Dnes je podle astronomického kalendáře poslední letní neděle a počasí tomu odpovídá. Je jasno, ráno bylo sice poněkud chladno, ale odpoledne mají teploty vyšplhat minimálně na 26 °C. Podzimní rovnodennost nastává letos až 23. září v sobotu. Mezitím se má začít ochlazovat. Do jaké míry se ještě projeví babí léto, netuším. Příští neděli se však už o slovo začne hlásit podzim. Alespoň trochu. Abych poslední teplou a slunečnou letní neděli náležitě využil, vyrazil jsem na Vyšehrad.
Lucifer
Jak už jsem tady několikrát psal, Vyšehrad se pro mě stal téměř od začátku mého působení v Praze význačným poutním a mystickým místem. Například Luciferův sloup nebo Vyšehradská. Má svoji zvláštní duchovní atmosféru a kromě toho je z hradeb nádherný výhled na Prahu. Samotný hrad byl zničen Husity a celému areálu dnes vévodí bazilika sv. Petra a Pavla. Vedle baziliky je Vyšehradský hřbitov neboli „Slavínský hřbitov při kostele sv. Petra a Pavla na Vyšehradě“ je od 19. století národní pohřebiště, místo odpočinku významných českých osobností a jejich rodin.
Proč jsem dnes vyrazil na Vyšehrad, není dáno jen nádherným počasím. V posledních zhruba dvou měsících určitému nečekanému zdravotnímu problému. Začalo to tím, že jsem v obýváku zakopl a spadl na bedra. Výsledkem bylo, že mě bedra začala bolet. Časem se tyto bolesti zmírnily, až téměř zanikly. Začala ale zlobit levá noha. Zvláštní bolest či brnění, kvůli čemuž jsem nemohl spát. Byl jsem přinucen brát ibuprofen.
Na internetu jsem se dopátral, že by se mohlo jednat o neuropatii nohou. S touto diagnózou souhlasil i můj všeobecný lékař. Nějaké laboratorní vyšetření už mám za sebou, na sonografii jsem objednán až na šestého října. Rozhodl jsem se, že s tím začnu dělat něco i sám. Začal jsem upravovat životosprávu, zvýšil spotřebu pokrmů z ryb a zakoupil doplněk stravy Nervea, který má povzbudivý vliv na nervový systém a obsahuje mimo jiné kyselinu alfa-lipoovou, vitaminy E, B1, B6 , a především B12.
Ještě než jsem nasadil tuhle terapii, vypadalo to se mnou docela blbě. Noha mě bolela i přes den, ibuprofen zabíral částečně, a já jsem nebyl schopen skoro ani vyjít ven. Pouze na nákup do nejbližšího supermarketu Albert. Přesun tam a zpět byl svízelný, bolestivý a moje chůze velmi vratká. Na některé lidi jsem mohl působit dojmem, že jsem opilý. Časem se to začalo zlepšovat. Především během dne. Uvědomil jsem si, že se budu muset zase rozchodit.
Nebylo to snadné, ale nějak člověk musí začít. Předevčírem jsem vyrazil do nedaleké stále se rozvíjející obytné čtvrti Waltrovka. Nic moc. Přejet metrem z Nových Butovic na nejbližší stanici Jinonice, a pak pěšky přes Waltrovku na stanici metra Radlická. Včera jsem se prošel Centrálním parkem Prahy 13, který se nachází mezi Novými Butovicemi a kostelem ve starých Jinonicích. Dnes jsem se rozhodl, že zkusím trochu přitvrdit.
Cesta na Vyšehrad není složitá. Metrem na Palackého náměstí (čistá doba jízdy deset minut), a pak pěšky ulicí Podskalskou k Vyšehradu. Většinu času jsem absolvoval chůzí a celkový čas výletu byl dvě hodiny osm minut. Pečlivě jsem si to odměřil na mobilu.
Na Vyšehradě bylo krásně. Bloumal jsem kolem hradeb a kochal se pohledem na pražské panorama. Žádnou veselou historku, kterou bych vás mohl oblažit v zájmu komické rovnováhy, jsem bohužel nezaznamenal. Tak snad někdy příště. Opět se ze mě totiž stal pražský chodec. Chybělo mi to.
17.09.2023, 14:43:50 Publikoval Luciferkomentářů: 8