Archiv - Leden 2016


« strana 2 »

Rouper de Clotrimazolovo poste restante

rubrika: Vinárna U Čerta


Poté co Rouper de Clotrimazol vystřízlivěl ze silvestrovského opíjení se vodovodní vodou ze starých a rezavých trubek podsklepního vodovodu, rozhodl se, že, aby ten nový rok náležitě přivítal a duševně obhospodařil, se vydá na cestu kolem světa. Ne však jen tak po nějaké přímce, odsud sem, potom ještě tam a kousek za tím, a hupky šupky zase do výchozí pozice, ale cik cak skoro úplně všude.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 17         


Nebojte se samoty

rubrika: Pel-mel


Devatenáctého prosince loňského roku jsem tady v příspěvku Mentální síla upozornil na knížku od Amy Morinové. Takových knížek, které vám předkládají návod, kterak ve svém životě uspět, dosáhnout svých cílů, štěstí a všeho možného ještě, dnes vycházejí mraky. Je to zřejmě na vedlejší úvazek docela dobrý byznys. Lidé se rádi poučí, co by se sebou měli udělat, aby se se svým životem dokodrcali do naprostého ráje. Sami si s tím neumí poradit. Neříkám, že každý si musí sám se vším poradit – rady zvenku, obzvláště od moudrých lidí, jsou k nezaplacení. Jenže většina lidí si to dnes bez návodu nedokáže představit vůbec. Nedokáží být sami sebou. Bojí se samoty, ve které by se mohli věnovat jenom svým vlastním myšlenkám. Mnohé z těch knížek jsou jen takovým zpoplatněným krmivem pro selátka ve chlívě. I tyto samozřejmě obsahují zajímavé myšlenky, jenže mnozí z čtenářů se nechají uspat pouze tím pojidlovým krmivem. Jen někteří z toho všeho dokážou pro sebe něco přínosného vytěžit. Postřehy z několika takových knížek jsem tady koneckonců vytěžil i já. Co užitečného jste si z nich vzali, netuším, ale já jsem si občas docela dobře uzobnul.

V názvu zmíněné knížky je třináct věcí, které psychicky silní lidé nedělají. Dnes přicházím s věcí číslo jedenáct, jelikož mě velice zaujala. Kapitola číslo jedenáct, která se touto věcí zabývá, je uvedena citací výroku Blaise Pascala: „Veškeré lidské utrpení pochází z neschopnosti klidně, sami sedět“.

Takže se klidně posaďte, nejlépe sami a bez vlivu jakýchkoli oblbujících komunikačních prostředků (s výjimkou Neviditelného čertadevil), předkládám vám několik skoro náhodných a lehce upravených výňatků z této kapitoly:

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 3         


Spektrum (člověčí)

rubrika: Poetický koutek


Tohle je můj skutečně první letošní příspěvek. Úvodní slovo jsem přenechal Stelle, a jelikož se teprve teď začíná první pracovní víkend, tak můj novoroční projev by stále ještě mohl padnout na úrodnou půdu. Ale nepadne. Žádný totiž nemám a ani jsem se ho nepokusil byť jen v podvědomém zaúpění vykonstruovat. Pokud vám bude chybět, zopákněte si Reinkarněnku.

Přicházím s něčím úplně jiným. S něčím, co jsem napsal někdy na počátku osmdesátých let minulého století. Asi si řeknete, že pokračuji v prosincové rekapitulaci, což se evidentně nedá vyvrátit, ale věřte, že tohle je poslední rekapitulační. Chci se pouze odrazit od toho, kde jsem loni skončil, ačkoli jsem tady razil, že člověk má další rok začínat s naprosto čistým, uklizeným a vyklizeným stolem. Na tom samozřejmě trvám, ale mezi mozkovými závity mi ještě nějaké ty zbytky zbyly. A těch se musím zbavit, aby má cesta do prvního pracovního týdne byla dočista čistá.

 

Lucifer


Celý článek »

komentářů: 8         


Vedlejší pokoje Radovana Menšíka

rubrika: Pel-mel


Na začátek roku by se hodilo něco veselého. Jenomže – nějak se tomu nechce ven. K Vánocům jsem dostala tarotové karty, dárek vzhledem k adresátce vskutku dobře zvolený! Osud se nemá pokoušet, ale třeba mi karty mimo jiné pomůžou zbavit se obrazu osudu jako vrásčitého fakíra se suchou tváří. Netečně sedí u cesty a v pravidelných intervalech hmátne do koše, aby s potměšilým úšklebkem vypustil dalšího hada – nový rok. Zatímco některý z jeho svěřenců neslyšně a bleskově prokmitne do ztracena (člověk ho sotva postřehne), další se vleče mátožně a váhavě. Jiný had zvedne hlavu a syčí. Ten, který se od nás právě odplazil, se na samém začátku cesty zamotal a zauzlil, pozdě pak začal hledat, kudy se vydá. Dopředu? Dozadu? Zabloudil. Stezka, kterou zanechal následníkovi, je špatně dohledatelná. Hadí vyčkávání s rozeklaným jazykem prý znamená vyhodnocování informací. Kdo tomu novému roku ukáže směr? Fakír krčí rameny. Jemu je to jedno. Háďata byla, jsou a budou.

 

Stella


Celý článek »

komentářů: 4         


«   1    2     »