Nevím, jestli se to tak dá nazvat, ale můj následující sen in vivo po lapidáriu mi připomněl sanitární dny, které jsem zde v již odplynutých jurodivých časech o sobotách absolvoval.
Lucifer
Těsně před přílivem onoho sanitária jsem se nacházel v přízračně depresivním stresu. Když jsem si myslel, že už to neunesu, ačkoli jsem už dokázal v přeneseném smyslu slov unést a přemístit celé Himaláje, bouchly ve mně všechny saze, ani jsem netušil, že jich tam tolik mám, a já se náhle cítil tak neskonale blaze, že i slovutný Buddha by se smíchy válel po podlaze.
V mé duši se bez jakéhokoli varování ve všech možných i nemožných dimenzí rozprostřelo tak uchopitelně nepochopitelné sanitárium, že by se dalo vymačkat jako citrón do ajurvédského čaje. Vše, co mě trápilo, se rozplynulo jako pára nad Papinovým hrncem, nakonec se rozplynul i ten hrnec a zůstalo jen tiché libozvučnou hudbou znějící blahoslavené blaho.
Vše kolem, co mělo nějaký nelapidární smysl, se neustále reprodukovalo v dalších a dalších reinkarnacích, nesmyslné a zlovolné výpotky destruktivní onanie anihilovaly v žumpoidním propadlišti, pár posledních výkřiků stupidoidních exkrementů zaniklo v černé díře záchodové mísy.
V mém životodárném sanitáriu rozkvetly všechny možné tužby květin, hromy a blesky se seřadily do podnětného průvodu všech možných i nemožných vizí, v hlubinách mé duše se dekapitovaly zdroje všech mých krizí, a kapky deště, vločky sněhu a zrnka písku se v mých kaleidoskopem vybavených očích proměnily v sanitární televizi.
A z té televize se ozvalo: „Lucifere, anděli padlý se světluškou v ruce, pokud mne vypneš, tvé sanitárium skončí a zase se budeš muset ponořit do všech těch žumpoidních ejakulátů. Radím ti tedy: Nevypínej, ten vypínací čudlík na televizi nemačkej, zruš ho, odmontuj ho, aby tě už nikdy nenapadlo do něj svým prstíkem či dálkovým ovladačem zadloubat. Zůstaň ve svém sanitáriu, tam se nachází vše tvé blahodárné blaho, tam tě nečeká žádný přízračně depresivní stres.“
Dobrá rada nad zlato, ačkoli sůl je dle jisté pohádky nad zlatem. Problém však byl v tom, že i tento můj in vivo sen měl, jako ten předchozí, předepsaný pouze úzký časový interval. Ten neznámý hlas ze sanitární televize to jistě myslel dobře. Faktem ovšem je, že si nejsem jistý, jestli se zrovna teď nemýlím. Faktem je, že i ze sanitária, jako i z předchozího lapidária, jsem si mohl vzít to podstatné, co by mi mohlo po návratu do normality pomoci ji lépe absorbovat, smířit se s ní, pochopit, ovlivnit, anihilovat alespoň něco z toho žumpoidního balastu atd. Přinejmenším v něm svou duši resuscitovat.
Do sanitária se mohu vždycky vrátit, ten vypínač na televizi je taky zapínač. Zůstat v sanitáriu napořád by znamenalo navždy vypnout realitu, tedy něco, co je podstatou mého žití. Bylo by to hezké, ale nic by mě už nečekalo. Kdybych měl někdy pocit, že už nechci, aby mě něco čekalo, ten vypínač na sanitární televizi je stále k dispozici.
Člověk se někdy potřebuje napít ze studny čisté vody. Napít, ne se v ní utopit. Napít se, vyplavit ze své duše všechnu tu nahromaděnou špínu a vyrazit zase po své cestě dál, a dál, a dál…
Takže konec sanitárního snu.
Cvak!
A zase někdy příště na shledanou v nějakém jiném lucifeřím vizáriu.
21.08.2013, 00:00:23 Publikoval Luciferkomentářů: 25