Od Vánoc k Silvestru a dalšímu (Novému) roku

rubrika: Vinárna U Čerta


Vánoce se nám skončily. Ty letošní jsem strávil úplně jinak než veškeré předchozí. Až na Štědrý den, kdy jsem si ponechal jakési volno klidu u tří svíček ve svém osamoceném soukromí. Další dva dny, tedy ty hlavní vánoční, jsem pak už tvrdě pracoval. Nejdříve na Pražském hradě, což vlastně nebylo až tak tvrdé, ale nečekaně spíš podněcující. Pak následovalo něco jako delirium tremens v podobě pracovního nasazení, za které by se nestyděl ani Sisyfos či Romeo a Julie v posledním tažení. Ale i to jsem přežil a před námi je Silvestr, což bude evidentně něco úplně jiné, ačkoli se toho zúčastní téměř ti samí.

 

Lucifer


Můj život se v poslední době potloukal směry, o kterých jsem dříve neměl ani zdání. Něco zkrátka rozkopalo všechny mé bábovičky na hradě z písku, a já jsem se v tom zprvu zmítal jako nudle v bandasce. Ne, nestěžuji si – byl to totiž velmi užitečný kopanec k tomu, abych znovu zahájil svůj velký třesk, ačkoli to zprvu vypadalo jako velký krach. Věci se začínají formovat do nové mozaiky, která je svým způsobem jiná než ta předchozí, ačkoli to podstatné z ní neztratila. Neztratit sebe sama, i když si doba a okolnosti žádají prokopat se zase někam jinam.

 

Jasně, věci se neustále mění. Nemá smysl se zakuklit jenom do vlastních překuklení, jelikož vůkol to kypí taktéž. Kupříkladu ještě před pár lety od Vánoc do Silvestra a ještě dlouho po Novém roce všude kolem bouchaly petardy na plný výkon. Rachot jako u Verdunu, Stalingradu či na koncertu Rolling Stones – a teď je klid jako v kostele po zavírací době.

 

Vánoce jsou od Silvestra jenom pár dní, ale rozdíl ve společenských projevech býval nebetyčný. Nejdříve klídek, ověnčený stromeček, kapřík s bramborovým salátem, dárečky… a v těsném závěsu nezřízená bujarost až do deliria tremens za bušení dělostřeleckých granátů. A poté pak novoroční kocovina s nejistým pokusem zapojit se zpět do pracovního procesu. Nyní se to začíná rozmazávat do naprosté globalizace a já úpěnlivě přemýšlím, co je vlastně lepší. Možná cesta středem. Ale kterým!?

 

Lidé se samozřejmě až tak nezměnili. Avšak formy, jakými mohou ztvárnit či ukojit své nejnižší pudy (všichni je máme a záleží na každém, jak je dokáže ukočírovat) se mění jako chameleon v posledním tažení. Jde to strašně rychle, takže těžce vybudovaná genetická výbava začíná působit dojmem starého železa.

 

Ne, nestěžuji si – jsem totiž zvyklý neustále se adaptovat. Na cokoli. Jen mě tak napadá: Není to vlastně též nějaká forma mentálního a kulturního úpadku?

 

Budu se muset nad tím zamyslet. Na Silvestra se opiju jak carský důstojník nebo jako pěší voják v bitvě u Verdunu o Vánocích, a na Nový rok si dám jednoznačné předsevzetí: vydržet až do druhého ledna o vodě a chlebu. To samozřejmě třetího ledna poruším v podobě přehršle dalších předsevzetí, při jejichž sepisování si dám jednu či dvě láhve dobrého vinného moku s grilovanými kuřecími stehýnky na podnose pod nosem, a pokusím se zapojit zpět do pracovního procesu.

 

I ze starého železa se dá postavit hrad z písku.

 


komentářů: 10         



Komentáře (10)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Lucifer
10
Lucifer * 29.12.2019, 16:58:47
A co když nemá aktuálně na vybranou. Co má dělat? Já volím mimikry, maskáče - pod tím příkrovem si dokážu uchovat svoji osobnost, aniž bych zbytečně provokoval hlupáky. A navíc: mohu pozorovat ze skrytu jejich hlupáctví a poučit se, jak jejich svět, jenž tak nějak vévodí světu celému, funguje. Proč ne. Brouk v mraveništi (viz novela od bratrů Strugackých) Úžasný

9
xxx (neregistrovaný) 29.12.2019, 16:51:59
Pokud se člověk denně ocitá mezi hlupáky, v uzavřeném prostředí, stane se z něj hlupák.
Ne, že ne.

Lucifer
8
Lucifer * 29.12.2019, 11:45:00
Adaptovat se na blbost, byť slušně, je samozřejmě blbost. Někdy ale nezbývá než alespoň na čas použít mimikry.

https://www.youtube.com/watch?v=2cDiaEu3tTI

Úžasný

7
xxx (neregistrovaný) 29.12.2019, 11:18:30
Já potvrzuji, že na blbost se dá adaptovat slušně a je to pohodlné!

Marky
6
Marky * 29.12.2019, 10:02:55
Ne, nestěžuji si – jsem totiž zvyklý neustále se adaptovat. Na cokoli. Jen mě tak napadá: Není to vlastně též nějaká forma mentálního a kulturního úpadku?

Myslím, že schopnost se adaptovat je evoluční výhoda Usmívající se teda kromě adaptace na blbost...to asi není úplně ono.. Nerozhodný

Lucifer
5
Lucifer * 28.12.2019, 21:06:55
Kdyby se někdo z vás na anděla ptal, tak mám jizvu na rtu, když při mně stál...

https://www.youtube.com/watch?v=SK7Be_3bAxA

Nevinný

Axa
4 Never more

Lucifer
3 Začínám rekapitulovat
Lucifer * 28.12.2019, 15:56:01
Vzpomněl jsem si na svého o čtyři roky mladšího bratra, který už řadu let mezi námi není. Níže přiložená píseň od Jarka Nohavici byla jedna z jeho nejoblíbenějších:

https://www.youtube.com/watch?v=eIct9dw65cY

Tak mu ji posílám do nebes, vlastně do vesmíru Nevinný

2
xxx (neregistrovaný) 28.12.2019, 14:50:57
Ad genetické změny: máme to v genech! Žádný strach.
Mrkající

Stella
1
Stella 28.12.2019, 11:07:26
Sám sobě rukojmí:

https://www.youtube.com/watch?v=7MYj8qMrWA0

Železo železem se ostří! Na písek zapomeň...

«     1     »