.:: Neviditelný čert ::.

Jarní rovnodennost

rubrika: Pel-mel

Březen je považován za jarní měsíc. Dnes nastává jarní rovnodennost, takže je jaro i z astronomického hlediska. Podle meteorologických předpovědí se má ochladit a na horách dokonce padat sníh. Někteří zoufají, že na jaro si budeme muset počkat. Jenže jaro už tu je. Květiny začaly zdobit trávníky, křoviny zelenat, stromy pučí, rozkvetly mandloně. Jaro neznamená, že každý den bude skoro dvacet stupňů nad nulou. Je to přechodné období, kdy se počasí může rychle měnit. Lidová rčení, že v březnu vlezem za kamna, v dubnu tam ještě budem a v květnu dorazí tři zmrzlí muži, to s jistou nadsázkou popisují. Pokud to vezmete doslova, můžete jaro kompletně vyškrtnout a čekat, až se v červnu zima změní v léto.

Lucifer

Cituji ze dvou svých pohádek – Jarní víla a Jarněnka:

Hluboko v lesích žila jedna víla. Probouzela se na jaře. Pučící stromy jí říkaly Jarněnka. Chodila lesem a zpívala píseň, které nerozuměli ani čmeláci. Požádala jeden keř, aby jí podal proutek. Kouzelný proutek. S jeho pomocí pak probouzela všechno kolem sebe.

Jarněnka měla na sobě lehké šaty s různobarevnými květy a motýly. Kolem zurčely potoky a šplouchaly rybičky. Jarněnka rybičky nejedla. Kochala se pouze pohledem na jejich roztomilé potoční hrátky. Když měla hlad, utrhla si jablko ze stromu poznání. Jsou věci, které nemůžete poznat. Jarněnka poznávala pouze to, co šlo. A nebylo toho málo.

Někde v hloubi jakési ponuré galaxie se nacházela taková bezvýznamná hvězda, kolem níž kroužilo pár ponuře mrazivých planet. Jedna mrazivě ponuřejší než druhá. Pouze třetí jevila jistou snahu se z té ponuré mrazivosti nějak vymanit.

Z jakéhosi rozumem těžko uchopitelného důvodu se na té třetí planetě zcela nečekaně a z ničeho nic vyklubal život. Zprvu nic moc, pár chatrných buněk se jen tak se sisyfovskou odvahou snažilo prorazit krunýřem ponurosti a ostatní planety tomu cynicky přihlížely. Jenže jak jednou spustíte koloběh života, nic, ani ta nejponuřejší a nejmrazivější ponurost už to nemůže zastavit. I kdyby to trvalo sebedelší čas, buňky se nakonec seskupí do nějakého složitějšího a smysluplnějšího útvaru, a ten, kupodivu všech těch ponurých čumilů, se nakonec dobere rozumu.

A tak na třetí planetě jedné bezvýznamné hvězdy v jakési ponuré galaxii časem nečasem vzniklo království, které se nazývalo Ponurý optimismus a v jeho čele se postupně střídali králové, Ponurý Optimista první, Ponurý Optimista druhý,… třicátý třetí atd. Když se žezla chopil Ponurý Optimista tři sta třicátý třetí, tak se mu s nezanedbatelnou pomocí své královské manželky poměrně brzy narodila princezna.

Království Ponurý optimismus rozkvetlo jarem, princezna dostal jméno Jarněnka, královský pár si ji přibalil do svých zavazadel a odcestoval strávit jarní prázdniny do nejbližší škarpy hrající všemi barvami. Šašek VesPes 333 byl krátce po probuzení odkýblován do sanatoria na odvykací kůru své dryáčnické závislosti, na jeho místo nastoupil vrchně ponurý komoří, jemuž se tímto pádem zcela významně zvýšil plat, a zbytek poddaných začal s jarní orbou v područí veselého kaleidoskopického pesimismu.

Když se život jednou vyklube, tak i ta nejhorší ponurost nakonec rozkvete jarem. Stinnou stránkou je, že šašek, který to díky svému vrozenému instinktu odstartuje, se z toho musí léčit, zatímco smetanu slízne sotva narozená princezna, která si pak za muže vezme úplně jiného šaška. Ale takový je život. Jiný už nebude.

Konec citace.

Můžete věřit v cokoli, co vám přináší úlevu. K čemu se můžete upnout. Co vás může obohatit. Co se stane vaší drogou, bez které nedokážete žít. Co se stane vaším prokletím. Můžete věřit třeba v Jaro (Znovuzrození), Léto (Dospívání), Podzim (Zmoudření), Zimu (Rekapitulování). Někteří celý život věří v jednu jedinou věc, v jediné náboženství, jedinou filosofii, jedinou ideologii. Někteří přecházejí z jedné víry do druhé, jiní nevěří vůbec ničemu, ani v sebe. Další věří jenom v sebe. V sobě najdou svoji podstatu a odhodí masku, kterou jim nasadilo okolí. Kterou jim do hlavy nasadili fanatičtí věrozvěsti.

Pak jsou ještě lidé, kteří svoji víru ve víru fatálních životních zkušeností a sebeklamů ztratí a žádnou jinou už nehledají. Do tohoto sošného bezčasí jsem už měl několikrát nakročeno. Netrvalo to však dlouho. Včas jsem zatáhl za příruční brzdu a hodil zpátečku. Některým se to nepovedlo.