proto jsem se rozhodl přetlumočit jednu pasáž ze zmíněné knížky.
Lucifer
Nezřídka se stává, že někdo nám něco servíruje jako Boží vůli. Někdo je například přesvědčený, že „dostal od Pána“ poznání, že má udělat nějakou věc, jít do nějaké aktivity, protože „Bůh mu zjevil“, jak se má rozhodnout.
K těmto jevům dochází zvláště v některých křesťanských společenstvích se silnými vůdci, kteří v nich působí jako guru. Ze strany tohoto vůdce se nejedná o nic jiného než o manipulaci. V mnohých případech si však on sám nepřizná, že manipuluje, protože je přesvědčen, že k němu mluví Bůh. V některých případech to zachází do tak závažných věcí, že se Boží vůlí operuje i v otázce, kolik kdo má mít dětí, jakým obnosem a kam přispět, kam se přestěhovat nebo koho si vzít! To už jsou vyloženě sektářské praktiky, submisivní osoby je však vnímají jako Boží vůli, kterou Bůh zjevuje jejich vůdcům nebo jiným „prorokům“ ve společenství. A pokud jsou tam lidé, kteří se s takto tlumočenou Boží vůlí neztotožňují, často mají problém se proti tomu vymezit. Buď proto, že zpochybňují svůj vlastní úsudek („Co když je to Boží vůle, jen my jsme k tomu ještě nedorostli?“) nebo nechtějí jít do konfliktu s ostatními, když se servírované „Boží vůli“ vzepřou.
Tato křesťanská společenství často nemají od církve schválení a jsou v konfliktu s církevními představiteli, což by samo o sobě mělo být varováním. Poslušnost vyžadovaná od členů nějakého společenství by měla být církevně schválená stanovami právě proto, aby k takovým manipulacím nedošlo.
Horší je, když se s Boží vůli manipuluje i v církevně schválených společenstvích, například v řeholích. Nemusí jít jen o nějaké běžné záležitosti, kdy si představení pletou svoji vůli s vůlí Boží, ale i o vážná životní rozhodnutí, kdy se například zájemcům o zasvěcený život příliš rychle tvrdí, že je to pro ně Boží vůle. Lidé obecně (nejen mladí) spontánně důvěřují tak zvaným duchovním osobám – řeholníkům či zpovědníkům.
Závažné důvody či pokyny k nějakému rozhodnutí nám Pán dává „rekomando“, tj. do vlastních rukou. Musíme je rozpoznávat v sobě, ve svém nitru. Slepě poslouchat „tlumočníky“ Boží vůle může být velmi riskantní. Zároveň nás to zbavuje povinnosti osobního rozlišování a tím odpovědnosti, kterou automaticky přenášíme na Boha, který to a to chtěl, nebo na tyto „tlumočníky“. Jenže rozlišování, a tedy i konečná odpovědnost, je vždy na mně, ne na tom druhém! Ani duchovní rádce nesmí rozhodovat za své svěřence a svěřenec by to měl vědět.
Zdroj: Veronika K. Barátová, Boží vůle: bludiště nebo cesta? Karmelitánské nakladatelství, s. r. o., Praha, 2017
Luciferovy poznámky:
Veronika K. Barátová je silně věřící v křesťanského Boha (a Ježíše Krista). Její víra je však čistá v tom, že ji našla v sobě. Boha i s jeho vůlí má v sobě. Nepotřebuje žádné prostředníky, proroky, tlumočníky a manipulátory. Přečetla si Bibli a našla v ní to podstatné, co ji oslovilo. Pravděpodobně jí k tomu dovedly nějaké životní nesrovnalosti, v nichž se nedokázala orientovat, a tak si našla pevnou oporu v duchovním světě. Do jaké míry se jedná o jakousi berličku, nehodlám spekulovat. Svým způsobem všichni (i naprostí ateisti) se dřív či později pokoušejí naleznout oporu v nějaké víře. Ta víra nemusí být čistě náboženská, ale třeba čistě vědecká. Víra v přírodní či přímo vesmírné zákony, propojení myslí atp. Víra v to, že každé zlo se nakonec obrátí proti jeho šiřitelům, že každá lež se lhářům vymstí atd., a že k tomu není zapotřebí žádného (vnějšího) Boha.
Na první pohled se může zdát, že je tato představa naivní. Kolik zločinců všeho možného druhu si spokojeně užívá svých výdobytků, které dosáhli jako predátoři v „divoké džungli“, v níž vládne pouze síla naprosté bezohlednosti. Dějiny nás však učí, že tito „predátoři“ se nakonec dočkali krutého zúčtování. O některých se to neví, ale věřte, že lidský mozek funguje u všech lidí podle stejných přírodních zákonů, a každý, kdo si ho zanese „špínou“, se v té špíně nakonec utopí (dost ošklivým způsobem). V tomto směru jsme si všichni rovni, a jak se říká „Na každou svini se vaří voda“. Ve skutečnosti si ta „svině“ vaří vodu sama pro sebe.
Každý z nás má v sobě něco jako Boha i s jeho vůlí. Jak si ho představujeme, není vůbec důležité. Důležité je nenechat se indoktrinovat, manipulovat, znásilňovat, obluzovat a ponižovat ve své podstatě. Nenechat se ovládat samozvanými ideology jakéhokoli druhu, těmi, kteří už svého Boha zatratili.
A nezapomeňte pohlédnout na noční oblohu. Pokud uvidíte padající hvězdu, přejte něco krásného těm, kteří v sobě Boha ještě mají.
13.08.2018, 00:55:50 Publikoval Luciferkomentářů: 20