Skřípění zubů (Hněv, vztek, hnus)

rubrika: Pel-mel


To je ale zajímavé: hněv, vztek, zlost, hnus, bum a prásk a tu máš – všechno to jsou slova o jedné slabice! Takové bouchnutí, a teď už dost! Proč si tak často nerozumíme? Protože emoce, rozum, akce jdou v řadě za sebou, ale někdo dává přednost opačnému pořadí, přičemž běží zkratkou a rozum přeskočí. A potom nastupuje čoromoro, televizní noviny a bulvár a Paní, už jste to slyšela? Vzal na ni nůž a televizi vyhodil z okna. Odborníci radí, abychom právě nůž, kamení a jiné argumentačně použitelné předměty drželi mimo dosah, pokud o sobě víme, že nás vztek lehce vyhodí ze sedla rozumu a před očima se nám zatmí. Jak znovu krásně vyjadřuje naše mateřština: když se necháme vytočit.

 

Stella


Racionální a emoční složku není možné oddělovat. Emoce zde byly dříve než rozum, neboť jsou tělesnými ději, jsou řídicími systémy s intenzivnějším vlivem, než jaký může mít rozum. Emoce a rozum jsou dvě základní složky psychosomatické existence. Provázanost tělesna s duševním životem je ústředním tématem Radkina Honzáka (blog na Aktuálně.cz) také v knize Psychosomatická prvouka.

 

Naše „já“ je tělové „já“. Těžký stres může vést k tomu, že člověk dospěje až k pocitu depersonalizace a derealizace – člověk vnímá svoje „já“ jako cizí „já“. Jako kdyby to, co se děje s ním a jemu, viděl z cizíma očima. Podobný zážitek vyvolává obavy, že se jedinec zblázní, že bude narušena jeho integrita. Nejen obavy tohoto typu, ale strach (a vztek) vůbec jsou nejstarší emoce, neboť zachraňují život. K nim se přidružuje jako sebezáchovná emoce i hnus – odpor.

 

Přitom jsou strach a hněv nejméně oblíbené. Neprávem. Bez nich by vývoj jednotlivce i společnosti ustrnul. Bez boje, bez obhajoby něčeho, není možné existovat. Vývoj bez konfliktu je nesmysl. Jinou otázkou je, jestli se proti něčemu dokážeme postavit dostatečně kultivovaně. Jestli hned na počátku neodrazujeme „protivníka“ dehonestujícím způsobem.

 

Proč k hněvu obvykle zaujímáme tak negativní stanovisko? Pokud převáží vliv noradrenalinu, který připravuje organismus k boji, následuje agrese. Cílem agrese pak mohou být nejen věci, ale také lidé a vlastní osoba. Pokud s hněvem nedokážeme správně zacházet, stává se destruktivní emocí, která silně narušuje sociální vztahy. Ohrožuje okolí. Někteří jedinci se vyznačují mimořádně vysokou hostilitou: trvalým nepřátelským nastavením s agresivními projevy. Vůbec jim nevadí, že v zájmu vlastní úlevy strhávají do pekla svého „negativna“ i ostatní.

 

Vědecké studie dávno dokázaly, že mezi bolestí fyzickou a bolestí duševní není zásadní rozdíl. (Proč mě má hlavička bolí, že mě můj milý vypoví…) Zlost a vztek mají jednu zásadní funkci: tlumí bolest. Např. pokusy s ponořením nohy do ledové vody (až k prahu bolesti) dokázaly, že pokud si člověk může ulevovat sprostými nadávkami, snese fyzickou bolest delší dobu. (Řvěte, jak chcete, nadávejte, ale nechytejte mě za ruku, říkal mi doktor šetřící na injekci.)

 

Hněv a zlost mohou být konstruktivní, pokud je dokážeme kultivovaně přetvořit v emoci nabuzující a posilující. Pak zlepšují pozornost i paměť. Udusit, zakrýt se tyto emoce ale nedají: ohrožují člověka infarktem a mozkovou mrtvicí v důsledku zvýšeného tlaku a zvýšené krevní srážlivosti (příroda nás připravuje na rány). A pokud pořádně nebouchneme do stolu a nezanadáváme si (nikdo u toho přece nemusí být), nejspíš agresi obrátíme proti sobě – a přivoláme depresi.

 

Pokud k psychosomatickému bytí patří ve stejné míře emoce i rozum, má v něm své oprávněné místo také emoce hnusu. Jemnější verzí hnusu je odpor, ještě jemnější – nechuť. Původně šlo o systém, který chránil tělo, v současnosti jde také o systém, který chrání duši. Hnus tedy prošel kulturním vývojem… Stal se morální emocí. Tato emoce zajišťuje duchovní krásu a čistotu. Ač slovně její zápornou podobu charakterizujeme pojmy z fyziologie a hygieny (morální špína, rozklad, je nám z něčeho špatně), stále jde o plně prožitou emoci s charakteristickou mimikou. Původně byl hnus pociťován jako hnus fyzický: odpor vůči toxickým a jinak nebezpečným potravinám či vůči zvířatům, která představují velké nebezpečí, a především odpor vůči nepochopitelnému – vůči smrti, ostatkům, mršinám. Primárně měl tedy hnus funkci život zachraňující a byl spojen především s chutí a čichem, přičemž svou sociální nakažlivostí sloužil k varování ostatních.

 

Když pocit odporu přibral morální rozměr, přidružilo se k němu také pohrdání těmi, kdo narušují morální pravidla. A k hnusu se hlásí i hněv či vztek. Vzniká tak komplexní emoce s fyziologickými projevy, jako je závrať, dušnost, točení hlavy, nevolnost. K expresivní složce pak patří grimasa, prý úplně stejná na celém světě. (Mimochodem, podle mého názoru Sartrův román Hnus (někdy Nevolnost) daleko více než odpor vyplývající ze společenských poměrů vyjadřuje stav těžké deprese – pozn. autorky.)

 

Takže prvotním smyslem odporu až hnusu byla ochrana člověka. Časem vznikl ovšem také lokální odpor, podporovaný mýty. Některé kultury se štítí koček (u nás se upalovaly), jiné psů, jiné prasat. Právě maso (součást živé bytosti) je nejčastěji tabuizovanou potravinou. Prapředci se ale příliš neštítili jíst kdeco, i mršiny. Zdá se, že odpor k některým potravinám tedy není instinktivní, ale kulturní. Tak, jako mají všechny kultury čistá a nečistá jídla, mají tabuizované i některé sexuální praktiky. Sex je z pohledu přijatelnosti a hnusu velmi ambivalentní (pochválena budiž tma a hygiena). Jsme totiž stále napůl v zajetí magického myšlení, viz francouzské „malá smrt“.

 

Dobře je tam, kde vztek může sloužit jenom jako zdroj komična. Znáte scénky s talíři připravenými pro vzteklouna. Znáte parodická videa s hysterickým Hitlerem. Čím vzteklejší, tím směšnější. Je neuvěřitelné, kvůli jakým maličkostem se dokáže i člověk jinak inteligentní a soudný rozběsnit. Prastaré emoce nebo potlačovaná nevraživost si najdou průchod a důstojný jedinec poskakuje, pobíhá, křičí, chrlí sprostoty, zalyká se. Ale je znakem člověk zralého, že se dokáže ovládnout, a ušetří si tak následné omluvy. Pokud je jich schopen…

 

Zdroj: Honzák, Radkin: Psychosomatická prvouka, Vyšehrad, Praha 2017


komentářů: 16         



Komentáře (16)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Lucifer
16
Lucifer * 23.10.2018, 21:02:46
Jasně Gg, vlaky, které jedou do nebe

https://www.youtube.com/watch?v=y7dQZ9HdqjA

Úžasný

Gg
15
Gg 23.10.2018, 18:10:10
Není nadto udržet emoce na uzdě »

https://youtu.be/Cett5TRNvYw

...a du dát jatečnejm nazub »

https://youtu.be/9HIt9hhJl98

Eštěže tu nevede dráha...
Tak GE a navoskujte lýže, o víkendu bude veselo.

Stella
14
Stella 22.10.2018, 21:19:06
St. Kocoure, ta představa letícího deštníku apod. je moc pěkná! Takhle s odstupem! Dlet v sypkém stavu - také.
Ano, s věkem se člověk diví čím dál víc, co se dříve zdálo být důležité... A bylo by zase!
Ahoj

Stary kocour
13 2 Stella (10)
Stary kocour 22.10.2018, 10:35:43
Jo, tohle všechno a ještě víc jsem opravdu dělal, Stello. Bral jsem život tak nějak "osobně". Pak přišel infarkt. Tedy spíš takový nedorostlý infarktík. Naštěstí. Dva stenty to spravily.
A přehodnotil jsem své sebeovládání. Zjistil jsem, že je daleko výhodnější, když se rozčiluje ten druhý. Většinou se tzv. "odkope" a mám pak navrch. Někdy to využiji, někdy ne. Podle toho, jestli to pro mě má smysl (užitek).
Ono vnitřní napětí, které vzniká, když polknete nějakou urážku nebo nereagujete na lež se dá "rozchodit". Dá se to naučit.
Ale je to věc věku. Ve čtyřiceti bych to asi nezvládl. Úžasný
===
Jo, zakomplexovaného šéfa mám taky. A má to ještě humornou stránku - je to můj bývalý podřízený, kterého jsem si vycvičil jako svého nástupce.
Kdybych "tohle" měl brát vážně, asi bych musel použít brachiálního násilí a t.č. bych dlel v sypkém stavu v plechovce nebo na rozptylové loučce. Mrkající

12
xxx (neregistrovaný) 22.10.2018, 10:21:10
K výchozímu materiálu: je snadno dohledatelný na internetu. Velice mě zaujala kapitola o spiritualitě. Honzák je obdivuhodně zdravý (na to, že je tak dlouho psychiatrem), nedá se tedy říci, že nějak alternativně blouzní: píše, že zážitky z Moodyho nejsou žádnou patologií. Prostě jsou! Atd..

To, že naše Já je jednoznačně tělesné Já, je také důvod k přemýšlení.

Kdo je, a kdo není blázen - další otázka. Viz autorem uváděný výzkum diagnostiky na psych. klinikách.



Stella
11
Stella 22.10.2018, 10:14:43
G, ten článek je zajímavý. Tak si říkám, jestli to není tím, že ve východní Asii jde prostě o požitek a - žádný problém s nějakými souvislostmi či strachem z následků.
Jenomže: kdo, kdy, kde to jak zjišťoval!

Stella
10
Stella 22.10.2018, 10:10:46
Moc hezké: potečkovaní lidé. To v 9 jste, St. Kocoure, všechno dělal? Smějící se
Snažím se nerozčilovat a bláhově si říkám, jak jsem vyrostla, když jde nejspíš o zlhostejnění!
Rezignaci.

Měla jsem prvního šéfa, který se strašně vztekal, kvůli všemu. Křičel a poskakoval - byl malého vzrůstu, možná s tím ty výskoky souvisely.
Když vychladl, teprve si zjišťoval fakta. Jenomže už mezitím rozhodl o něčem. Výsledek: po čase se doktor smál, kolik lidí si k němu chodí pro prášky, místo a kromě toho jediného, který měl přijít jako první. (Tak to bývá!) Ten se chránil jinak - přes nás! Infarkt ho neminul, ale dožil se požehnaného věku.

Stary kocour
9 2 Gg
Stary kocour * 21.10.2018, 20:50:00
Ano, přesně. Šroubovice.
Zastavit ten pohyb by znamenalo ten závit strhnout. To nejde, stejně jako s tím strojem dějin nelze točit nazpátek.

2 Světlonoš: Ano, ovládnout se je ve vyšším věku snazší. Už neházím deštníky po řediteli ani neprorážím pěstí dveře. Ale opravdu je třeba "upustit páry" - nejlíp někde mimo lidí. Chodím, pokud se dá, na fyzicky náročné procházky. Příroda je lék.
Pokud pociťuji vztek, tak je to v okamžiku, kdy mi někdo lže do očí nebo se mě pokouší manipulovat. Na to jsem dost přecitlivělý. Ale do sporu už obvykle nejdu. Z výhry v takovém sporu totiž není žádný užitek. Jen si udělám "černou tečku" u toho, kdo mi zalže. Některé už mám celé potečkovné. Nehnusí se mi, jenom je už neberu vážně. Nikdy.
Úžasný Bla-bla-bla.

Lucifer
8
Lucifer * 21.10.2018, 19:18:22
V poslední době se mi už jen velmi zřídka stává, že bych pociťoval hněv, vztek natožpak hnus. Začínám bych v těchto směrech tak nějak imunní. Má mysl se došplhala jakýchsi vyšších dimenzí. To ale neznamená, že emoce mnou tak či onak necloumají. Rozhodně se jich nevzdávám. Nehodlám stát se chladným strojem. Když se ve mně něco záporného výbušného nahromadí, neukládám to do skladu svého podvědomí. Nehodlám v sobě dusit něco, co může vést k mému psychickému zhroucení. Ten náklad musí ven. Jsou i jiné způsoby, jak si tu nahromaděnou zlost vybít, aniž bych musel ubližovat veškerým svým bližním. Jaké? Tak ty si najděte sami S vyplazeným jazykem

https://www.youtube.com/watch?v=S9PBchR3Fj8

Gg
7
Gg 21.10.2018, 18:52:00
K [5] Ani ne tak spirála, jako spíš šroubovice.
Pomyslný bod na dráze se po jedné otočce nebezpečně přiblíží k původnímu místu, ale o "úroveň"výše...
Řím na záda nám dýše...

V textu jesti psáno >
" K expresivní složce pak patří grimasa, prý úplně stejná na celém světě."
Před týdnem jsem se dočetl >

https://xman.idnes.cz/orgasmus-vyraz-tvare-bolest-asie-zapad-d9z-/xman-sex.aspx?c=A181013_191547_xman-sex_fro

Sry jako za brejkink vaší diskuze, GN


5
xxx (neregistrovaný) 21.10.2018, 18:27:44
Jsme unavení, opotřebovaní.
Kolo dějin - spirála.

Stary kocour
4 2 Světlonoš
Stary kocour 21.10.2018, 18:16:58
Ano, princip černé labutě je prakticky shodné téma.
Tam mě zaujalo závěrečné desatero -i když jednotlivé body nejsou stejně závažné. Ale jako celek desatero platí.

K emocím - vzteku, nenávisti i lásce. Pozoruji na sobě, že emoce si hlídám daleko lépe, než před léty. Tedy hlídám: Nedávám je najevo. Jednak jsem v argumentaci silnější, jednak to méně vyčerpává. Ale obávám se, že právě emoce "na uzdě" jsou příčinou současného rozpadu naší "západní" společnosti.
Jsme opatrní, nevýrazní, "soukromničíme" - tedy necháváme si názor pro sebe, nejdeme do konfrontace. Nějak mi pořád proniká do mozku život na konci starého Říma. Milenky i milci, kůň senátorem, gladiátorské hry plné krve a předpokládaných výsledků, nájemní armády v provinciích... A nástup barbarů.
Šlápnul vedle
Proč mi to školní učivo naskakuje při pohledu na dnešní situaci? Kolo dějin se asi otočilo zase o jednu celou otáčku. Jsme sice jinde, ale o zem se opírají stejné loukotě jako kdysi.
Zamračený

3
xxx (neregistrovaný) 21.10.2018, 17:38:04
http://www.neviditelnycert.cz/blog/filosoficky-koutek/1677-cerna-labut.html

Co rozhodne vývoj?

Stella
2
Stella 21.10.2018, 17:22:55
Přesně, St. Kocoure. Společné emoce.
A co dál?
Čím vyspělejší civilizace, tím méně po ní zůstane...

https://www.novinky.cz/ekonomika/486737-roboti-se-uci-velmi-rychle-ale-i-to-co-by-nemeli.html

«     1    2   »