Alessandro Volta zjistil, že rejnok okatý (Torpedo torpedo) si vyrábí elektřinu ve zvláštním orgánu složeném z nakupených svalových segmentů. Roku 1800 se pokusil jeho činnost napodobit ponořením kovových desek do elektrolytu – tak vznikla první baterie. (O jeho prvenství by dnes mnohý historik pochyboval…) Egypťané se snažili elektrickými výboji ryb zmírnit epileptické záchvaty, Řekové elektrickou rybou zmirňovali porodní bolesti a bolesti při amputaci.
Stella
Zatímco někteří živočichové pouze registrují elektrická pole jiných živočichů, některé ryby (jako jediní obratlovci) jsou skutečné živé baterie. U nich příroda používá svaly, protože svaly jsou schopné smrštěním generovat elektrický náboj. U šesti (dosud známých) druhů ryb se změnou genů vyvinuly svaly, které se už nedokážou smrštit, ale zato se vydatně nabíjejí nahromaděnými ionty.
Nejproslulejším elektrikářem je obyvatel Amazonie, paúhoř elektrický. Z možných dvou metrů dospělého jedince zabírá jeho elektrárna 170 cm. Takový paúhoř je schopen vytvořit napětí 600 voltů. Při lovu pracuje jako bezkontaktní taser. Paralyzuje nervy oběti, a tím její svaly. A pokud elektrická rybička ochromenou oběť nesežere, tato po chvíli klidně odplave pryč.
Do velké míry paúhoř zůstává záhadou. Byly totiž objeveny další podobné druhy s výboji až 850 voltů a ani u nich není jasné, jak to, že paúhoře samotného ve vodním prostředí nezasáhne vlastní výboj, zvlášť když je schopen zdvojnásobit výkon stočením těla do kolečka. Paúhoř má konkurenci v jihoamerické břicholemce krátkorypé (Brachyhypopomus), jejíž elektrické pole je napodobeninou elektrického pole lovícího úhoře…
Příroda je jak mocná, tak vtipná, tak tajnůstkářská. A má spoustu času!
Příroda si elektricky pohrála také s včelami a čmeláky. Vzduch je izolant, ale včela medonosná vlastní tykadla s tzv. Johnstonovým orgánem, kterým vnímá elektrické pole, a včela tak může udržet správnou polohu během letu. Včely spolu komunikují tancem, který využívá elektrický náboj generovaný třením křídel o vzduch. Ostatní včely vnímají jak zvuky vznikající kmitáním křídel, tak vibrace i samotné elektrické pole.
Hmyz poletující nad květy vnímá celý komplex signálů: tvar, barvy, vzory, strukturu, těkavé látky… Ale také elektrické pole, které vzniká spontánně. Elektricky nabité částice v proudícím vzduchu jsou odváděny kořenovým systémem jako uzemněním. Květy jsou záporné, nenabitý hmyz – kladný, díky rozdílu v elektrických nábojích se přenese pyl z květu na hmyz.
Právě elektrické pole květů je důležitým zdrojem informací pro čmeláky. Jak tyto informace čmelák získává? Trochu jinak než včely. V současnosti se potvrdilo dlouhodobé podezření, že čmeláci detekují elektrické pole pomocí chloupků na těle. Tyto jemné, ale tuhé chloupky mají více různých funkcí, avšak pokud jde o elektřinu, měření laserem potvrdilo, že v odezvě na elektrické pole víc než tykadla mnohem účinněji a zjevněji reagují chloupky. Chloupek se vychýlí až o půl milimetru. A čmelák to cítí! Ohyb chloupků totiž vyvolává reakci v příslušných nervech.
Kromě ptakopyska, který vnímá elektrické pole zobákem, kromě člověka, u něhož se potvrzuje vnímání magnetismu kostmi nosních dutin, najdeme v přírodě i jiná nečekaná překvapení. Když už se na zdejším blogu tolikrát objevila zmínka o babím létě: už Darwina trápilo, jak je možné, že se pavoučci plachetnatky vznášejí vzduchem i v naprostém bezvětří.
Tito pavoučci totiž klidně urazí stovky kilometrů a do výšky na své pavučině vystoupají až čtyři kilometry. Oni totiž využívají narůstající rozdíl mezi nábojem mraků a země – ježí se jim chloupky na končetinách. Když rozdíl dosáhne určité hranice, plachetnatka z výšky vypustí svazek vláken, ta se vějířovitě rozprostřou a účinkem rozdílu v náboji mezi zemí a mraky jsou vlákna tažena vzhůru. Podobný proces, jako u výboje blesků. Nicméně ani větrem pavoučci nepohrdnou.
Stella: Elektřinu vyrábíme, používáme, zneužíváme, plýtváme jí. Nebude. Je čas zásobit se svíčkami a knihami. Čmeláky nezajímáme, k paúhořům daleko a létací vlákna zatím neumíme. Povídá se, že se pilně pracuje na vývoji letadel s elektrickým pohonem. Nechci.
A víte, jak se říká elektrokolům?
Zdroj: Petr, Jaroslav: Desatero smyslů (Jak lidé a zvířata vnímají okolní svět), Dokořán, Praha 2020
03.11.2021, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 8