Venku je krásně. Nebe vycíděné do modra a slunce se v něm koupe jako v bazénu někde v Karibiku. K snídani jsem si dal jogurt s jahodou, do kterého jsem nakrájel banán a Milenu. Nemyslím ženu, tu bych nebyl schopen nakrájet ani do vína, ale čokoládovou tyčinku Začal jsem tomu říkat Snídaně šampionů.
Lucifer
V prostoru supermarketu u stanice metra Hůrka pravidelně navštěvuji trafiku. Občas se pobavím s jednou trafikantkou středního věku, která je na mě velmi milá. Dokonce mě přesvědčila, abych si pořídil zákaznickou kartu od firmy GECO. Zeptal jsem se jí, jakých bych z toho měl užitek. Řekla mi, že občas mohu na jejich účtu ušetřit jednu korunu. Až naspořím víc, mohu to upotřebit.
Řekl jsem jí, že sice koruna není nic moc, ale proč ne. Korunka ke korunce a časem budu mít korunový balíček, který se může hodit. Zasmáli jsme se a já se stal klientem GECO.
Je to docela legrace. Koupím si balíček cigaret, někdy i zapalovač GECO, a aplikuji zákaznickou kartu. Na displeji se objeví truhlička, na kterou musím kliknout. Buď nevyhrávám nic, anebo jednu korunu. U té příjemné trafikantky jsem dostal vždycky korunu. Problém byl s její kolegyní. Pokaždé nula.
Před dvěma dny se v trafice objevila mladá a krásná žena. Když jsem šel k pultu, řekl jsem jí, že ji tady vidím poprvé, a vytasil zákaznickou kartu. Vyhrál jsem korunu, což mě zaujalo. Druhého dne se tam objevila trafikantka, od níž jsem korunu ještě neviděl. Dali jsme řeč a dozvěděl jsem se, že ta krásná mladá žena je dcera jejich vedoucí. To mě dostalo.
Takže jsem se skamarádil s vedoucí trafiky a teď pokukuji po její dceři? Úžasná koincidence.
Chtěl jsem ale říct tak trochu něco jiného. Jak se denně pohybuji mezi běžnými lidmi, nesetkávám se s nikým, kdo by nepůsobil dojmem civilizovaného a příjemného člověka. Rád si s nimi popovídám a cítím se fajn.
Třeba úplně obyčejný zástupce ostrahy, který dohlíží na to, aby nikdo v Albertu nekradl anebo nepáchal nějaké další hlouposti. Působí tam už víc jak měsíc a dobře mě zná. Občas se i pozdravíme. Dva dny jsem ho neviděl. Třetího dne se objevil a nevypadal úplně v pořádku.
Když jsem ho míjel po odchodu od samoobslužné pokladny, všiml jsem si, že má v obličeji jakési šrámy. Zeptal jsem se ho, jestli měl nějaký karambol nebo rvačku. Řekl, že rvačku. Zeptal jsem se, jestli vyhrál. Odpověděl, že snad jo.
Běžní lidé jsou dle mého soudu v pohodě. Nechají sice sebou tu a tak manipulovat, jelikož se to na ně sype ze všech stran. Chápu. Někdy je těžké ubránit se té stupidní manipulaci. Problémem nejsou běžní lidé, ale jejich manipulanti.
Kdysi jsem tady zveřejnil článek Vzpoura deprivantů. Název jsem převzal z knihy Františka Koukolíka a Jany Drtilové. Cituji:
Jsme svědky vzpoury deprivantů a těžko hledat konkrétního viníka. Jde o výsledek mnoha jevů současně. Někde v úvahách o demokracii došlo k drobné chybě. Salonní intelektuálové někde něco přepískli a deprivantům bylo ať už přímo či nepřímo zjeveno, že mají svaté právo dosáhnout všeho čímkoli, než jiní dosáhli tvůrčí prací. Být blbý, nevzdělaný, líný se už nebere jako nedostatek, ale naopak jako přednost. Zatímco dříve byl blbý, líný a nevzdělaný člověk vystaven určitému společenskému tlaku, který ho mohl v horším případě deprivovat, v lepším motivovat ke změně, dnes je inteligence, vzdělanost a pracovitost považována málem za projev rasismu. Lidé se už dnes nebojí vypadat jako idioti (Koukolík používá termín "debilita"), naopak, je to demonstrace síly a pohrdání těmi, kteří se vzděláním a pílí něčeho dopracovali. Cílem vzpoury deprivantů je získat absolutní moc (gangy, mafie atd.) a pěstovat inteligentní, vzdělané a pracovité jedince jako otroky.
28.01.2024, 10:49:45 Publikoval Luciferkomentářů: 2