Po delší době jsem se vrátil ke knize Lži století, které znají jen zasvěcení od Heiko Schranga. Několikrát jsem ji tady citoval. Náhodně jsem sáhl do knihovny a ocitla se mi v ruce. V knize se praví, že nic není náhoda. Ta kniha už asi na mě čekala a říkala si o pozornost. Za chvíli se ukázalo proč. V poslední době jsem přišel o několik blízkých, a když jsem tu knihu otevřel, objevila se kapitola věnovaná reinkarnaci. Na toto téma jsem zde publikoval řadu článků, v nichž jsem často zmiňoval buddhismus. Naposledy Jak vědecký zázrak přináší útěchu životu i smrti, v němž věnujte pozornost mé poznámce. Cituji některé poněkud přeformulované pasáže a myšlenky z knihy Heiko Schranga.
Lucifer
Ve vesmíru neexistuje nic náhodou. Proto musí být i naše existence výsledkem procesu, který není náhodný. Konkrétně se jedná o proces reinkarnace. Znovuzrození v jiném těle je pevnou součástí východních náboženství již více než deset tisíc let. Méně se už ví, že převtělování bylo až do roku 533 n. l. též součástí křesťanské věrouky.
Zákon zachování energie říká, že energie se nikdy neztrácí, pouze přechází do jiné formy. Kvůli století starým vzorcům myšlení, Převládajícím v našem kulturním prostoru, je většina lidí západního světa přesvědčena o tom, že na člověka se tato přirozená zákonitost nevztahuje.
Staroindický výraz pro slovo svět zní samsára. Tento pojem ale znamená také „kolo“ či „neustálé putování“. Toto kole je pořád v pohybu, stejně jako vše ostatní na světě. Místo, kde se kolo dotýká země, považují buddhisté za přítomný okamžik. To jediné skutečné a to jediné pravdivé, jediný moment, v němž je možné najít blaženost.
Východní teologické nauky vycházejí z toho z toho, že veškerý život je nesmrtelný a směřuje ke stále vyšším stupňům vědomí. To znamená, že každý si s sebou do nového života přináší svůj stupeň zralosti dosažený během životů předchozích a pokračuje v cestě za poznáním.
Lidé vyznávající západní způsob myšlení mívají ze smrti obavy především kvůli přesvědčení, že po ní ztratí vše, na čem jim záleží. Tato představa pramení z našeho omezeného chápání sebe samého, které nás neustále nutí strachovat se ztrát jakéhokoliv druhu. Jsme přesvědčeni, že naše identita je tvořena tím, co smrtí ztrácíme.
O vašem blízkém člověku, který zemřel, byste nepochybně řekli, že není stejný jako zaživa. To, co z něj skutečně dělalo člověka, kterým byl, soubor jeho povahových rysů, které byly součástí jeho vědomí, to vše je pryč. Zůstala po něm jen prázdná skořápka jménem tělo. Jelikož toto vědomí, které po smrti mizí, nemůžeme na fyzické úrovni prokázat, musí být naše milované vědomí, které bývalo součástí našeho těla, zjevně povahy nehmotné.
Duše přichází jako duševní bytost ze sféry bez času a hranic. Rozhlédnete s kolem sebe a všude, kam až váš zrak dohlédne, vidíte nádhernou krajinu a poklidnou pláž u moře. Cítíte se volní a nespoutaní. Tato duše se pak vtělí do hmotné schránky, která dostane jméno, a sbírá v něm lidské zkušenosti. Tělo je dům, kde duše bydlí.
Teprve po smrti si uvědomíme, že jsem duchovní bytosti zažívající lidské zkušenosti, a nikoliv lidské bytosti zažívající duchovní zkušenosti, jak jsme si během života mysleli. I proto označují asijští duchovní učitelé smrt za zrod a zrod za smrt. Jakmile se zbavíme strachu ze smrti, je to začátek našeho duchovního probuzení.
Velmi dobře to můžeme pozorovat u lidí s prožitky blízkými smrti. Život těchto lidí je jiný, než byl dříve. Mnoho jich na tento svůj prožitek, při němž cítili hluboký mír a všeobjímající lásku, velmi rádo vzpomíná. Začínají se vnímat jako součást přírody a vědomě žijí přítomným okamžikem.
Zdroj: Heiko Schrang, Lži století, které znají jen zasvěcení; český překlad – Grada Publishing, a.s., 2017; německý originál – Macht-steuert-Wissen Verlag, Mühlenbecker Land, 2012
28.09.2024, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 0