.:: Neviditelný čert ::.

Žába

rubrika: Populárně naučný koutek

Žáby jsou důležitou složkou ekosystému. Živí se převážně hmyzem a jinými bezobratlými živočichy, samy jsou složkou potravy pro brodivé ptáky, kachny a jiné ptáky či pro plazy i některé savce. Žáby i další obojživelníci jsou výbornými indikátory kvality životního prostředí. Většina žab potravu loví dlouhým lepkavým jazykem, který vymrští po oběti. Žáby jsou schopny vydržet bez potravy extrémně dlouhou dobu, v některých případech až 16 měsíců.

Lucifer

Každý rok navždy zmizí jeden druh žáby. Jediný živočich, který z toho má největší radost, zabije ročně víc lidí než žraloci, hadi a lvi dohromady. Nejsmrtonosnější zvíře na naší planetě neváží ani tolik, co kapka deště. Samička komára druhu Anopheles, která přenáší malárii, váží 2 mg. Malárie (z italského mal aria – „špatný vzduch“; česky rovněž nazývaná bahenní zimnice) je jedna z nejvýznamnějších infekčních nemocí. Ročně malárii podlehne půl milionu nakažených, z čehož většina jsou děti mladší 5 let. Většina obětí pochází z tropických oblastí a subsaharské Afriky. Podle odhadů mohla zabít až polovinu lidí, co kdy žila. A jediné zvíře, které drží populaci komárů pod kontrolou, pomalu a tiše mizí z povrchu země.

Řeč je o žábách. O obojživelnících, kolem kterých většina z nás projde a ani si jich nevšimne. Jenže pod tou nenápadnou kůží se skrývá něco neuvěřitelného. Jediná žába dokáže za jedinou noc sežrat až 100 kusů hmyzu. Žába loví jazyk, který vystřelí z tlamy za 50 milisekund. Žáby nepijí vodu ústy. Nemají to zapotřebí. Veškerou tekutinu vstřebávají přímo přes kůži, hlavně přes speciální oblast na břiše a na stehnech. Stačí, aby žába seděla na vlhkém povrchu a hydratuje se. Proto je důležité, aby měla přístup k čisté vodě. Cokoli, co je ve vodě rozpuštěné, jde rovnou do jejího těla.

Žáby žijí na Zemi déle, než žili dinosauři. Nejstarší známé fosilie obojživelníků podobných žábám pocházejí z období zhruba před 200 miliony let. Přežily masové vymírání, které zabilo dinosaury, přežily doby ledové, přežily kontinentální drift. V Česku žije 21 druhů obojživelníků, z toho 13 druhů žab. Ropucha obecná, nejběžnější česká žába, sežere za jednu sezónu tisíce zemědělských škůdců. Jeden britský výzkum odhadl, že populace ropuch na jednom hektaru zemědělské půdy ušetří farmářům práci ekvivalentní stovkám litrů pesticidů ročně.

Žabí kůže produkuje stovky chemických látek. Některé jsou antimikrobiální, jiné fungují jako přírodní anestetika, další jako silné jedy. Šípové žáby z Jižní Ameriky produkují Batrachotoxin, extrémně silný neurotoxický a kardiotoxický steroidní alkaloid. Jeden z nejsilnějších přírodních jedů. 2 mikrogramy tohoto jedu stačí k zabití dospělého člověka. Domorodé kmeny namáčejí do tohoto jedu hroty šípů. Žabí kůže inspiruje moderní medicínu. Vědci z ní izolovali peptidy, které účinkují proti bakteriím odolným vůči antibiotikům. A dokonce látky k léčbě rakoviny. Každý druh žáby, který vyhyne, sebou odnáší unikátní chemickou knihovnu, kterou jsme ještě nestihli přečíst.

Máme zvíře, které loví stovky škůdců za noc, filtruje vodu, produkuje látky, ze kterých by mohly vzniknout léky budoucnosti, a drží pod kontrolou populaci nejsmrtonosnějšího tvora na planetě. A tohle zvíře právě prochází tím, co vědci nazývají šestým masovým vymíráním. Od devadesátých let 20. století vyhynulo nebo se dostalo na pokraj vyhynutí více než 200 druhů žab po celém světě. Tempo, jakým obojživelníci mizí, je podle odhadu 45 000 krát rychlejší než přirozená míra vymírání.

Hlavní viník se jmenuje chytridiomykóza. Batrachochytrium dendrobatidis je druh houby chytridiomycety z řádu Rhizophydiales, který parazituje na obojživelnících, především žábách, jimž způsobuje vysoce nakažlivé infekční onemocnění chytridiomykózu. Způsobuje poškození dýchacího a nervového systému, což zpravidla vede k úhynu v důsledku srdečního selhání. Tahle houba napadá kreatinovou vrstvu žabí kůže a postupně ji ničí. A protože žáby dýchají a pijí přes kůži, ztráta funkční kůže pro ně znamená smrt. Chytridiomykóza je nejničivější infekční nemoc, která byla kdy zaznamenána u jakéhokoli živočišného druhu.

V Česku za posledních 30 let ubylo mokřadů o desítky procent. Mokřady, tůně, bažiny, periodické louže, podmáčené louky. To jsou místa, kde se žáby rozmnožují. Bez nich nemají kam klást vajíčka. Vysušování krajiny, regulace vodních toků, intenzivní zemědělství, to všechno mokřady ničí. A pesticidy. Atrazin, syntetický herbicid, dokáže u samců žab vyvolat feminizaci – mění je na funkční samice. Při koncentracích, které najdete v zemědělských oblastech.

Končím u dvacátého ze stovky zajímavých faktů o žábách z videa, na které jsem narazil. Zbytek si můžete doposlechnout kliknutím na druhou položku v seznamu zdrojů.

V dubnu roku 2021 jsem vyrazil do Prokopského údolí.

V Nové vsi, která sice patří do Jinonic, ale je součástí Prahy 13, takže vlastně patří i do Nových Butovic, jsem přecházel můstek přes Prokopský potok. Kousek za ním jsem na levé straně silnice zaznamenal jakýsi pohyb. Hodil jsem tím směrem pohled, a první, co mě napadlo, bylo, že se jedná o nějakou myš. Zajímavé, řekl jsem si, a šel jsem to prozkoumat.

Nebyla to myš, ale žába, která nesla na zádech jakýsi batůžek. Mám sice bystrý pohled, něco nezvyklého mému perifernímu jasnozření jen tak neunikne, nicméně ostrozrak nemám. Takže jsem ten batůžek nedokázal definovat. Žábu ano, to jo. Ta žába se chystala přehopkat silnici, po které se pohybovala spousta pěších výletníků, cyklisti a občas projelo auto. Došlo mi, že to pro ni nemusí skončit dobře. Rozhodl jsem se, že ji budu chránit.

Žába si evidentně nebyla jistá, co ten tvor nad ní má v úmyslu, takže párkrát zahopkala, a pak se zastavila a čekala, co bude. Jestli z ní ještě něco zbude. Navázal jsem s ní verbální kontakt, ale nejspíš netušila, co povídám. Říkal jsem jí, ať pohne zadkem, nebo ji tady něco zajede, a kontroloval jsem okolí, aby se to fakt nestalo.

Kousek přede mnou, asi patnáct metrů, postávala tříčlenná skupinka cyklistů. Jak jsem postupně pochopil, jednalo se o tátu, jeho dceru a syna. Ten syn, ještě malý kluk, něco řekl tátovi a vydal se ke mně. Když dorazil na místo určení, zavolal na tátu: Tady je žába s miminkem. Ano, ta žába neměla na zádech batůžek, ale malou žabičku.

A tak jsme tam s klukem vartovali a zabezpečovali žábě s miminkem přechod přes silnici. Žába už byla v druhé polovině silnice, když se shora objevilo auto. Postavil jsem se nekompromisně před žábu zády k autu. To nás nakonec v klidu objelo.

Zdroje: