X let staré dopisy

rubrika: Povídání


Léto začíná kulminovat, ačkoli meteorologové prohlašují, že formou podzimního počasí. Na tohle jsem fakt zvědavý. Pokud tomu tak skutečně bude, nezbyde mi, než začít balit vánoční dárky. Ty budu nadělovat sám sobě. Jedním z nich je fiktivní krabice plná x let starých dopisů. Dalším je houpací kůň z dubového dřeva, logopedická příručka pro začínající básníky, perforovaná panna z recyklovaného odpadu dětských knížek či gumové kružítko k otevírání plastických konzerv hmotného zabezpečení. Ze všeho nejdříve však rozbalím fiktivní krabici x let starých dopisů. Už dnes. Přesně o půlnoci. A začtu se do nich.

 

Lucifer


První dopis začíná: Dobrou noc, anděli. Ten jsem napsal sám a už ani nevím komu. Možná sobě. Možná někomu úplně jinému. Je to můj první a poslední dopis, který v té fiktivně zrealizované krabici najdu. V krabici od bot, které jsem už prochodil. Ostatní dopisy jsou od jiných. To vím zcela jistě. Permanentně jsem se zapřisáhl, že už si žádný jiný dopis než ten andělský nenapíšu. Nemusíte mi věřit. Pochopím to. Moudré rčení praví: Nikdy neříkej nikdy. Ještě moudřejší praví: Alespoň někdy to zkus.

 

Asi vám přijde hodně cynické, když staré dopisy od jiných nenápadně označuji za prošlapané boty. Není to proto, že bych si jich necenil, ale protože jejich obsah mám už v sobě a časem patřičně obhospodařený. Nevidím důvod vracet se k počátkům sdělení, jež v mé mysli prošly vývojem postupného poznání. Nevidím důvod oprašovat staré svitky, když jejich obsah mám už patřičným způsobem zabudovaný do svitku, který zrovna píšu. Opravdu?

 

Někdy je třeba vrátit se zpět ke starým zdrojům. Napít se zase ze studánky pramene. Můžeme tam totiž najít něco, co nám tehdy uniklo, včetně toho, co se nám mezitím v hlavě přetransformovalo někam úplně jinam.

 

A tak se vracím a otevírám krabici starých dopisů – teď už ne fiktivní –, abych si úplně jiným pohledem a nejspíš i s jiným porozuměním přečetl, co mi kdysi napsali lidé, kteří cítili potřebu mi něco napsat. Vracím se zpět po svých stopách, abych znovu objevil stopy těch, kdo se mnou ať tím či oním způsobem kráčeli a mé kročeje tak či onak usměrnili.

 

Až všechny ty dopisy od jiných dočtu, vložím do krabice ještě neprochozených bot další dopis. Druhý, který jsem napsal sám sobě a který jste právě dočetli.

 


komentářů: 10         



Komentáře (10)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »


9
Zuzana (neregistrovaný) 25.07.2017, 18:45:31
No, mozna Giullietta Masina ne tolik, Jirina I Jana byly hezci. Ale jeji charm maji.

https://www.bing.com/images/search?view=detailV2&ccid=w%2bxs0ASI&id=CC39F6EA5C273FE22DD5507721DF8E21765F1D51&thid=OIP.w-xs0ASIvuSbzjXTeq_D2gEsDG&q=messina+fellini&simid=608027294675173906&selectedIndex=1&qpvt=messina+fellini&ajaxhist=0

Jirina mi vypravela, jak byla s kamarady v kina na filmu s Masinou a oni volalai: "Jee, to je Jirina!" :)

8
Zuzana (neregistrovaný) 25.07.2017, 18:36:34
Luciferovi, kteremu jsem totez poslala na Certi poklaboseni, kde to vzniklo, ale souvisi i s debatou o dopisech:

Tvoje zena, stejne jako Jana Kratochvilova a Felliniho zena Massina byly a jsou zajimave, talentovane zeny s nadprumernym sarmem. Taky sobe fyzicky podobne. Tvoje zena Jirina taky inteligentni, vtipna, sympaticka a schopna anglictinarka. A navic psala dobre povidky a basne.
Tu pisen neberu jako sny Kratochvilove, ale vseobecne tam byly sny a iluze casto neodpovidajici realne skutecnosti; vedeli jsme jen jedno: ze nas totalita nesmirne stvala.
Moje predstavy o zivote v exilu, ktery jsem mimochodem ani neplanovala, byly taky jine nez je realita. Nedavno o tom mluvila Dietlova dcera na Britskych Listech i (byvala exulantka) v ceskem rozhlasu, pokud vim. Licila, jak rozdilne byly predstavy lidi, zavrenych v koncentraku a odkazanych a zarucene informovane a 'pravdive' Rude Pravo od toho, co zazila venku. Predstavy nas vsech, vcetne trampu a taky umelcu vseho druhu a mladych lidi atd..byly romantictejsi a snovejsi. Tady jsme vsichni narazili na tvrdou realitu. Nebo spis na jinou realitu. Dnes uz tu zkusenost ma ma spousta Cechu, ale byl pro ne ten naraz lehci nez pro nas. Muzou kdykoliv zpet domu, urady jim zatim doma nic neukradly, ani je tam nikdo nezavre za nedovolene opusteni republiky, vrati se do sveho kdykoliv chteji.
A to je jen malinka cast toho, co by melo byt receno, tak radsi jdu. Ale vratim se a jako vzdycky, se mnou prijde zakon. ;)

Ale kdyz jsem vyplytvala tolik energie, tohle jsem napsala puvodne do Certiho poklaboseni a je to tam.

A za to vsechno - a mnohem vic - muzou bolsevici, kdyby se nekdo z vas rozhodoval ve volbach..

7
Zuzana (neregistrovaný) 25.07.2017, 14:56:05
Zrovna ted tu je navstevnik primo z Moskvy ;)

Dopisy jsou pro mne dulezite, jsem trochu fetisista, a psane slovo pro mne hodne znamena a lze z nich vycist i atmosferu urcite doby - a proto zadne od dob ztrat v puvodnim domove nevyhazuju i kdyz jsou jich tisice. Velice cenim, ze nemeli strach bez zabran psat o vsem i kdyz ty z ceska prochazely cenzurou a vystavovali se jistemu nebezpeci. Ale povazuju je za jejich (autorske) vlastnictvi a zverejnoat je nemuzu a nebudu I kdyz v mnoha pripadech je to skoda. Nejlepe dopisy predat zpet, at s tim nalozi dle sveho uvazeni.

Nakonec - i z toho Merty uz opadalo z plakatu neco krasy. ;) Ale jeho texty zustavaji...

Stella
6
Stella 24.07.2017, 21:54:31
To je holt vyzkoušená praxe. Slyšela jsem mnoho vprávění o tom, co si kdo z komise ponechal, když znárodňovali vily... A co všechno se házelo z oken na valníky, když stát vzal do svých starostlivých rukou zámek: obrazy, noty ze středověku. Co taky s tím? Na skládku.

Staré dopisy: schovávat? Neschovávat? Likvidovala jsem jich mnoho. Ale něco jsem si přece ponechala. Třeba otřesné líčení poměrů tu i onde, např. v nemocnici. Za starých, znovu přivolávaných časů.

5
Zuz. oprava (neregistrovaný) 24.07.2017, 21:36:15
K prispevku 3: melo byt 'receno basnikem' nebo 'slovy basnika'. :)

4
Zuzana (neregistrovaný) 24.07.2017, 21:33:26
Dopisy, na nichz mi velmi zalezelo, protoze je napsali moji pratele I moje lasky, skoncily na ulici. Vyhodili je tam oknem soudruzi behem vykradani naseho bytu, ktery vykradli se vsim vsudy, my jsme jsme predim, nez jsme ses rozhodli zustat v cizine, nic neprodavali. A nenechali tam soudruzi ani rodinne doklady, pamatky, vysvedceni, detske hracky, detske kresby a vykresy, to pro ne nepotrebne vyletelo oknem I kdyz I podle tehdejsich zakonu to meli predat zustavsi rodine.
Cennosti odvezl p. Klenoty a prodal to videnskym starozitnikum, to byla tehdy bezna praxe.

3
Zuzana (neregistrovaný) 24.07.2017, 20:42:52
Fiktivni dopisy jsou moje. Nefiktivni soukrome dopisy povazuje za majetek cloveka, ktery mi je napsal (tedy receno baniska 'citil potrebu mi je napsat).

Tady taky prsi, pane Spaleny. :)

Lucifer
2
Lucifer * 24.07.2017, 19:52:43
Jan Spálený - Déšť

https://www.youtube.com/watch?v=7r9cWmVq020

Nevinný

Stella
1
Stella 24.07.2017, 18:44:49
Promrzlí vrabčáci... Napsat si dopis = podívat se do zrcadla. Jak v Obraze D. Gr..

Ani spálené dopisy nezmizí. Nevinný

«     1     »