Milí mužové, pojďme si konečně vyložit karty na stůl či napít se ze soudku pravého vína, které by klidně mohlo být amontilladského typu. Vědecky bylo dokázáno, že muži jsou geneticky modifikované ženy, čemuž vděčí samotářskému a zdegenerovanému chromozomu. Doteď jsem o tom nebyl zpraven, ačkoli populárně naučnými knížkami brouzdám už nějaký ten rok jako pirát na rozbouřeném moři. Konečně mi to docvaklo, když jsem si přečetl sedmadvacátou a osmadvacátou kapitolku z Hendersonova genetického breviáře. Konečně? No, ve skutečnosti až tak úplně ne. Podvědomě jsem to tušil již ve velmi raném dětském věku, když jsem vynaložil nezměrné úsilí, aby ze mne dvě ženy, z nichž jedna byla přímo mojí mámou, neservaly sukničku. Kdyby se tohohle zavčasu dopídil Alexandr Veliký, zabalil by svoje vojevůdcovská fidlátka, pořídil si sukničku a třetí Dareios, jenž byl natolik hloupý, že by se něčeho takového nedopídil ani náhodou, by se i nadále mohl věnovat svým perským dobyvačným radovánkám.
Lucifer
Podle Bible stvořil Bůh Evu z Adamova žebra. Stejně jako genetici překvapili rasisty odhalením, že kolébka lidstva je v Africe, překvapili i mužské šovinisty. DNA ukázala, že Genesis příběh obrátila. Ve skutečnosti jsou lidská stvoření geneticky programována být ženami. Ve filmu My Fair Lady se profesor Higgins ptá: „Proč nemohou být ženy více jako muži?“ Ale z genetického úhlu pohledu je otázka mnohem zajímavější, když se položí obráceně.
Objev základní genetické příčiny rozdílů mezi pohlavími udělali nezávisle na sobě a s podobnými výsledky žena a muž. V roce 1905, kdy Albert Einstein (muž!) publikoval speciální teorii relativity, si Nettie Stevensová a Edmund Beecher Wilson všimli, že samčí a samičí buňky mají rozdílnou chromozomální strukturu. Zatímco samice mají dva velké chromozomy X, samci mají jen jeden, společně s druhým, mnohem menším chromozomem Y.
Když se v průběhu meiózy při tvorbě gamet (reprodukční buňky, které obsahují pouze polovinu obvyklé sady chromozomů – u lidí jsou to spermie a vajíčka, z nichž každá obsahuje 23 chromozomů) rozdělí dvě sady chromozomů, vajíčka vždy obsahují chromozom X, zatímco spermie mohou nést X či Y. Když spermie nesoucí X oplodní vajíčko, vznikne dívka, z Y spermie vznikne chlapec. Prvních šest týdnů těhotenství se samčí i samičí embrya vyvíjejí stejným způsobem. Bez zásahu chromozomu Y by pokračovala v tvorbě dětí vypadajících jako ženy. Ženský chromozom X nedává žádný speciální signál. Tak by to fungovalo bez zásahu genu označeného jako SRY.
Maskulinní přepínač SRY, který v roce 1990 objevil Robin Lovell-Badge a Peter Goodfellow, představuje oblast chromozomu Y, která určuje pohlaví a je jeho biologickým klíčem. Lidem, kteří mají jeho funkční kopii, naroste penis, varlata a vousy, zatímco u těch, kdo ho nemají, se vytvoří vagina, děloha a prsa. Pokud není probuzen k činnosti v prvních sedmi týdnech těhotenství nebo nejsou-li jeho instrukce akceptovány, tělo pokračuje ve vývoji ženskou cestou. Kdyby mělo XY embryo zmutovaný a nefunkční gen SRY nebo kdyby jiným genetickým chybám buňky nereagovaly na mužské hormony, jejichž tvorbu tento gen řídí, embryo by vyrostlo v dívku, která však bude neplodná. Ve vzácných případech se gen SRY dokáže dostat do chromozomu X díky mutaci, jež se nazývá translokace. Jistě vás nepřekvapí zjištění, že takový XX jedinec se stane mužem.
Po pěti týdnech těhotenství se embryím začnou vyvíjet pohlavně nerozlišené gonády (pohlavní žlázy), které mají možnost změnit se ve vaječníky i varlata. O dva týdny později se maskulinní přepínač buď zapne, nebo ne. Jak je zapnutý, přikáže těmto gonádám, aby se staly varlaty. Pokud chybí nebo se nezapne, vyvinou se z těchto žláz vaječníky. Po osmi týdnech začnou nově vytvořená varlata vytvářet mužské hormony a tyto androgeny maskulinizují tělo. SRY však není jen spouštěčem způsobujícím fyziologické rozdíly mezi pohlavími. Hraje roli i v chování běžnějším u lidí s chromozomem Y, jako je riskování a agresivita. Nic z toho není přímo programováno pomocí SRY. Některé ze zhruba 85 genů na lidském chromozomu Y mohou souviset se znaky, jež jsou běžně pozorovány u mužů. Ty jsou však ovlivňovány tímto mocným genem. Kaskáda androgenů spouští maskulinizaci mozku, stejně jako maskulinizuje tělo.
Žádný běžný gen nepoškozuje zdraví tolik jako SRY. V každé společnosti povětšinou přežívají ženy muže a jedním z důvodů je hormonální profil tvořený tímto mužským genem. Vysoká hladina testosteronu nutí muže více riskovat, zatímco ženský hormon estrogen chrání kupříkladu proti kardiovaskulárním chorobám. Jediná běžná choroba, která postihuje obě pohlaví, ale ženy více, je Alzheimer. Být mužem znamená též větší riziko autismu, které je u chlapců čtyřikrát častější než u dívek. Nepřímý genetický efekt je pravděpodobně přinejmenším stejně zodpovědný za typické mužské rysy, jako je kultura a vzdělání. Díky vyšší hladině testosteronu jsou muži náchylnější k násilí a bezohlednosti.
Simon Baron-Cohen z univerzity v Cambridgi uvedl, že příkladem může být fakt, že ženy jsou lepší než muži v empatii – identifikaci myšlenek z pocitů druhých a v odpovídajícím jednání, muži jsou obvykle lepší v systematizaci – ve stavění a chápání systémů, jako jsou motory aut, matematické problémy či fotbalová pravidla ofsajdu. Baron-Cohen naznačuje, že by to mohlo souviset s působením androgenních hormonů v děloze. V jedné studii zkoumal jeho tým prenatální úrovně testosteronu u 235 matek v očekávání, které podstoupily amniocentézu pro testování poškození plodu. Děti vystavené vyšší hladině testosteronu se méně dívaly ostatním do tváře a měly vyšší schopnosti v oblasti numeriky a rozpoznávacích vzorů.
Tento výzkum je snadné pochopit špatně. Nijak netvrdí, že je lepší být systematik či empatik, nebo zda je některý ze znaků spojen s vyšší inteligencí. Ani nejsou všichni muži tvořeni jedním způsobem a všechny ženy jiným. Pouze v průměru mají muži první typ mozku a ženy druhý, tak jako jsou v průměru muži vyšší než ženy, i když některé ženy jsou vyšší než muži. Tyto průměry jsou však částí našeho rostoucího chápání, že muži a ženy si nejsou biologicky podobní ve způsobu myšlení a chování o nic víc než jejich reprodukční systém. A základem většiny těchto rozdílů je jeden gen na chromozomu Y.
A to ještě není všechno. V následující části z tohoto Hendersonova genetického soudku se dozvíte, že muži jsou možná odsouzeni na odstřel.
Zdroj: Mark Henderson, Genetika – 50 myšlenek, které musíte znát
12.12.2014, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 10