V předchozím taškovitém zamyšlení od Stelly mě zaujala její počítací (vypočítavá?) fixace na zuby nejkrásnější televizní moderátorky. Z hlubin podvědomí se náhle vynořily dvě mé nejpozoruhodnější zubní anabáze, o něž bych se s vámi chtěl podělit. Především proto, že je ze svého podvědomí nemusím namáhavým způsobem vypreparovávat, jelikož se jejich literární zpracování nachází v mém počítačovém archivu. První, kratší, je z období, kdy jsem ještě sídlil ve svém rodném městě, druhá je z druhé poloviny července roku 2007, kdy jsem byl už asi deset let usídlený v Praze.
Lucifer
První návštěva u zubaře
Nebyla samozřejmě historicky vzato úplně první, byla však první v tom, že na ni mám dostatečně kvalifikované vzpomínky. Bolel mě zub, startky nepomáhaly, a jak známo, když už nepomůže startka, samo se to nespraví, i kdyby člověk moc a moc chtěl. Kolega Sosna, přeborník v kouření startek nosem, mi sice žádného zubaře nedoporučil, ale dal mi ultimátum: „S bolavým zubem do hospody nelez, už tak je tady dost velká otrava.“ Rozhodl jsem se jít – k zubaři. V den, kdy jsem byl objednán, jsem k němu dorazil. Dojel jsem tam trolejbusem.
Příjemná mladá dáma, bez roušky, ale zato s podprsenkou, na mě jukla z takových bílých polstrovaných dveří. Myslel jsem, že mě někam odvede a snad i položí, ale ona řekla: „Další.“ Tak jsem šel. Rozhlas po drátě byl vypnutý, roušku pres obličej jsem nedostal, pan doktor neměl kravatu, ale sestřička, jak už jsem řek, měla podprsenku. Zklamala mě, ale humor mě rychle přešel. „Tak copak vás trápí?“ optal se pan doktor oděný do slušivého bílého pláště, jen mírně zkropeného krví předchozích pacientů. Myslel jsem, že si dělá srandu, ale on se tvářil smrtelně vážně. Neměl roušku, takže jsem jasně viděl, že se při té debilní otázce vůbec nešklebí.
„Bolí mě zub“, řekl jsem a prstem zažloutlým od startek ukázal na inkriminované místo. Pohlédl na mě a prohlásil, že to nebude problém, což byla pro mě docela potěšující informace. Křeslo se zhouplo, do obličeje se mi zabořil reflektor a někde za zády se ozval podivný šramot – jakoby pan zubní doktor hledal v kabele hasák. Viděl jsem velký kulový, ale šramot toho hasáku mi neunikl. Co bylo pak, si už moc nepamatuju, ale zůstal mi pocit, že se všichni kolem chechtali. Chechtal se i Sosna, když jsem dorazil do hospody U Bílého koníčka (viz třeba Opava a Směr Opava) a na plac šla runda velkých rumů.
Druhá návštěva u zubaře
V pondělí večer mě začal bolet zub. Než jsem dojel domů, už bolel tak, že hned po příchodu jsem snědl jednu 400vku Ibalgin. Pak jsem dal prádlo do pračky, navečeřel se a osprchoval. Mezitím bolest polevila, a tak jsem si dal jedno pivo k televizi a čekal, až pračka dopere. Musel jsem zopakovat máchání, protože to pořád pěnilo. Jenomže to pořád pěnilo, a tak jsem si dal ještě jedno pivo. Když jsem konečně dopral, začal mě znovu bolet zub, tak jsem si dal preventivně ještě jeden Ibalgin, abych nemusel vstávat ráno ve čtyři. Jenomže jsem stejně nakonec musel vstávat asi v šest a dát si třetí Ibalgin.
Vstával jsem kolem deváté, nevyspalý a bolavý. Před cestou do práce jsem si dal čtvrtý Ibalgin (nejvyšší doporučená dávka je tuším tři denně) a pátý jsem si vzal preventivně sebou. Cestou jsem začal uvažovat, že se budu muset spojit se svojí zubařkou. Před polednem jsem se konečně dovolal a dozvěděl se, že je na dovolené a nemá náhradu, nejdřív kolem 13tého srpna. Před obědem jsem snědl pátý Ibalgin a během oběda, po poradě s kolegou, jsem dospěl k závěru, že zkusím polikliniku, která je hned za rohem. Mezitím jsem taky dospěl k závěru, že další prášky už nemá cenu brát a učinil jsem ještě jeden pokus – koupil jsem si lahvičku Herbadentu.
Po obědě jsem si průběžně vyplachoval ústa Herbadentem a za pomocí Internetu obvolával zubní ordinace v okolí. Postupoval jsem ve spirále a postupně se smiřoval s tím, že bych musel eventuálně jít pěšky až do Prčic nebo dále. Většinou to nikdo nebral a ve zbývajících případech buď měli plno, nebo už skončili anebo zrovna odešli na dovolenou atd. Byl jsem nevyspalý, bolavý, naklepaný prášky a pomalu jsem začínal mít problémy formulovat do telefonu svoji situaci, a také ve mně rostl vztek – celý rok se zabývám pěstěním svého chrupu a už je to tady zase…
Začal jsem se smiřovat s myšlenkou, že budu muset navštívit pohotovost. Rozhodl jsem se, že tam půjdu hned po sedmé a pak v klidu stihnu večerní program. Jenomže zub bolel jako čert a do sedmi daleko. A pak jsem dostal ten „spásný“ nápad. Řekl jsem si, že jako úplně poslední zoufalý pokus využiju lidového léčitelství a nalil si panáka fernetu. Postupně jsem upíjel tak, že nejdřív jsem zub nechal chvíli ponořený do fernetu a až za chvíli ho polkl (ne zub, ale fernet). A ono to skutečně zabíralo, takže jsem v započaté strategii úspěšně pokračoval, panáků se nelekaje, na množství nehledě. Nejdřív jsem řešil nějaké pracovní záležitosti, ale pak už to nešlo, a tak jsem začal plkat na Internetu. Ztratil jsem pojem o čase.
Jednu dobu to vypadalo natolik dobře, že jsem přestal uvažovat o návštěvě pohotovosti, takže jsem nijak nespěchal. No a pak jsem usnul s hlavou na stole. Když jsem se probudil, bylo už po deváté, byl jsem víceméně na hadry a bolel mě zub. A ještě ke všemu jsem si v hrůze uvědomil, že jsem prošvihl večerní program. Byl jsem zoufalý a v hlavě se mi nakonec usídlila jediná myšlenka: dojít za každou cenu na pohotovost. Návštěva proběhla překvapivě v klidu, a protože jsem byl de facto v narkóze, tak jsem si celkem v klidu prohlížel hezké zelené oči paní či slečny zubařky za plastikovým štítem, zatímco ona se mi vrtala v zubu. Konstatovala, že zub je mrtvý, že mám pod ním zánět okostice, že s tím nemůže už nic dělat a předepsala mi antibiotika. Doma jsem si dal první tabletu a povzbuzen svým celkovým chlapáckým výkonem jsem do sebe kopl ještě jedno pivo.
25.05.2016, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 3