Neviditelný čert

 „V tomhle století se zrodily tři velké postavy: Dolores Ibarruri, Manolete a Stalin,“ prohlašoval taxikář a chystal se nás obšťastnit chvalozpěvem na ctihodného soudruha… Fermín byl nadšený, že jede Studebakerem, a tak řidiči přizvukoval. Dokonce občas vylepšoval portrét sovětského vůdce podezřelými údaji značně pochybné faktografické hodnoty.

„Slyšel jsem, že od té doby, co polkl pecku z mišpule, hrozně trpěl kvůli prostatě. A nevymočil se, dokud mu nezazpívali Internacionálu,“ poznamenal Fermín.

„To je fašistická propaganda,“ ujišťoval taxikář ještě oddaněji. „Soudruh Stalin močil jak býk. Ten jeho proud mu záviděla i řeka Volha.“ (Zafón: Stín větru)

Stella

Při dalším výběru z myšlenek Yuvala Noaha Harariho (Z perspektivy satelitu (Trochu pod mikroskopem, více dalekohledem)) mě napadlo použít tuto drobnou příhodu ze Zafónova románu jako ilustraci toho, jak také vzniká obraz minulosti. Dějiny jsou neukázněné, a kterou cestou se z nové křižovatky vydají, se nedá předvídat ani trochu. Ale člověk – jedinec rád trvá na své neochvějné pravdě o tom, co bylo a jak bylo, i kdyby si měl staré časy vybájit. Podle smyšlené minulosti si pak představuje budoucnost. Tu nezlomnou jistotu o minulém ale potřebuje, aby se necítil jako stín ve větru.

Zhruba do roku 1500 měl člověk “vystaráno“. Přijímal věčné pravdy, jako dané, zjevené. Moje utrpení a smrt mých dětí – to vše je v rukou Božích. Pochopit Jeho záměry mi není dáno a nesmím se ptát. Odpovědi zná farář, a pokud je nezná ani on, ani známý učenec, pak určitě nejde o něco důležitého. Už vůbec ne, pokud se o věci nepíše ve svatém textu. Věc, o které se nezmiňují svaté knihy, totiž může pocházet od ďábla.

Co přineslo posledních 500 let

Po roce 1500 se svět rozkolísal nejen myslitelům. Pomalá civilizační etapa založená na zemědělské výrobě se začala měnit v rychlou industriální epochu. Začal proces propojování vědy, politiky a ekonomiky.

Od 16. století lidská populace vzrostla 14krát, výroba 240krát, spotřeba energie 115krát. Každá větší banka má dnes víc peněz než všechna předchozí království dohromady. Neobyčejně se rozšířily lidské možnosti, a to ve všech směrech. Do roku 1674 nebylo známo nic o 99.99 procentech organismů na planetě. Leeuwenhoekevův mikroskop úplně změnil pohled na přírodu. Zásadní dějinný přelom se odehrál 16. července 1945 odpálením první atomové bomby v Novém Mexiku. Tento výbuch totiž předznamenal nevídanou možnost – možnost ukončit dějiny. A ještě jedna událost byla zcela zlomová. Historicky, evolučně, i v kosmickém měřítku. Když se 20. července 1969 člověk prošel po Měsíci, znamenalo to, že poprvé po 4 miliardách let evoluce opustil nějaký organismus zemskou atmosféru.

Také tento úspěch byl výsledkem zjištění, že investice do vědy zvyšují lidský potenciál. Podpora výzkumu a vzdělanosti před rokem 1500 totiž sloužila buď k potvrzení stávajících věčných pravd, nebo k udržení společenského pořádku, nebo k ospravedlnění vlády. Nebyla zamýšlena jako podpora nových objevů! Avšak lidé zpochybňující věčné pravdy zde byli vždy – jako psanci.

Moderní věda se liší od minulého tradičního poznávání především tím, že je dynamická a pružná. Neboť se vyznačuje:

- Ochotou přiznat nevědomost a přiznat neuzavřenost poznání.

Vědec ví, že nic není nevyvratitelné!

- Pozorovaná fakta se spojují matematickou metodou do obecné teorie.

V dávných dobách se matematika vůbec nepovažovala za důležitou. Ale moderní epocha staví na knize, která je v nových dějinách možná nejdůležitější, na Newtonových Matematických principech přírodní filozofie z roku 1687. Obecná teorie pohybu a změny se dá aplikovat na všechna tělesa ve vesmíru, neboť příroda je napsána matematickým jazykem. Můžeme závěry vypočítat a nemusíme čekat na pravdu zjevenou. Před Newtonem se teoretické závěry podávaly formou příběhů, nová doba použila číslo.

Nový matematický obor, statistika, pak zachycuje skutečnost ještě složitější. Je příznačné pro moderní dobu, že statistiku vyvinuli dva skotští kněží. Při zakládání fondu životního pojištění nevycházeli z Písma, ale z přesných údajů!

- Věda nezůstává u teorie, užívá ji k získání nových technologií.

A co na to lidské společenství?

Víme už, že, nehledě na vědecký pokrok, společnost drží pohromadě díky sdílenému mýtu. Mýtus ovšem nevychází z vědeckého poznání. Pro udržení řádu je tudíž nutné prohlásit nějakou konečnou a absolutní pravdu – jako to vyzkoušeli např. nacisté a komunisté. Druhou možností je žít v souladu s nevědeckou absolutní pravdou v dogmatické (!) víře v jedinečnost a práva lidské bytosti, jako je tomu v strategii liberálního humanismu. Jeho zastánci se na člověka rozhodně nedívají vědeckýma očima.

Historicky vzato je podobná volba normální. Vždyť také víra ve vědeckou metodu a v moderní technologii má ráz téměř náboženský…

O síle poznání

Pokud panovníci podporovali vzdělávací instituce, bylo to jen proto, že tyto instituce měly za úkol posilovat společenský řád a šířit tradiční znalosti. Dnes věda zaujímá výsadní postavení, jakkoli jejím teoriím rozumí málokdo. Výzkum ovšem funguje v kontextu víry nebo ideologie, která určuje prostředky i využití. Největší silou, která pohání dějiny v posledních pěti stech letech, je součinnost mezi vědou, světovými velmocemi a kapitálem. Vědec o využití objevů nikdy nerozhoduje.

Francis Bacon roku 1620 uveřejnil Nové organon. Manifest vědy, který vysvětluje, že poznání znamená moc. Jako první uvedl do souvislostí vědu a techniku. A novodobá věda poskytla nejen teorie, ale také technologie.

Dlouho nové technologie vznikaly metodou pokus-omyl v dílnách řemeslníků. Dokonce ani ve vojenství nepovažoval nikdo za nutné vylepšovat fungující věci. V podstatě až během 1. světové války byli přizváni myslitelé – odborníci k řešení vojenských problémů. Vždyť i takový střelný prach se v Číně přes 600 let používal pouze k výrobě petard. Válku nerozhodovala děla, ale taktika a strategie. Dnes se vlády a armády bez odborníků neobejdou.

Až tržní hospodářství a průmyslová revoluce propojily vědu a zbrojní průmysl – a změnily svět. Převážnou část vědeckého výzkumu a technického rozvoje řídí armády. Věda slouží útoku i obraně. Vládci jsou ochotni financovat výzkum potud, pokud před sebou budou mít vizi obohacení. Spojení vojensko-průmyslový komplex je zapotřebí doplnit na vojensko-průmyslovo-vědecký komplex.

Závěr

Zhýčkáni dostatkem a pohodlím jsme rádi zapomněli, že lidský život byl, je a bude vždy životem v ohrožení. Podlehli jsme mylné domněnce, že nebezpečí osudových neštěstí je do velké míry zažehnáno díky úspěchům vědy a technologií. Náš pud sebezáchovy se oslabil natolik, že ani netoužíme zanechat po sobě stopu nejdůležitější – dědice, kteří ponesou dál víru v absolutní pravdu (dříve) a víru v technologii a vědecký pokrok (dnes).

Všechny důležité předcházející revoluce (kognitivní a zemědělská) nevedly k tomu, co způsobila revoluce průmyslová: během dvou století došlo k úplnému sociálnímu rozvratu, jehož důsledkem je to, že funkci rodiny a komunity převzal stát a trh. Poprvé v dějinách. (A ještě jedno poprvé: pro člověka současnosti je obezita větším nebezpečím než chudoba.)

Je ale lidskou tragédií uspokojování materiálních potřeb, a zanedbávání potřeb psychických, daných evolucí – i u zvířat. Emoční deprivanti trpí úzkostmi a výbuchy agresivity, bez opory přirozeného řádu. Jedna z příslovečných věčných pravd říká, že každá mince má dvě strany…

„Armáda, manželství, církev a banky, to jsou čtyři jezdci apokalypsy,“ tvrdí rozverný Fermín v Zafónově románu.

Počínáme si jako bohové, ale nevíme kudy, kam a proč.

Zdroje:

Harari, Yuval Noah: Sapiens, Stručné dějiny lidstva, LEDA, s.r.o., Voznice

Zafón, Carlos Ruiz: Stín větru, Euromedia Group, a. s. – Knižní klub, Praha

28.08.2020, 11:20:40   Publikoval Luciferkomentářů: 9