Neviditelný čert

Třicet dní. To je lhůta, kterou dala americká administrativa NASA k oficiálnímu zahájení programu, který by mohl nově definovat přítomnost člověka mimo naši planetu: výstavbu jaderného reaktoru speciálně určeného pro provoz na povrchu Měsíce. To, co donedávna připomínalo holý nesmysl, dostalo podobu šestistránkového memoranda vydaného Bílým domem.

Lucifer

Za touto naléhavostí se skrývá sílící mezinárodní soutěž. Čína postupuje s vlastními plány na vybudování základen na Měsíci a Spojené státy nechtějí ustoupit ze scénáře, který je již vnímán jako nová globální mocenská aréna. V tomto kontextu není mít jaderný reaktor na měsíční půdě jen technologickým úspěchem: je to deklarace energetické suverenity a schopnosti trvalé autonomie a kontroly kritických infrastruktur mimo Zemi.

V dokumentu se jasně uvádí: „Spojené státy povedou celosvětový vývoj a nasazení vesmírné jaderné energie pro průzkum, obchod a obranu.“ Odborníci z oboru se shodují, že ten, kdo ovládne výrobu elektřiny na Měsíci, bude mít rozhodující výhodu před jakýmkoli soupeřem.

Odpověď spočívá v samotné podstatě naší družice. Měsíční den se zhruba rovná dvěma pozemským týdnům a následuje po něm stejně dlouhá noc, kdy je úplná tma a teploty klesají až na -170 °C. Během tohoto dlouhého výpadku se k výrobě elektřiny používají solární panely. Během tohoto dlouhého výpadku jsou solární panely k výrobě elektřiny zcela nepoužitelné. Každá základna, která by se spoléhala pouze na Slunce, by musela čelit čtrnácti dnům bez energie v jednom z nejnepříznivějších prostředí, jaké člověk zná.

Štěpný reaktor, tj. systém, který vyrábí energii řízeným štěpením atomů, řeší tento problém v jeho podstatě. Nepotřebuje sluneční světlo ani příznivé klimatické podmínky: může dodávat elektřinu nepřetržitě po celé roky. To otevírá dveře k udržování obydlených základen, napájení systémů podpory života, získávání zdrojů z měsíčního regolitu (vrstva prachu a úlomků hornin, která pokrývá povrch) a dokonce i výrobě paliva pro vzdálenější mise.

Prezidentské memorandum neponechává žádný prostor pro nejasnosti: „NASA do 30 dnů od data tohoto memoranda zahájí program vývoje kosmického reaktoru středního výkonu s lunární variantou štěpné povrchové energie (FSP) připravenou ke startu v roce 2030 a s možností vesmírné varianty pro demonstraci jaderného elektrického pohonu (NEP).“

Kromě toho budou muset vládní agentury navázat partnerství se společnostmi ze soukromého sektoru, aby mohly splnit krátkodobé cíle. Mezi ně patří bezpečné nasazení jaderných reaktorů na oběžné dráze od roku 2028 a na Měsíci od roku 2030.

Je třeba jasně říci, že plán nepočítá s ničím, co by se podobalo velkým jaderným elektrárnám, jaké známe na Zemi. Analytici upozorňují, že se jedná o kompaktní, samostatné reaktory, určené k vynesení na raketě a rozmístění přímo na měsíčním terénu. Jedná se o robustní systémy s několika úrovněmi zabezpečení, schopné pracovat bez neustálého lidského dohledu. Jsou to jakási energetická srdce, která tiše bijí pod měsíčním prachem.

Tato iniciativa je součástí širší strategie programu Artemis, jehož prostřednictvím chtějí Spojené státy v příštích desetiletích zajistit trvalou přítomnost na Měsíci. Bez spolehlivého zdroje energie zůstane vše ostatní, od obydlí po vědecký výzkum, mrtvou literou. Energie není technický doplněk: je to podmínka, která činí celou věc životaschopnou.

I když je na stole politická vůle, překážky jsou obrovské. Návrh, vypuštění a instalace reaktoru na Měsíci zahrnuje bezprecedentní technické výzvy: zajištění bezpečnosti radioaktivního materiálu během startu, zajištění fungování systému v prostředí s kosmickým zářením, abrazivním prachem a extrémními tepelnými oscilacemi. A to vše pod dohledem veřejného mínění, které si i desítky let po Černobylu a Fukušimě stále spojuje slovo „jaderný“ s rizikem a nejistotou.

Zdroj: Techzpravy.cz, Bílý dům požaduje plán na jaderné reaktory na Měsíci do roku 2030, NASA má 30 dní

Dodatek

Navazuji na předchozí článek Lze USA svěřit Měsíc? Právní expert vyjadřuje obavy po úspěchu rakety Artemis II, ke kterému jsem se nevyjádřil. Teď to učiním.

Základna na Měsíci s jadernými reaktory do roku 2030? To fakt může někdo myslet vážně? Současná situace zde na planetě Zemi je tristní. Všude se bojuje a velmocenským zemím vládnou psychopati. Prezident USA Donald Trump bude do konce svého funkčního období řešit problémy s Ukrajinou, Ruskem, Íránem a kdoví ještě s kým a čím, takže o Grónsko a Kanadu se už asi nebude tolik starat. Některé letecké společnosti, jako třeba Lufthansa, ruší lety, jelikož jim dochází benzín, protože Hormuzský průliv je jaksi neprůchodný.

Mimochodem, dočetl jsem se, že po Donaldu Trumpovi byl v lednu 2017 pojmenován mexický druh nočního motýla Neopalpa donaldtrumpi.

O tom jak ničíme planetu plastovým odpadem, jsem už tady několikrát psal. Naposledy v článku Bakterie z kimči dokážou v těle navázat nanoplasty a pomoci s jejich přirozeným vylučováním. A to není zdaleka vše. Představa vybudování základny s jadernými reaktory na Měsíci je za této situace naprosto absurdní. Za čtyři roky se budou řešit ještě horší věci než ty, které jsem nastínil.

Je třeba pohlédnout realitě přímo do tváře. Nerad to říkám, jelikož jsem vyrůstal na četbě sci-fi románů a měl sny, že vystuduji fyziku a poletím do vesmíru. To první se podařilo. Druhé jsem nucen odložit na neurčito, přičemž neurčito je nejen v mém případě takřka nekonečno.

22.04.2026, 14:08:39   Publikoval Luciferkomentářů: 0