.:: Neviditelný čert ::.

Nízké dávky aspirinu mohou výrazně snížit riziko demence

rubrika: Pel-mel

Kyselina acetylsalicylová je účinná látka obsažená v přípravcích pod obchodními názvy jako aspirin či acylpyrin. Zmíněné léky působí především jako analgetika (tlumí bolest) a zároveň jako antipyretika (potlačují horečku). Ve vyšších dávkách tato léčiva rovněž vykazují účinky antiflogistické (neboli protizánětlivé). Vědci zjistili, že u starších dospělých se specifickým genetickým profilem bylo při užívání nízkých dávek aspirinu relativní riziko demence o 70 % nižší.

Lucifer

Aspirin má svůj původ ve vrbové kůře, jejíž účinky byly lidem známé už od starověku. Již Hippokrates a po něm Galén doporučovali vývar z vrbové kůry jako lék proti bolesti a horečce. Využití vrbové kůry pro léčebné účely je zmíněno i ve starých sumerských a egyptských textech. Stejně tak používali kůru vrby k léčbě horečky a zimnice indiáni v Severní Americe a Keltové a Germáni zase v Evropě.

V době středověku se v tomto ohledu na vrbu poněkud zapomnělo. Teprve až po uplynutí několika dlouhých staletí byly v 18. století léčivé účinky vrbové kůry znovu objeveny anglickým reverendem Edwardem Stonem. V 19. století pak byl z vrbové kůry izolován glykosid salicin, jehož název byl odvozen od latinského pojmenování vrby, tj. salix. Ze salicinu se již podařilo získat kyselinu salicylovou (systematickým názvem kyselina 2-hydroxybenzoová). Její použití v širším měřítku následně umožnila tzv. Kolbeho-Schmittova syntéza, vyvinutá roku 1874.

Nežádoucím účinkem kyseliny salicylové je bohužel dráždění žaludeční sliznice, což její využití značně limitovalo. Tento problém byl však vyřešen v roce 1897 německým chemikem Felixem Hoffmannem, který připravil šetrnější derivát této látky, a to právě již zmiňovanou kyselinu acetylsalicylovou. Tato modifikovaná verze již tolik nedráždí trávicí trakt jako samotná kyselina salicylová. Díky tomu se léčiva na bázi kyseliny acetylsalicylové brzy stala široce rozšířená a dodnes patří mezi nejúspěšnější léky v dějinách farmacie.

K aspirinu se váže jedna moje příhoda. První cestu na Západ po pádu železné opony jsem absolvoval vlakem do Bochumi, abych se zúčastnil mezinárodní vědecké konference. Bochum je město v Severním Porýní – Vestfálsku v Německu. Leží v Porúří mezi městy Essen a Dortmund. Konference se konala na okraji Bohumi v Ruhr-Universität Bochum. Den před odjezdem na konferenci jsem v Ústavu fyziky plazmatu pracoval až do noci na posteru. Někdy nad ránem jsem skončil a vyrazil tramvají a metrem do svého domova na úplně jiné straně Prahy. Rychle jsem sbalil své věci a opět zamířil do metra, abych se přesunul na hlavní nádraží.

Ve vlaku jsem se setkal s kolegou a spolu jsme vyrazili do Bochumi. Nebylo to na jeden zátah. První přestup jsme absolvovali v Kolíně nad Rýnem. Další vlak odjížděl za asi tři hodiny. Vyrazili jsme tedy na procházku. Navštívili jsme katedrálu svatého Petra (Kolínský Dóm). Noční příprava posteru a divoká cesta na Hlavák narušila mojí imunitu. Dostal jsem lehkou horečku a začalo mě bolet v krku. Vyhledal jsem lékárnu a požadoval něco jako acylpyrin. Po krátké debatě mi byl nabídnut rozpustný aspirin od firmy Bayer. To bylo úplně jiné kafe než acylpyrin, který jsem dosud užíval a ze kterého jsem dostával bolesti žaludku. Díky aspirinu jsem v pohodě absolvoval konferenci.

Vědci zjistili, že u starších dospělých se specifickým genetickým profilem bylo při užívání nízkých dávek aspirinu relativní riziko demence o 70 % nižší, ačkoli předchozí studie žádný celkový ochranný účinek nezjistily. Tento objev naznačuje, že genetika by mohla pomoci vysvětlit, proč některým lidem aspirin pomáhá, zatímco jiným ne.

Nová analýza z Monash University naznačuje, že nízké dávky aspirinu mohou souviset s výrazně nižším rizikem demence u starších dospělých s určitými genetickými charakteristikami. Vědci zjistili, že lidé se specifickým genetickým profilem, kteří užívali aspirin, měli o 70 procent nižší relativní riziko vzniku demence, což naznačuje možnost, že genetické testování by nakonec mohlo pomoci identifikovat osoby, které by mohly mít z preventivní léčby prospěch.

Tyto výsledky, publikované v časopise *Alzheimer's & Dementia: The Journal of the Alzheimer's Association*, vycházely z genetických údajů více než 13 500 účastníků průlomové studie ASPREE (Aspirin in Reducing Events in the Elderly). Vědci zkoumali, zda rozdíly v genech účastníků mohou pomoci vysvětlit, proč může aspirin ovlivňovat riziko demence u jednotlivých osob odlišně.

Nejvýraznější výsledky se týkaly genů spojených s počtem krevních destiček. Krevní destičky jsou malé složky krve, které pomáhají při tvorbě sraženin, a vědci chtěli zjistit, zda genetické variace související s hladinou krevních destiček mohou ovlivnit potenciální účinky aspirinu na demenci. Poté, co výzkumný tým přiřadil účastníkům genetická skóre související s počtem krevních destiček, porovnal míru výskytu demence u těch, kteří užívali aspirin, s těmi, kterým bylo podáváno placebo.

Mezi lidmi, kteří patřili do nejvyšších 20 procent genetických skóre počtu krevních destiček, se demence vyvinula pouze u 1 procenta uživatelů aspirinu, zatímco u účastníků užívajících placebo to bylo 3,3 procenta. Tento rozdíl znamená přibližně o 70 procent nižší relativní riziko demence u osob užívajících aspirin. Tento zřejmý přínos však byl doprovázen významnými obavami ohledně bezpečnosti. Ve stejné genetické skupině došlo u 4,4 procenta uživatelů aspirinu k závažnému krvácení, zatímco u těch, kteří dostávali placebo, to bylo 2,1 procenta.

Předchozí výzkumy spojovaly demenci s aktivací a agregací krevních destiček, tedy procesy, při nichž se krevní destičky aktivují a slepují se. Vědci však dosud neměli zcela jasnou představu o tom, jak by celkový počet krevních destiček u člověka mohl souviset s demencí. Nové poznatky poukazují na biologii krevních destiček jako na potenciálně důležitou oblast výzkumu. Je pozoruhodné, že genetická souvislost, kterou výzkumníci identifikovali, nezahrnovala dobře známé genetické rizikové faktory, které se obvykle spojují s Alzheimerovou chorobou a jinými formami demence.

Ačkoli výsledky naznačují, že aspirin by mohl mít různé účinky v závislosti na genech dané osoby, vědci zdůrazňují, že tyto závěry musí být potvrzeny, než budou moci sloužit jako podklad pro lékařská doporučení. Dalším krokem je ověřit, zda se tato souvislost projevuje i u jiných populací. Vědci by poté museli provést klinickou studii zaměřenou konkrétně na osoby s genetickým profilem identifikovaným v této analýze. Nyní je zapotřebí tento poznatek potvrdit v dalších studiích a nakonec jej otestovat v klinické studii navržené speciálně pro osoby s tímto genetickým profilem.

Zdroje: