Lednová rána – chladná, štíhlá a celá

rubrika: Poetický koutek


Leden je nejnudnější měsíc roku. Začal jsem mu říkat Bleden, jelikož jeho pobledlost je nezaměnitelná. Konstantin Biebl byl pozoruhodným člověkem a básníkem, od něhož jsem zde ještě nepublikoval žádnou báseň. Narukoval do první světové války, která byla stejně krutá jako ta druhá, v jejímž stínu však tak nějak vybledla (viz Sobotní malé zamyšlení). Krátce po té druhé Biebl ukončil svůj život skokem z okna. Nenáviděl válku.

 

Až umřem staneme se květinami

Ve dne budeme lidem pro radost

a v noci budem sami

 

Lucifer


Cesta k lesu

(S lodí, jež dováží čaj a kávu)

 

Konstantin Biebl

 

Pušku jsem na zdi pozorně sňal

Nikdy tak tiše

aby jeden hrob neprociť v Polsku

 

Nějaký chlad táhne po válce ze všeho železa

vojáčku ty který máš malárii

mluv jak nás mrazila karabina

kříž polního kuráta

 

Studila i železná klika po návratu

doma u dveří

 

Vzít pušku znamená radostnou událost pod kamny

Můj pes

už třetí z dynastie ušlechtilých emírů

zívá a vstává

 

Jednou též zahyne postřelen v cizím revíru

běhával po svých

domů to zkusí po krvi

 

O třech se ještě dobelhá k božímu trůnu

 

Ale teď obojkem cinká a přede mnou cupe k lesu

za bílou zdí za námi dívá se cherubín

za nic na světě bych se neobrátil

 

Mám pocit že jednou ten anděl nahlas mě zavolá

že pískne přes zeď na psa

až půjdeme spolu kolem kostela

 

Náš hřbitov tolik se zvětšil za války

jeden cíp sahá až na Sibiř

padá tam padá modrošedý sníh

a kolem křížů v houfu táhnou vlci

 

Hrabou v sněhu a dál se vlekou uboze

Jejich zelené oči jsou ztracené poklady

mrtvého cara

 

Jsou to nejnižší hvězdy na ruské obloze

 

Jeden cíp sahá až k Piavě

na hrobě bubnují padající pomeranče

 

Tělo se rozpadá jako se rozpadá kabát z kopřiv

i režná košile

 

Jen v srdci ocelová střela

jako Venuše z Louvru

zůstane chladná

 

štíhlá

 

a celá

 


komentářů: 17         



Komentáře (17)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

17
Zuzana (neregistrovaný) 20.01.2018, 16:32:17
"Dobová kritika Radosti života rezolutně odmítla, stejně tak jako Gellnerovu předchozí sbírku Po nás ať přijde potopa. Oproti tomu autorovi umělečtí přátelé ji přijali s nadšením a postupem let spolu s uvolněním literárních konvencí se obě sbírky dočkaly pozitivního čtenářského ohlasu. Téma člověka zápolícího s dobou, které nerozumí a ve které se nevyzná, bojujícího s prázdnotou a nestabilitou lidských ideálů lásky a plnosti je aktuální v každé době. Gellnerova poezie je svou jednoduchou formou blízká čtenáři a svým postojem k opojnosti života, žen a alkoholu se stává atraktivní zejména pro mladé lidi. Ti s Gellnerem sdílí jeho pocit ztracenosti, vykořeněnosti a potřeby někam patřit."

16
Zuzana (neregistrovaný) 20.01.2018, 16:25:22
http://extrastory.cz/zahadne-zmizeni-frantiska-gellnera-na-halicske-fronte-na-syfilidu-nezemrel.html

Gellner byl kamarad a kumpan mych (pra)predku, Vv rodine jsou jeho originalni kresby, tady mam kapesni vydani 'Radosti zivota' S gellnerovymi ilustracemi, druhe bible zaroven s Apokryfy - a prenosna. ;)

15
xxx (neregistrovaný) 20.01.2018, 12:15:23
K 14

Tak to na tom světě chodí:
https://www.youtube.com/watch?v=aBCSSShpubo

Destinace karbanátky, když už člověk ví dost.
A není to špatné ukončení (pokud jde vůbec o ukončení - my víme, že popravdě vůbec Mrkající , ale také to jako posečkání na odstavném pruhu není marné! Dívat se, kam se ženou ti druzí, a vědět! Smějící se

14
Tahiti (neregistrovaný) 20.01.2018, 10:37:30
K Luciferově osmičce

Též jsem ve svojí době kamenné veršovala o lásce, ale potom se to nějak přesmyklo a já jsem si povšimla, že láska je též život. A tak jsem ho užívala jako něco proti kašli, neb jsem kašlala na všechny a na všechno.Jela jsem svým rychlovlakem a obdivovala pomíjející krajiny. Období to nebylo marné, rozšířily se mi obzory. Pochopila jsem, jak se v lásce chodí a kudy mají ty cestičky vést.Bylo to něco jako malířovo prozření, když zjistí, že olej bude jeho doména. Toto tajuplné vyznání nechť si každý přebere podle sebe. S vyplazeným jazykem

Právě se mi pálí karbanátky v troubě. Ádyjé

13
xxx (neregistrovaný) 19.01.2018, 22:39:27
Kubistický portrét:
https://www.youtube.com/watch?v=-b6OuD1nGJI

12
xxx (neregistrovaný) 19.01.2018, 22:37:42
Picasso a jeho Slečny z A. - jsou přesně odtamtud, kde od šestnácti trávil každý den! Večer.
A tak vznikl kubismus.
Třebaže to J. Suchý vidí jinak.

11
Zuzana (neregistrovaný) 19.01.2018, 21:53:51
František Gellner (19. června 1881, Mladá Boleslav[1] – asi 13. září 1914, prohlášen za nezvěstného na haličské frontě 1. světové války) byl nadaný český básník, prozaik, kreslíř, malíř, karikaturista a ilustrátor, představitel tzv. generace anarchistických buřičů.


10
Z. (neregistrovaný) 19.01.2018, 21:35:32
Usmívající se

9
Zuzana (neregistrovaný) 19.01.2018, 21:33:09
Nezemru já od práce,
nezahynu bídou,
nezalknu se v oprátce,
skončím syfilidou.

Nezemru já u holky
ani na silnici.
Zemru volky nevolky
klidně v nemocnici.

Nezískal jsem za živa
lásky skutky svými.
Jeptiška jen šedivá
oči zatlačí mi.

Nad mou mrchou stáhne clown
tvář svou v smutnou masku:
„Zemřel tady vilný Faun
na nešťastnou lásku.“


Frantisek Gellner

Lucifer
8
Lucifer * 19.01.2018, 20:40:47
To víš, Tahiti, básníci začínají veršovat zpravidla o lásce. Některým to už zůstane napořád. No a jak tak střádají ve svých básních neskonale romantické milostné pletky, tak dřív či později zatouží tyto avantýry zažít reálně. Baba sem, baba tam. Mrkající

7
Tahiti (neregistrovaný) 19.01.2018, 20:26:35
Vždycky se divím, jak oni ti naši předkové bývali rekové i v lásce k mnoha děvám - pokud možno naráz. Pak se nemůžeme divit, že jich mnoho padlo za vlast po nákaze.
Syfilis kolovala od básníka k básníkovi, on ani ten můj praprabratranec Sova nebyl lepší. Krátili si životy udatně.Tempem, málokterý se dožil kmetského věku. Mohlo by být víc veršů, kdyby byli mravnější.
To bývaly asi grupáče.Představte si jenom tu hromadu sukní a spodniček a šněrovaček a koboučků a botiček a pánských jégrovek....To byl panečku masakr! Překvapený

Albína, Klára, Johanka, Marie... A co Jarmila, Hynek a Vilém? Rozpačitý

mefi
6 Když Biebl, tak určitě i tato
mefi 19.01.2018, 17:20:49
.
S lodí jež dováží čaj a kávu

S lodí jež dováží čaj a kávu
pojedu jednou na dalekou Jávu
Za měsíc loď když vypluje z Janova
stane u zeleného ostrova

Pojedem spolu já a ty
vezmeš si jen kufřík a svoje rty
Pojedem okolo pyramid
loď počká až přejde Mojžíš a jeho lid

S vysokou holí zaprášenými opánky
jde první přes mořskou trávu a rozkvetlé sasanky
Hejno ryb na suchu zvedá svá křídla jako ptáci
letí za vodou a ve vlnách se ztrácí
.
Mrkající

5
xxx (neregistrovaný) 19.01.2018, 17:02:22
Ano, Tahiti, velmi hezké!

Lucifer
4
Lucifer * 19.01.2018, 15:08:47
Tady je závěrečná část básně Začarovaná studánka ze stejné Bieblovy sbírky:

Pod lipou stojím černý pobodaný kmen
a cítím jak chvěje se každý list
Tolik je do srdce mého vyryto dívčích jmen
nožem zasazených míst

U nás je začarovaná studánka
běda sem chodila pro vodu Marie
sem chodila Albína Klára i Johanka
teď chodívá sem Růža

a zase ta nešťastná Marie

Úžasný

3
Tahiti (neregistrovaný) 19.01.2018, 13:16:22
Bieblově manželce se říkalo Mařenka. A traduje se, že nepříliš dlouho po Konstantinově smrti přišla jednou do společnosti po boku s poněkud mladším pánem. Představila ho slovy "to je můj hoch". Hezké, že? S vyplazeným jazykem

«     1    2   »