Obtížné sladění činnosti obou mozků III

rubrika: Populárně naučný koutek


Oba mozky, emoční a kognitivní, vnímají informaci přicházející zvnějšku téměř současně. Od této chvíle mohou buď spolupracovat, nebo soupeřit o kontrolu nad myšlením, emocemi a chováním. Výsledek takové interakce (spolupráce nebo soupeření) určuje naše pocity i vztah ke světu a ostatním lidem.

Lucifer


laughing_buddha_1024x768.jpgRůzné formy soupeření nás činí nešťastnými. Pokud se však emoční a kognitivní mozek doplňují, jeden udává směr k tomu, co chceme prožívat, a druhý umožňuje ubírat se touto cestou co nejinteligentněji, cítíme vnitřní harmonii (jsem tam, kde chci v životě být), která podmiňuje trvalé prožívání spokojenosti.

Emoční zkrat

Vývoj, který je především otázkou přežití a předání genů následující generaci, měl své priority. Během vývoje, který trval několik milionů let, sice vznikl nesmírně složitý mozek s pozoruhodnými schopnostmi soustředění, abstrakce a sebereflexe, ale kdyby nám tyto schopnosti bránily odhalit přítomnost tygra či nepřítele nebo dovolily uniknout vhodného sexuálního partnera, a tím promeškat příležitost k rozmnožování, náš druh by už dávno vymřel. Naštěstí emoční mozek setrvává stále v bdělém stavu. Právě on v pozadí střeží okolní dění. Jakmile odhalí nebezpečí nebo objeví výjimečnou příležitost z hlediska přežití (možného partnera, teritorium, užitečný materiální objekt), okamžitě se uvede do stavu pohotovosti, v několika tisícinách sekundy potlačí veškeré operace kognitivního mozku a přeruší jeho činnost.

Při řízení auta je to mechanismus, který nám pomáhá nevědomě odhalit kamion, jenž se na nás řítí, ačkoli jsme zabrání do rozhovoru se spolujezdcem. Emoční mozek zjistí nebezpečí a zaměří na něj naši pozornost, kterou udrží, dokud nebezpečí nepomine. Emoční mozek také přeruší rozhovor mezi dvěma muži v kavárně, když v jejich zorném poli přejde svůdná dívka v minisukni. Také přiměje rodiče v parku, aby zmlkli, když koutkem oka spatří, že se k jejich dítěti blíží neznámý pes.

Tým Patricie Goldman-Rakic na Yaleově univerzitě dokázal, že emoční mozek je schopen "vypojit" prefrontální kůru, nejvyvinutější část kognitivního mozku. Vlivem silného stresu přestane prefrontální kůra reagovat a ztrácí schopnost řídit chování. Převahu získávají reflexy a instinktivní jednání. V naléhavých situacích je vývoj upřednostnil jako rychlejší a bližší našemu genetickému dědictví, jako by nás v situaci, kdy jde o přežití, měly vést lépe než abstraktní myšlení. V takřka živočišných přírodních podmínkách našich předků byl takový poplachový systém nezbytný a stovky tisíců let poté, co se objevil Homo sapiens, výborně slouží v každodenním životě i nám. Jsou-li ale naše emoce příliš rozjitřené, emoční mozek získává nad kognitivním mozkem převahu a začíná ovládat naše myšlení. Ztrácíme kontrolu nad tokem vlastních myšlenek a přestáváme být schopni jednání ve vlastním dlouhodobém zájmu. Stává se to při podráždění nějakou mrzutostí, v depresi nebo po závažnějším emočním traumatu. Lze tím také vysvětlit "přecitlivělost" lidí, kteří utrpěli fyzické, sexuální nebo emoční zneužití.

V medicínské praxi se běžně setkáváme s dvěma typy emočního zkratu. První je takzvaná stresová posttraumatická porucha - například po znásilnění nebo zemětřesení. Emoční mozek se chová jako věrný, svědomitý strážce, který byl zaskočen. Spouští poplach příliš často, jako by nebyl schopen se ujistit, že už žádné nebezpečí nehrozí. Druhým běžným případem jsou záchvaty úzkosti, které se v psychiatrii nazývají panické ataky. V rozvinutých zemích postihují panické ataky každého dvacátého člověka. Fyzické projevy jsou tak silné, že se lidé obávají infarktu. Limbický systém znenadání ovládne všechny tělesné funkce - srdce překotně buší, žaludek se svírá, nohy a ruce se třesou, po celém těle vyráží pot. Současně se prudkým vyloučením adrenalinu potlačí kognitivní funkce. Kognitivní mozek sice nespatřuje žádný důvod k vyvolání poplašného stavu, ale pokud zůstane vlivem adrenalinu "odpojen", nedokáže dát na situaci koherentní odpověď

Kognitivní útlum

Kognitivní mozek ovládá vědomou pozornost a schopnost regulovat emoční reakce, dokud nepřesáhnou určité meze. Regulace kognicemi nás chrání před tyranskou nadvládou emocí a životem řízeným pouze instinkty a reflexy. Studie provedené na Stanfordské univerzitě s využitím zobrazení mozku jasně tuto roli mozkové kůry ukazuje. Při pohledu na otřesné fotografie třeba zmrzačených těl nebo znetvořených obličejů reagoval emoční mozek studentů okamžitě. Ale pokud se vědomě snažili emoce kontrolovat, na snímcích činnosti mozku je vidět, jak korové oblasti získávají převahu a činnost emočního mozku blokují.

Kognitivní kontrola emocí je však dvojsečná, protože nám při příliš častém používání může nakonec bránit, abychom vnímali volání o pomoc emočního mozku. S následky přílišného potlačování emocí se setkáváme u osob, které se už v dětství učily, že jejich emoce jsou nepřijatelné. Typickým klišé v tomto kontextu je výrok, který muži často slýchali v dětství: "Kluci přece nepláčou." Přílišné ovládání emocí pak vede ke vzniku temperamentu, který postrádá "citlivost". Mozek, jenž nepřipustí uplatnění emoční informace, se setkává s dalšími problémy. Jednak je obtížné se rozhodovat, jestliže necítíme, čemu dáváme přednost "ve vlastním nitru", tedy v srdci a útrobách, částech těla, které dávají "niternou" odpověď na emoce. Proto se setkáváme s intelektuály, kteří si až příliš dobře umějí všechno spočítat (většinou jde o muže) a přitom se zaplétají do nekonečných detailních diskusí, když si například mají vybrat při koupi kola ze dvou modelů nebo se rozhodnout mezi dvěma fotoaparáty.

U lidí s nepoškozeným mozkem mívá tendence k útlumu emocí vážné zdravotní následky. Oddělení kognitivního a emočního mozku způsobuje, že přestáváme vnímat drobné poplašné signály limbického systému. Vždycky si najdeme spoustu dobrých důvodů k setrvání v manželství nebo v profesi, kterými ve skutečnosti trpíme, a každodenně tím poškozujeme své nejniternější hodnoty. Jestliže však nějaké skryté trápení úmyslně přehlížíme, neznamená to, že přestane existovat. Protože hlavním polem působnosti emočního mozku je tělo, vyústí taková bezvýchodná situace ve fyzické potíže. Ty se projevují typickými stresovými onemocněními, jako je nevysvětlitelná únava, vysoký krevní tlak, opakované rýmy a jiné infekce, srdeční onemocnění, střevní poruchy a kožní problémy. Vědci z univerzity v Berkeley dokonce vznesli domněnku, že srdce a krevní oběh zatěžujeme víc potlačováním negativních emocí než samotnými negativními emocemi.

"Proudění" a Buddhův úsměv

Abychom žili v souladu s ostatními lidmi, musíme dosáhnout a udržet rovnováhu mezi svými okamžitými instinktivními emočními reakcemi a racionálními odpověďmi, které dlouhodobě uchovávají sociální vazby. Emoční inteligence se projevuje nejlépe, jestliže oba systémy mozku, korová oblast a limbický systém, stále spolupracují. V takovém stavu se myšlenky, rozhodnutí a gesta vybavují a plynou, aniž bychom tomu věnovali zvláštní pozornost. Víme, jakou volbu v určitém okamžiku provést, a ubíráme se ke svému cíli snadno, přirozeně soustředěni, protože jednáme v souladu se svými hodnotami. O takový stav spokojenosti stále usilujeme - o projev dokonalého souladu mezi emočním mozkem, který dodává energii a směr, a kognitivním mozkem, který organizuje provedení záměru. Známý americký psycholog Mihaly Csikszentmihalyi, který žil v rodném Maďarsku v době poválečného chaosu, se věnoval celý život pochopení podstaty spokojenosti. Nazval tento stav "proudění" (z anglického "flow").

Kupodivu existuje velmi prostý fyziologický projev takové mozkové harmonie, jehož biologickou podstatu studoval Darwin už před více než sto lety. Je to úsměv. Falešný úsměv, k němuž se nutíme ze společenských důvodů, uvádí do činnosti jen lícní svaly obličeje, které roztáhnou rty a odhalí zuby. Skutečný úsměv však uvádí do pohybu kromě nich i svaly okolo očí. Ty se však nemohou stahovat záměrně, tedy na povel kognitivního mozku. Povel musí přijít z limbických oblastí, tedy z hluboko uložených nejstarších částí mozku. Proto také oči nikdy nelžou. Vrásky kolem nich naznačují, zda jde o autentický úsměv, či nikoli. Z vřelého, opravdového úsměvu člověka, s nímž hovoříme, intuitivně pochopíme, že v daném okamžiku existuje harmonie mezi jeho myšlenkami a pocity, mezi kognitivní a emoční složkou. Mozek disponuje vrozenou schopností dosáhnout stavu "proudění", jehož nejznámějším symbolem je úsměv na Buddhově tváři.

Zdroj: David Servan-Schreiber, Uzdravení bez léků a bez lékařů - Jak zvítězit nad stresem, úzkostí a depresí bez farmakoterapie a psychoterapie

Další příspěvky z této knihy:

Jak zvítězit nad stresem, úzkostí a depresí bez farmakoterapie a psychoterapie
Obtížné sladění činnosti obou mozků I
Obtížné sladění činnosti obou mozků II

Poznámky:

Už několikrát jsem tady upozorňoval na narůstání počtu jedinců, kteří jsou do značné míry odpojení od reality:

Šílenství doby [I], [II], [III], [IV]

Většinou jde o jedince, o kterých by se dalo říci, že mají IQ tykve. V tomto případě však zcela evidentně mají EQ tykve, jejich emoční mozek je takříkajíc zablokován. Jak se v tomto příspěvku praví, emoční mozek řidiče se v případě výskytu kamionu v protisměru okamžitě uvede do pohotovosti. Narůstající počet jedinců, kteří se z "neznámých důvodů" do toho kamionu nasáčkují či omotají kolem nejbližšího stromu, tedy naznačuje, že jejich emoční mozek nefunguje. Tohle někdy platí i pro jedince s relativně vysokým IQ.

Příčiny vyřazení emočního mozku z provozu jsou podle mého názoru především v neustálém vymývání lidských mozků prostřednictvím nejrůznějších moderních technických nástrojů a komunikačních prostředků. Jedinci, kteří mají proti tomu nedostatečně vyvinutou imunitu, se dostávají do trvalého stavu virtuální reality a signály ze skutečné reality nevnímají. Imunitní systém, který by člověka před tím mě chránit, zaostává především proto, že nástup těchto vědeckotechnických vymožeností proběhl v neuvěřitelně krátké době a emoční mozek má problém se tomu tak rychle přizpůsobit. U některých jedinců to způsobuje konflikt mezi emočním a kognitivním mozkem, u jiných vyřazení emočního, popřípadě obou mozků. U jedinců, jejichž emoční mozek není vyřazen, ale je traumatizován obrovským množstvím informací a výstrah, které jsou chrleny ze všech stran, nastávají velmi silné emoční zkraty, které mohou vést buď ke spáchání vraždy, nebo sebevraždy (panický atak).

Neurologové, psychologové a psychiatři zřejmě budou mít čím dál tím větší profesionální vytížení. Jenže tenhle problém by neměl být vyřešen tím, jak se o nás tito duševní medici postarají, ale jak se s tím vypořádáme my sami. V tomhle vidím pro naši civilizaci daleko větší nebezpečí než třeba globální oteplování či ochlazování a podobně. Je třeba najít cestu zpět do přírody, kam patříme, do reálného světa, a naše vědeckotechnické výdobytky používat v přiměřené míře.

Bonbonek na závěr: Vyhlašuji soutěž, kdo dokáže rychleji bez překlepů napsat jméno Csikszentmihalyi. Mně se to povedlo za dobu, za kterou jsem schopen napsat skoro celou větu. Maďaři jsou zkrátka někdy takoví neuchopitelní. Rozhodně tím nemyslím jakýkoli posměch. Když jsem se před lety zabýval svým rodokmenem, tak jsem odhalil, že se tam nachází i Maďaři, o nichž jsem zde už jednou poinformoval, že by to mohli být mimozemšťané devil


komentářů: 6         



Komentáře (6)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Axina
6
Axina 14.03.2012, 15:18:11
[5] Řidič odpojený od reality. Možná i za přispění alkoholu. Nebo komunikoval mobilem bez handsfree. Těžko říct. Nejhorší je potkat takové individuum na silnici. Člověk-řidič může předvídat lecos. Ale předpokládat permanentně, že někdo v protisměru vybočí přímo na mne, to nejde. To by člověk vůbec nemohl usednout za volant. Zdá se mi přiměřená reakce sebrat mu řidičák. Navždycky. Otázka ale je, zda by se nevydal na silnice i bez řidičáku. Nevidím žádné spolehlivé, systémové řešení.


Axina
4
Axina 14.03.2012, 11:51:10
[3] Není to málo, Antone Pavloviči...? Řekněme rovnou, že jich je pět! Mrkající

Lucifer
3
Lucifer 14.03.2012, 11:32:21
[2] Já jsem našel čtyři ]Mrkající

Axina
2
Axina 14.03.2012, 10:23:43
Myslím, že skutečně lze nalézt jisté společné rysy mezi Johnem von Neumannem a majitelem tohoto webu. Asi tak tři Mrkající

Poznámka: Také jsem se svého času zabývala svým rodokmenem. Už jsem zde o tom referovala v ČPK. Pokračovat v tom nemíním (myslím v tom referování), protože to přirozeně není zajímavé pro nikoho jiného, než pro mne. Pardon - ještě to silně zaujalo Zuzanu. Ta ve svých otřesně zlých a nenávistných mailech, které mi napsala, mne místy označovala celkem slušně za "hraběnku z Košic" Usmívající se)

Axina
1
Axina 14.03.2012, 05:56:45
Perfektně napsaný článek! Můj hlubokosklon Usmívající se Poznámka má hodnotu precizně zformulovaného závěru kvalifikovaně provedené analýzy. Je mi líto, že mohu ohodnotit příspěvek jen jedním bodem.

«     1     »