Veselá příhoda z metra

rubrika: Povídání


U předchozího povídání Stelly na téma všelikého hmyzu a jeho pozoruhodně oblažujícího vlivu na lidské hemžení jsem, vyzván samotnou autorkou, prohlásil, že nastal čas, abych oprášil komprimovanou formu svých zamyšlení. Chvíli po vypuštění tohoto sebevědomého komentáře jsem začal nabývat pocitu, že to nebude až tak snadné. Moje komprimace, jež mi vždycky slušela jako čertíkovi růžky, se v posledních letech vytrácela v bahništi čím dál rozvláčnějších textů. Nejen svých, ale především těch vyexpedovaných z knížek. Už jsem si na to tolik zvykl, že komprimuji, jen když spím, a to si tou komprimací ještě nejsem zcela jistý. Můj pokus najít zpět své komprimované kořeny bude tudíž velmi spletitý. Budu na tom úpěnlivě pracovat, a abych se nechal inspirovat, nahlédl jsem do svého letitého písmenkového archivu. Pro tento prodloužený víkend vám z něho věnuji komprimovanou veselou příhodu z metra, kterou jsem napsal dvacátého prvního července roku 2008.

 

Lucifer


Včera jsem na Karlově náměstí vlítnul do soupravy metra jako čertík do krabičky. První pohled na poslední řadu sedadel mě znechutil. Rozvaloval se tam nějaký odrbaný vagus a zabíral všechna tři místa. Podřimoval zjevně unaven nejméně po sadě krabičáků. Otočil jsem se a udělal pár kroků dál do vozu. A co nevidím: Dva hošani, odhadem kolem sedmnácti let, žádné dredy, žádný piercing, ani kaťata na půl žerdi, zkrátka normálně vyhlížející dorostenci. Až na to, že ti dobytkové měli nohy na protější židli. I zamračil jsem se a "obušku z pytle ven"… Ne, až tak hrubě jsem nezareagoval – vcelku vlídně jsem je vybídl, aby ty nohy sundali.

 

Jeden z nich mi začal tykat: „Co je ti po tom, vřede!“ To už jsem se vážně zakabonil, nicméně i nadále vlídně ho upozornil: „Zaprvé, co mi vykáš?! A zadruhé, chováš se jako dobytek, lidi si pak na to sedají atd., zkrátka dej ty nohy dolů.“ A on na to: „Co uděláš, když nedám?" A já na to: „Já? – Nic.“

 

V té chvíli se za nimi zvedl ze židle jeden mladší muž a začal jim to vysvětlovat poněkud rázněji. Hoši zprvu nevěděli, která bije, zda se mají dívat na mě či otáčet kedlubny dozadu, a v té chvíli se zpoza mě vyřítil vagus a spustil bandurskou: že jako jestli ví, kolik to metro stojí, když ho tak ničí a atd., a hartusil, že z něj šel vážně strach. No a v té chvíli jsme dojeli na příští stanici a já jsem vystoupil, zatímco za mnou zvolna sílila vřava.

 

Jako závěrečnou pointu dodávám, že jsem vystoupil proto, protože jsem jel opačným směrem. To máte tak: Ať dělám, co dělám, jakoukoli tramvají přijedu na Karlák, tak mi vždycky metro ujede před nosem. Nejinak tomu bylo i v tomto případě. Jenže vzápětí jelo metro na opačnou stranu, tak jsem si řek', že tomu následujícímu v mém směru pojedu naproti jednu zastávku a ukrátím si tak chvíli čekání. A ukrátil.

 

 

Moje aktuální poznámka:

 

Trochu jsem ten letitý text pravopisně a stylisticky poupravil s tím, že když se člověk vrací k svým kořenům, jelikož se začal nacházet v jakési slepé uličce, tak by neměl vše, co mu ta slepá ulička přinesla, mechanicky zahodit. Člověk by se neměl motat v kruhu, ale stoupat po spirále, a z předchozího zákrutu spirály jakoby ve stejném místě vybrat vše, co neztratilo svoji cenu a bude se hodit v zákrutu o patro výš.

 


komentářů: 31         



Komentáře (31)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

32 Takové situace znám.
Schumacher (neregistrovaný) 29.09.2017, 18:49:41
I pocit bezmoci. Ne z možné konfrontace s takovým ksindlem. Ale se systémem, který ho chrání. Který by se ho zastal když bych ho po marné domluvě vzal teleskopem přes haksny. Kolik by se k mé škodě našlo ochotných svědků, kteří do té chvíle nic neviděli, neslyšeli. Tohle mi za mou existenční likvidaci systémem nestojí. Nejsem rváč a mírnější způsoby a prostředky neumím používat. Jen buď a nebo. Jak pozoruju situaci, která by se mohla vyhrotit a vyvolat moji angažovanost, mizím včas než se rozvine třeba jen natolik, že bych si svojí nečinností zatížil svědomí. Vyhýbám se jak můžu. Protože vím, že když to ve mně chytne, tak se neudržím. Když už se neudržím, tak neznám míru. Krajní prostředky a chování mám jen pro situace ohrožující na životě mně a mně nejbližší. Je mi líto, že je to tak, ale lidé to tak chtějí jestliže udržují systém takový jaký je. Proto mají pravidla, která znemožňují účinnou korekci zhovadilců a ochranu a obranu. Jestliže jim vyhovyují, a vyhovyjí, jinak by se domohli jejich změny, je to jejich problém.

31
Zuzana (neregistrovaný) 16.09.2017, 23:59:46
Ano, odehrava se NYC - videla jsem ho nekolikrat a kdo ne, doporucuju, je vyborny a necasovy, vlastne.

30 Incident
Starý kocour (neregistrovaný) 16.09.2017, 23:52:27
Tady se ten film dá stáhnout i cz dabingem. A odehrává se v NY, ne v Londýně.

https://www.ulozto.cz/!aZ3zbpUtg/the-incident-1967-dabing-95-min-avi

Ale uvažte, jestli ho chcete vidět. Na mě nechal asi už doživotní stopy.

Lucifer
29

28
Starý kocour (neregistrovaný) 16.09.2017, 23:31:25
Poradil jsem se strejdou Googlem a vzpomněl si:

https://www.csfd.cz/film/18618-incident/prehled/

27 Mimo mísu?
Starý kocour (neregistrovaný) 16.09.2017, 23:26:59
Nemůžu si vzpomenout na název britského filmu, kde partička chuligánů terorizuje cestující ve vagonu metra a lidé se nedokáží bránit - každý sobecky doufá, že se mu jejich provokace vyhnou, že pasívní rezistencí se dokáží schovat, neutrpět. Je to strašná sonda do chování běžných lidí. O zbabělosti a pokrytectví. A nevěřím, že se to týká jen Britů.

Pokud jste ho viděli, zkuste si vzpomenout na jeho název. Já mám vygumováno.

26 "Národní povahy"
Starý kocour (neregistrovaný) 16.09.2017, 23:20:02
No - psal, Zuzano. Ale rozdíly přece jen jsou:

http://vetvicka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=623443


25
Zuzana (neregistrovaný) 16.09.2017, 22:53:42
O narodnich povahach tu nekdo psal? Asi mi to uteklo.


Lucifer
24
Lucifer * 16.09.2017, 22:24:16
Starý kocoure, já ještě žádný infarkt neměl, ačkoli v raném mládí jsem na to měl zaděláno. Moc jsem studoval a pil silný čaj či kávu. Proti této nepříjemnosti už nějakou dobu používám spolehlivý lék. Resveratrol. Ve víně. Někteří si myslí, že piju moc. Faktem je, že asi jo, ale dalším faktem je, že mi žádný infarkt nehrozí. Ne silný alkohol, jako třeba vodku, s tím už nemám nic společného. Víno, jelikož ve víně je nejen pravda, ale i odpočinutí. Tož tak. Mrkající

23
Starý kocour (neregistrovaný) 16.09.2017, 22:13:57
Když už jsme o těch "národních povah" (já na ně ale moc nevěřím).
https://www.youtube.com/watch?v=xAqFnuvRKL0

Světlonoši ke zklidnění stářím: Je to poznání, že to stejně nepomůže.
A taky - já už jeden infarkt měl. Nerozhodný

«     1    2  3  4   »