Neviditelný čert

V pátečním podletním preludiu jsem naznačil, jak to probíhá v našem mozku, když spíme. S pomocí Manfreda Spitzera, z jehož dílny zde v neděli velmi jurodivě zaujalo pojednání o multitaskingu, dnes bude tato záležitost podrobněji popsána. Je známo lidové rčení, že ráno je moudřejší večera, o čemž jsem se již mnohokráte přesvědčil. Náš mozek totiž ve spánku našeho těla, kdy se od okolních podnětů zcela odpojí, je přinejmenším stejně aktivní jako v bdělém stavu. Jeho aktivita je však zaměřena na zpracování, analyzování a katalogizování všeho toho, co v bdělém stavu přijal jako vnější informační tok. Nespíme proto, aby si odpočalo naše tělo, to lze efektivněji zvládnout i bez spánku, ani proto, aby si odpočal mozek, jelikož i to lze velmi úspěšně zvládnout ve stavu bdělosti, jak můžeme u některých jedinců běžně spatřit. Spíme proto, že náš mozek potřebuje „instalovat nové software“.

Lucifer

Škodlivé následky digitalizace našeho světa se různým způsobem dotýkají nejen našeho ducha, nýbrž i těla. A protože duch sídlí v těle, projevují se negativní tělesné následky dodatečně i na duchu. Jedním z těch následků je chronický nedostatek spánku. Z nedostatku spánku se z nás sice nutně nemusí stát psychotici, jak se občas tvrdí, ale v jistou chvíli můžeme být tak unavení, že doslova usínáme vestoje, respektive už se prostě nedokážeme udržet v bdělém stavu. Je to podobné jako s dýcháním: člověk se nemůže zabít tak, že přestane dýchat. Tělo se nejpozději ve chvíli, kdy upadne do bezvědomí, opět nadechne. A jakmile ztratíme vědomí z nedostatku spánku, tělo si začne brát, co potřebuje.

O tom, že lidé spánek potřebují, nemůže být pochyb; oproti tomu dost dlouho bylo značně nejasné proč.  Proč se tělo musí zotavovat a proč to musí dělat tímto zvláštním způsobem? Zkoumání spánku vyvrátilo spoustu bludných představ o spaní a špatné otázky nahradilo správnými. Když se totiž zjistilo, že spánek je stav mozkem aktivně navozený, že sice „přepadá“ naše prožívání, nikoli však samotný mozek, navíc se aktivita mozku nesnižuje, byla vyvrácena rovněž teorie o spánku jakožto „únavě a klidu“. Náš mozek neodpočívá, rozhodně ne během spánku. Naše tělo by se bez spánku snad obešlo, ale náš mozek nikoli!

Každý člověk většinou během dne získává četné zkušenosti, a aby vydržely v paměti dlouhodobě, musejí být ukotveny. A to se děje během spánku. Spánek není rovnoměrný stav, aktivace mozku prochází změnami, každou noc přibližně ve čtyřech až pěti cyklech – od lehkého spánku do spánku hlubokého, který pak opět přechází ve spánek lehký. Potom se mozek zdá být na základě své elektricky měřitelné aktivity bdělý, avšak spící člověk je ještě malátnější a hůře probuditelný než ve fázi hlubokého spánku. Proto byl tento stav rovněž nazván spánkem paradoxním, protože mozek je aktivní jako v bdělém stavu, ale současně se uzavírá vnějšímu světu: nepřijímá impulsy a ani žádné nevysílá. Protože během této fáze provádějí oči rychlé pohyby (rapid eye movements, REM) a sny jsou obzvlášť četné a intenzivní, mluví se také o REM fázi neboli snivé fázi spánku.

Jakmile v tomto stavu strávíme deset až patnáct minut, začíná vše od začátku, a tak to probíhá až do rána asi pětkrát, přičemž je nápadné, že podíl hlubokého spánku se zmenšuje a podíl REM spánku narůstá. Ještě zdaleka nerozumíme všem jednotlivostem, avšak vědě se stále výrazněji rýsuje přibližně takovýto obraz: ve spánku se do stávajícího vědění integrují nové poznatky. Ty se nejprve ve fázi hlubokého spánku z podnětu hipokampu aktivují v mozkové kůře a pak se v následující snivé fázi spojují se staršími poznatky a emocemi a znovu analyzují – náš mozek je tedy ještě jednou rychle promýšlí. To je jeden z důvodů, proč se občas probudíme s řešením problému, se kterým jsme si předchozí večer zoufale neúspěšně lámali hlavu.

Kdo se hodně učí, potřebuje více spánku, a když ponocujeme, abychom se učili, sami si můžeme za to, že nám to nejde. Bráníme totiž mozku, aby si přes noc mohl ještě jednou zrekapitulovat – a tedy upevnit – to, co se přes den naučil. Obrazně si tuto funkci mozku můžeme představit takto: plná poštovní schránka (vyrovnávací paměť hipokampu) se vyprázdní, roztříděné dopisy se uloží do pořadače (mozková kůra) a pak následuje zpracování a zodpovídání dopisů (v REM fázi spánku).

Nespavost patří k nejčastějším nežádoucím efektům používání digitálních médií. Kdo se vinou digitálních médií okrádá o spánek, rozhodně se nedopouští jen nějakého kavalírského deliktu, nýbrž páchá těžký zločin na vlastním těle. Neboť je omyl věřit, že nedostatek spánku způsobuje jen krátkodobou únavu. Dlouhodobě má nedostatek spánku za následek sníženou imunitu, a tedy i zvýšený výskyt infekčních i rakovinových onemocnění. Je prokázáno zvýšené riziko kardiovaskulárních onemocnění, chorobné nadváhy a diabetu. Jeden z nedávných a dosud nejdelších výzkumů chronického nedostatku spánku ukázal, že nedostatek spánku vede k narušení funkce slinivky břišní, která po přijetí potravy normálně vylučuje inzulin, aby se s jeho pomocí dostala energie získaná potravou i do buněk. Narušení vylučování inzulínu vede ke zvýšení hladiny cukru v krvi, což má za následek cukrovku. Navíc lze pozorovat snížení klidového energetického výdeje o osm procent, což vede k navýšení tělesné hmotnosti přibližně o pět kilo ročně. Kromě toho se už dávno ví, že chronický nedostatek spánku souvisí se zvýšenou pravděpodobností úmrtí.

Zdroj: Manfred Spitzer, Digitální demence – Jak připravujeme sami sebe a naše děti o rozum

19.05.2014, 00:06:10   Publikoval Luciferkomentářů: 14