Jak jsem na Petříně potkal sám sebe

rubrika: Povídání


Po předchozím nedělním výšlapu na jedno z mých nejmystičtějších míst v Praze, jež se nazývá Vyšehrad (Jak jsem pod Vyšehradem potkal medvěda), jsem uplynulou neděli vykonal výšlap na Petřín. Petřín je místo, které na mě sice až tak mysticky nepůsobí, ale rád se tam procházím. A leccos tam nacházím, někdy i sám sebe.

 

Lucifer


Před sedmadvaceti lety jsem si do Prahy přinesl své procházkové manýry jak z Brna, kde jsem studoval, tak ještě z menšího Bílého města, kde jsem se narodil. Ty manýry spočívají v tom, že když chci, tak odkudkoli mohu kamkoli dorazit pěšky. Praha je sice mnohem větší kalibr než předchozí dvě vycházkové štace, ale i ji jsem už několikrát dokázal skoro celou přejít napříč pěšky. Jednou se tak kupříkladu stalo na Silvestra někdy před deseti lety, kdy jsem takto dorazil ze severní části Prahy, kde pracuji, do jihozápadní části, kde jsem ubytován. Chtěl jsem to střihnout přes Pražský hrad, ale už tam měli zavřeno.

 

Moje ubikace se nachází v okrajové části Prahy číslo 13, avšak k samotnému okraji Prahy je ještě dosti daleko, jelikož je lokalizována nedaleko hranice s Prahou číslo 5. S použitím metra jsem v centru Prahy během zhruba patnácti minut, přičemž k smíchovskému Andělu, který se už do centra Prahy taky dá počítat, to trvá něco kolem deseti minut. Tohle však platí jen pro jízdu metrem. Vydat se na tuto trasu pěšky je úplně o něčem jiném. Terén je velmi členitý, začíná někde na úrovni téměř Brdské vrchoviny a končí na Smíchově u Vltavy. Ještě členitější, klikatější a fyzicky náročnější je pak trasa dolů na ulici Plzeňskou a nahoru na Petřín.

 

Ze své ubikace vyrazím na Vidouli, kolem jejíhož vrcholu se prosmýknu krátkou lesoparkovou cestičkou do horních Košíř, sejdu dolů na Plzeňskou ulici a opět vyšplhám nahoru, tentokrát do horního Smíchova, tedy té části, která se nachází pod Břevnovskou plání. Po ulici Na Hřebenkách pak vyrazím až ke vstupu do Petřínských sadů, nepříliš vzdáleného od Kinského zahrady. Obvykle se vynořím někde na pomezí Strahovských kolejí, Smíchova a Malé Strany, a po několika metrech se dostavím až k Štefánikově hvězdárně, která spolu s nedalekou Petřínskou rozhlednou trůní na vrcholu Petřína. Někdy sestoupím do Petřínských sadů, jindy se vydám na Pohořelec a pak přes Loretu až k Pražskému hradu. Možností je vícero, ale faktem je, že tak zcela nenuceně pěšmo mohu i pěknými oklikami dorazit až třeba na Staroměstské náměstí.

 

Poslední neděli jsem to však vzal zkratkou. Ono už bylo dost hodin, asi tak tři čtvrtě na čtyři odpoledne, a já měl sice v úmyslu protáhnout své údy, ale ne až tak, abych na Petřín dorazil někdy za soumraku. Jsou tam pěkná místa, která jsem si chtěl užít ještě za zlatavého již téměř jarního slunečního svitu. Takže metrem na Smíchovské nádraží a odtud tramvají ke Švandovu divadlu, které se nachází nedaleko vstupu do Kinského zahrady. Jak jsem si nalajnoval, tak jsem taky učinil.

 

Bylo krásné sluneční nedělní odpoledne, téměř stejné jako při předchozí vycházce na Vyšehrad, a do Kinského zahrady proudily téměř davy souputníků, kteří měli zřejmě stejný zálusk jako já vychutnat si předjarní Petřín. Nebyli to však titíž lidé jako na Vyšehradě. Fyzicky možná ano, ale v psychice jim chybělo něco, co pramení z vyšehradských skal.

 

Procházka byla nicméně roztomilá a já se klikatě přes Kinského zahradu vyšplhal až k dřevěnému kostelu, který zde byl kdysi přemístěn odněkud ze západní podkarpatské Ukrajiny. Je to pravoslavný kostelík svatého Michala, celodřevěný chrám, který byl postaven v obci Velké Loučky u Mukačeva (viz obrázek vlevo nahoře). Když jsem od něho odcházel výše až na vrchol, tak jsem pár česky mluvících okolojdoucích upozornil, aby ho chránili před Putinem, který si jistě dříve či později na něj udělá zálusk. Zasmáli se a všichni jsme pokračovali v další petřínské pouti.

 

Během této pouti jsem potkal asi pět volně se realizujících kuřáků, ani jeden z nich však nebyl muž. Já jsem nekouřil, na veřejnosti, natožpak v lesoparcích či volné přírodě to nedělám, a navíc jsem cítil, že se musím z toho sajrajtu vydýchat. Zajímavé bylo pozorovat, jak ty ženštiny z těch čmoudících tabákových trubiček tak nějak elegantně ten kouř natahují do svých plic. Byly to zkrátka takové módní kuřačky, které měly kolem krku v tom bezpochyby šíleném mrazu ovinutý tlustý hadr a tvářily se jako na návštěvě nějakého bezbřehého konzumního rituálu. Kromě ještě několika volně pobíhajících psů a podobných jevů to však byla jenom taková drobná smítka na kráse mé nedělní procházky po Petříně.

 

Když jsem dorazil k Růžové zahradě, tak jsem si uvědomil, že to bylo moje první místo na Petříně, které mě zaujalo, když jsem se v Praze zatím napořád před sedmadvaceti lety vylodil. Ubytoval jsem se tehdy někde dole v Holešovicích, v dočasném podnájmu u jisté staré paní Horákové. Nedaleko od této prvotní mé ubikace se nachází náměstí, jež se v té době nazývalo podle jakéhosi bulharského komunisty. Do Prahy jsem si přivezl jednu sci-fi knížku, už nevím jakou, bylo krásné a sluneční babí léto, a já jsem po ubytování s tou knížkou vyrazil na ono tehdy bulharské náměstí, abych se kochal mým novým působištěm. Pak mě napadlo vyrazit na Petřín.

 

No a po všech těch letech jsem u Růžové zahrady na Petříně zase potkal sám sebe. Příště možná vyrazím do míst, kde jsem kdysi potkal čerta.


komentářů: 5         



Komentáře (5)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »


Stella
4
Stella 11.03.2014, 15:22:38
Astro, loni jsi psala, co tě potkalo. A já jsem si dnes říkala, že právě tento čas pro Tebe není dobrý. (Moje kamarádka ve stejné době přišla o syna - 27 let.)
Svíčka možná zhasne, ale ty ses vrátila do prozatímního domova. Další domov je pro všechny.
Můžu ti říci, že v takovém ránu, jaké je dnes - výročí je v sobotu - jsem byla u jednoho tichého a velkolepého odcházení. Vyvolávám si to dnes a denně. Ale zatím vezměme zavděk jen tímto peklem. Nevinný Usmívající se

Astra
3
Astra 11.03.2014, 11:53:51
Dnes jsem potkala sama sebe i já. Zachtělo se mi v krásném slunném ránu zajít na Olšany ke hrobu mojí dcery. Den ve slunci je milosrdný, líp se všechno snáší... Zdálo se, jakoby na hřbitově vůbec nikdo nebyl, jen z dálky šumělo město, a ve stromech, kterých je na Olšanech spousta, jarně cvrlikali ptáci. Oni jediní tam jevili život. Všichni ostatní bohorovně mlčeli, protože už dávno vědí, kde jsou a kde jsme my. Pomlčela jsem si s nimi. Ale nedokázala jsem k nim dosáhnout. To až někdy ... Otřela jsem na fotografii krásnou tvář svojí dcery, rozzářila se - a já jsem jí nahlas přečetla haiku, která je tam napsaná ...
Tvé srdce pláče,
vítr čechrá obláčky,
ty se usmíváš.

Zapálená svíčka do večera jistě zhasne...


Stella
2
Stella 11.03.2014, 09:11:40
Hvězdárna a také hodně podivná cesta dolů z kopce - moje poslední dojmy, už zase pár let staré. Ta cesta
byla hrozná, spíš vymletá deštěm, samý kámen. A nějaká podivná ženština - zjev někde mezi nevyspalou bezdomovkyní a hodně alternativní umělkyní - nás provázela a stále křičela, ať ji tam nenecháváme, že se bojí. Botama mávala nad hlavou...
Lucifere, potkat sám sebe skutečně v některých případech musí znamenat potkání s čertem - ale ne před pádem, jako je tomu v odkazu. Já se tedy potkat nechci ani náhodou.
Připomněl jste jak Nerudu, tak málem policejní zprávu. Ještě někdo pochybuje, kde stojí váš dům?
Pravoslavný kostel - moc se neví o nové stavbě v Mostě... Putinovi na první pohled hodně vzdálený.


rezy
1
rezy 11.03.2014, 08:09:27
pět let jsem se poflakoval na Strahově, ale o tom kostelu Svatého Michala jsem nevěděl. Jestli to někdy zase půjdu odspoda, tak se tam určitě zastavím. Na omluvu bych jen řekl, že jsem většinou docházel pěšky z Ujezda, a ne od tanku.

«     1     »