Tentokrát bez fotek, jelikož jsem v zájmu solidarity napodobil Stellu a vzal si do kapsy foťák s vybitou baterií. Co jsem místo toho doma nabíjel, se mi po návratu zjistit nepodařilo; hasičská ani jiná úklidová četa však přítomna nebyla. Po vzoru Vánoc jsem započal Velkou, na Malou se dostanu nejdříve o víkendu. Též tato procházka byla převážně pěšmo, trvala tři a půl hodiny a po návratu z ní jsem se cítil rovněž nadmíru spokojený.
Lucifer
Již od svých útlých let mívám občas nutkání osvěžit svoji mysl novoroční procházkou. Ne nějak často a ne vždy to nutkání realizuji. Záleží na aktuální situaci a mém tělesném rozpoložení. Ještě na Silvestra jsem nic takového neplánoval. Vyklubalo se to v mé hlavě až na Nový rok v jednu hodinu odpoledne, kdy jsem povstal z ložního prostoru a jal se chystat snídani. Nejdříve vám však stručně popíšu, co tomu předcházelo.
Na Silvestra jsem vstával o hodinu dříve. Již den předtím jsem si vytýčil tři důležité úkoly, které musím bez jakýchkoli výmluv, a i kdyby ledové trakaře padaly splnit. Základem tohoto předsevzetí je fakt, že v sobotu pravidelně činím velký úklid. Zbývající dva úkoly se pak týkaly převlečení ložního povlečení a důrazného vyklizení jednoho většího regálu v přízemí nábytkové stěny v obýváku. Pro zkušené domácí údržbáře jistě nic moc, ale v mém případě dost těžká záležitost. Už převlečení ložního povlečení zabralo nečekaně dlouhý časový úsek včetně mého fyzična, jelikož jsem musel hledat v několika skřínkách oné nábytkové stěny přiměřeně vhodné náhradní ložní povlečení. Vyklizení příslušného regálu už byla vyloženě drsná makačka, vynesl jsem asi pět velkých pytlů zbytečného odpadu. Několikrát jsem pociťoval, že to utnu, ale tento pocit se mi podařilo vždy hrdinným způsobem zahnat. Řekl jsem si: Jednou sis něco slíbil, tak alespoň na Silvestra ten slib dotáhni až do finále. A jak jsem slíbil, tak jsem do cíle dorazil.
Již po dokončení snídaně jsem přešel na monotónní pitný režim. Po celý zbytek Silvestra až do prvních hodin Nového roku jsem pil pouze víno. Nepozřel jsem ani kapku žádné jiné tekutiny. Věřte si nebo nevěřte, ale tento fakt vám mohu zcela neviditelně odpřisáhnout na holografickou projekci svého pupku. Pil jsem několik druhů polosladkého vína, kupříkladu Pálavu či Moravský muškát, v pozdních nočních hodinách pak Portské. Vše bylo bílé. Divte se nebo nedivte, ale žádného opileckého stavu jsem se nedopil, a když jsem ráno na Nový rok vstával hodinu po poledni, tak jakéhokoliv náznaku kocoviny byste se v mé hlavě ani sbíječkou nedokopali.
Krátce po novoročním probuzení jsem si uvědomil, že v seznamu mých kultovních procházkových míst ještě chybí Petřín a s ním spojena speciální pěší trasa. Bezodkladně jsem se vypulíroval a nachystal vše potřebné včetně foťáku, jehož baterii jsem dle svého mínění mezitím nabíjel. Jak už bylo naznačeno, kdoví co jsem dobíjel, ale při prvním pokusu foťák použít mi tento předmět sdělil, že je vybitý a okamžitě ukončil svoji činnost.
Tato moje již letitá trasa vede z NB přes Vidouli, Košíře na Plzeňskou ulici s obratištěm tramvají a kousek odtud na schody, na nichž začíná Smíchov. Ano, zhruba tam Smíchov fakt začíná, ačkoli po Plzeňské se směrem do centra ještě nějakou dobu stále ubírají Košíře. Trasa pokračuje směrem k ulici Na Hřebenkách, která se v místech téměř 180ti stupňového obratu dotýká Petřínských sadů. Abych to zkrátil, uvedu už jen další záchytné body: Štefánikova hvězdárna; Petřínská rozhledna; Pohořelec; Hradčany; Malá Strana; Nerudovka; Malostranské náměstí; Kampa.
Již kousek před Pražským hradem jsem obnovil svůj pitný režim svařákem. V Nerudovce jsem si u Vietnamců koupil krabičku s deseti doutníčky či už vlastně skoro doutníky značky Black Vessel. Učinil jsem tak proto, že už několik týdnů klasické cigarety nekouřím a tudíž nekupuji a sebou nenosím. Kouřím pouze tabák do dutinek, které však sebou nenosím též. Jsou pouze dvě místa, kde se tímto tabákem oblažuji. Sídelní místnost v mé práci a obývák doma. Doutníčky vydržely netknuté až do mého domácího obýváku.
Na Kampě se mi docela líbilo a tak jsem zamířil k jednomu stánku doplnit svůj pitný režim v podobě svařáku. Byl tam sice ještě jeden, ale s frontou a já tak nerad čekám. U dalšího kde kromě dvou stánkařek nebyla ani noha. Svařák však došel, zbývala pouze medovina. Tak jsem si dal dvě deci a pustil se do společenského hovoru s roztomilou dvojicí stánkařek. Řekl jsem jim, že kráčím zdaleka, z nějakých Nových Butovic, které jsou až někde skoro u Plzně. Jedna z nich řekla, že ví, kde jsou, protože bydlela na Velké Ohradě a do centra Prahy též chodila pěšky. Myslel jsem si, že si tak nějak vtipně zašpásuji a bum. Z jedné stánkařky se vyklubala něco jako moje „krajanka“.
Zbytek procházky byl už jenom takový dojížďák, doma jsem si zapálil Black Vessel a všech deset do půlnoci zkonzumoval a pitný režim dopil. No a pak nastalo pondělí, poslední den sváteční dovolené, kdy jsem si skutečně odpočinul a transformoval se opět do standardního pracovního režimu.
04.01.2017, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 1